Posledním testem nezávislosti prochází Česká národní banka na výbornou. Guvernér Jiří Rusnok velmi jasně a srozumitelně odrazil tlaky ministryně financí, které se růst úroků nelíbí. Jeho slova, že současné úrokové sazby jsou po odečtení inflace stále hluboce záporné a že je třeba pokračovat v jejich návratu směrem ke kladným úrovním, zní v dnešním světě z úst centrálního bankéře jako rajská hudba. Většina jeho zahraničních kolegů takovou odvahu nemá.

Prokrastinace hlavních centrálních bank světa je dána zřejmě jejich menší skutečnou nezávislostí na politicích a také horšími makroukazateli, jako je výše zadlužení či síla ekonomického růstu. I přes oficiální míru inflace nad pěti procenty americký Fed otevřeně hlásá do světa, že úroky nebude zvyšovat z téměř nulové úrovně ještě hodně dlouho. Odvaha k řešení problémů v dnešním světě jaksi chybí, a tak se plechovka vždy kopne o kus dál. Ještě tento rok nebo toto volební období je potřeba „podpořit ekonomiku“ bez ohledu na náklady a vedlejší efekty v současnosti i v budoucnu. Trochu to připomíná alkoholika, který si ještě dnes dopřeje, protože s odvykáním začne přece hned zítra. Které nikdy nenastane.

Hrozivou cenu za tuto „podporu ekonomiky“ vidíme všude kolem sebe. Penzijní fondy stojí před neřešitelným problémem, jak dodat predikované zhodnocení pomocí nástrojů, které žádný výnos nenesou. Spekulace s byty učinila pro mnoho lidí bydlení nedostupným. Peníze zdarma rozevřely nůžky mezi bohatými a chudými nejvíce v historii a jsou živnou půdou pro růst populismu a socialismu.

Věřme, že odvaha našim centrálním bankéřům přetrvá a nepodlehnou dnes tak populárnímu směru záchrany dneška za cenu obětování budoucnosti. Budoucí generace obvykle staví na piedestal spíše odvážné muže typu Paula Volckera, který svého času brutálně zvýšil úrokové sazby a i za cenu velkých krátkodobých obětí zastavil hrozivou inflaci sedmdesátých let. Zbabělé projídače budoucnosti obvykle historie příliš neoslavuje.