Předmětem tohoto sloupku zpravidla není komentovat politickou situaci. Aktuální povolební okamžik nicméně otvírá prostor pro potenciální změnu a bylo by škoda takovou příležitost nevyužít. Česká národní banka dala svým razantním zvýšením úroků politikům jasně najevo, že poskytování peněz vládě zdarma není dobrý nápad a je s ním konec.
Levné peníze vedly nejen k bezprecedentnímu zadlužování státu i v čase prosperity, ale především zcela změnily uvažování politiků. Ti postupně podlehli iluzi, že peníze je možné získat a utrácet v jakémkoliv množství a nic se nestane. Korunu tomu nasazujeme, když soukromé firmě, která stabilně vyplácí svým zahraničním akcionářům miliardové dividendy, chceme sanovat běžné podnikatelské riziko z našich daní.
Předvolební proklamace vítězné koalice zdůrazňovaly rozpočtovou odpovědnost. Nová vláda by mohla zvednout hozenou rukavici od ČNB a najít odvahu ke krokům, které budou krátkodobě bolestivé, ale povedou k dlouhodobé stabilitě a efektivní alokaci našich vzácných zdrojů. Nová koalice by měla využít časově omezeného okénka silné podpory veřejnosti a otevřeně nám přiznat, že jako za Babiše se nějaký čas mít nebudeme. Z prostého důvodu – není to možné.
Politika minulé vlády vytvářela iluzi prosperity tím, že všem skupinám obyvatel rozhazovala peníze plnými hrstmi. Na dluh. Kdyby podnikatel za půjčené peníze neustále zvyšoval mzdy svým zaměstnancům, přeplácel své dodavatele a naopak prodával své výrobky pod cenou, bude bezpochyby populární. Ale za chvíli zbankrotuje a všichni jej budou mít za blázna. Když se to samé děje s penězi nás všech, tak je to kupodivu mnohými považováno za správné.
Je přitom smutné, že místo přípravy rozpočtu, kde jde o stovky miliard a naši budoucnost, požírá naši energii řešení mafiánských piklů hradních kmotrů.
