Proč je neplatit daně zločin a proč to není kvůli morálce či zákonům

Premiér Andrej Babiš se ocitl ve vybrané společnosti miliardářů, světových politických vůdců, reprezentantů nadnárodních organizací a prachsprostých zločinců. Ti všichni podle zveřejněných Pandora Papers využívali služeb daňových rájů a možností, které nabízejí. Po únicích s poetickými názvy Lux Leak či Panama Papers je vlastně jediným skutečným překvapením to, že se jméno Andreje Babiše objevilo až teď.  

Neúnavný bojovník proti daňovým únikům – zmiňme například jeho plamenný projev před poslanci v květnu roku 2015, kdy všechny ujistil, že platí daně, aniž by se přiznal k offshorovým strukturám z roku 2009 – evidentně neodolal možnosti na nich ušetřit. Jak se říká, co je doma, to se počítá, a ve srovnání se zbytkem seznamu je vlastně český premiér s konstrukcí na nákup 16 nemovitostí za 400 milionů korun troškař.

Mnohaletá kauza Čapí hnízdo i vyprávění jeho známých či bývalých kolegů o tom, jak kontroluje každý halíř, ovšem dávala tušit, že pro Babiše je „každá korunka dobrá“ a že ví, že „halíře dělají talíře“. Zejména když proudí směrem k premiérovi. Abychom se ale nezapletli do nekonečného množství přísloví jako teta Kateřina v Jirotkově románu Saturnin – proč je vlastně tak zásadní zjištění, že český miliardář, aktuálně ve funkci premiéra, využil daňovou strukturu k zakrytí majetku a snížení daňové zátěže?