Vyhozený textil: Pro jednoho odpad, pro druhého zdroj

Až 97 procent. Tak velká část nechtěného textilu končí v Česku podle recyklační společnosti Potex bez jakéhokoliv užitku na skládkách. Velké množství z něj v sobě přitom skrývá potenciál na další využití. Je to zdroj, který jsme si zatím nezvykli naplno využívat.

„Na základě posledních rozborů představuje textil jako složka směsného komunálního odpadu zhruba dvě až šest procent černých kontejnerů,“ říká Ondřej Charvát z tiskového odboru ministerstva životního prostředí. Česko za rok vyprodukuje přibližně 2,8 milionu tun komunálního odpadu, jen v něm se tak nachází okolo 100 tisíc tun vyhozeného textilu, odhaduje ministerstvo. „Toto množství ale nezahrnuje textilní odpad například z firem vyrábějících textil a další zdroje textilního odpadu,“ upozorňuje Charvát, že číslo je ve výsledku ještě vyšší. „Přitom 98 procent vyhozeného textilu je možné znovu recyklovat,“ ukazuje Lenka Harcubová z Potexu na možnosti, které surovina nabízí.

„Lidé často ve věcech, které vyhazují, nevidí další potenciál,“ souhlasí Kamila Boudová, propagátorka udržitelné módy a cirkulární ekonomiky. Přitom jeden ze způsobů, jak se bez složité technologické úpravy dají oděvy, boty či lůžkoviny poslat znovu do oběhu, je relativně dostupný – skrze odběrové kontejnery. Ty se mnohdy nacházejí hned vedle těch na papír či plast. Podle tuzemské asociace Aretex, jež se zabývá problematikou použitého textilu, se do kontejnerů dostane přibližně pouze desetina z celkového množství tohoto typu odpadu.

„Kontejnerů na textil přece jen ještě není tolik jako na ostatní recyklovatelný odpad, jejich infrastruktura je horší,“ myslí si Boudová. Podle předsedy Aretexu Pavla Hendrichovského je však síť odběrných kontejnerů na textil dostatečně dimenzovaná. „Problémy jsou jen tam, kde není kontejner dostupný,“ vysvětluje Hendrichovský, který je zároveň i předsedou sociálního družstva Diakonie Broumov.

Džíny do izolace

Stále nositelné kusy oblečení vybrané recyklačními společnostmi přes kontejnery a lokální sbírky míří většinou do second handů nebo jsou součástí materiální pomoci sociálně slabým či těm, kteří se dostali do existenčních problémů. „Odhadem lze říct, že ze svezeného materiálu do Diakonie Broumov se dá až třetina ještě využít tímto způsobem,“ počítá Hendrichovský. Ale i se šatstvem, které na sebe už nikdo neobleče – je nemódní, zničené nebo poškozené –, se dá ještě pracovat.

Jak uvádí Potex, ze staré vlny a syntetiky se může stát výplňový materiál, podložka či koberec. Látky vyplňují čalounění. Odpad z výroby oděvů je schopný posloužit při výrobě přikrývek. Utěrky a jiný bytový textil nachází uplatnění při výrobě papíru, bankovek a filtrů. Džínovina putuje do izolačních materiálů a z bavlny se stává úklidový textil. Jedním z typických produktů této tzv. downcyklace jsou čisticí hadry. Odebírají je třeba lakovny, autodílny a další průmyslová odvětví, kde s nimi čistí stroje od olejů a maziv.

Švédský gigant H&M začne prodávat trička, která ještě neexistují. Potisk na objednávku zajistí podnik na severu Čech

13. 4. 2021 ▪ 5 min. čtení

„Vyrobit z textilního odpadu nová vlákna, která by byla použita na výrobu nového textilu, je nicméně technologicky a finančně náročné. Zatím se to nevyplatí,“ vysvětluje Hendrichovský, proč třeba z trička nejde jednoduše vyrobit zase jiné, stejně kvalitní. Na vině je především druhová různorodost.

Pronajmu svetr, značka levně

Jak dokládá Kamila Boudová, existují už moderní módní značky, které své oblečení neprodávají, ale pronajímají. „Vědí, tak recyklovat materiál, který na ně používají. Suroviny, jež draze zaplatily, se jim vrátí a neztratí se v systému,“ popisuje s tím, že v poslední době ji nejvíc zaujala práce americké textilní společnosti Evrnu. Ta vynalezla technologii regenerativních vláken umožňující produkovat nové výrobky z už vyřazeného oblečení, které je navíc možné pak rozebrat na molekulární úroveň a znovu regenerovat na nový produkt. Svým přístupem firma upoutala i známou návrhářku Stellu McCartney.

Z vytříděného textilu umí v tuzemsku vyrábět nové typy produktů třeba recyklační společnost Dimatex CS. Pracuje s kompozitem nazývaným retextil. „Vyrábí se z granulátu odpadové části textilu a polyetylenu s nízkou hustotou,“ vysvětluje jednatel firmy Lukáš Killar. Výsledný materiál má podle něj dobré vlastnosti – je pevný a odolný, zároveň nevyžaduje velkou údržbu, dá se truhlářsky lehce opracovat a může sloužit jako alternativa dřeva. „Je to ideální materiál pro veřejný venkovní prostor. Vyrábíme z něj kryty pro kontejnerové stání, lavičky, koše na odpad, květináče, kompostéry, terasy a jiné,“ vyjmenovává.

„Problémem efektivní recyklace je objem zpracovaného množství. Potřebujete obrovské množství textilu, které v Česku teď není k dispozici. Zásadní je spolupráce mezi firmami v rámci Evropské unie. Například my jsme součástí skupiny firem, které v unii třídí 300 až 500 tun textilu denně. To je množství, které u nás nenasbírají dohromady všechny firmy na trhu,“ říká Killar z Dimatexu.

Situaci se pokusí za několik let zlepšit novela odpadového zákona. Zatím se nachází ve fázi přípravy. „Separovaný sběr textilu v Česku probíhá v současnosti dobrovolně, povinnost třídit zavádíme v zákoně o odpadech od počátku roku 2025, kdy budou muset obce zajistit oddělený sběr,“ informuje Ondřej Charvát z ministerstva. Oslovení zástupci firem hodnotí tento krok převážně pozitivně.

„Jsme teď v důležité fázi, protože správné nastavení systému sběru a využití použitého textilu může novela značně vylepšit, nebo naopak značně zkomplikovat,“ myslí si Hendrichovský.
Kamila Boudová radí odpadu spíš předcházet než pak řešit, co s ním. Poškozené oblečení a boty opravit a okoukané kusy třeba vyměnit na speciálních bazarech, tzv. swapech. Anebo nakupovat méně, zato kvalitněji, podle zásad takzvané slow fashion, opaku současné rychlé produkce, fast fashion. „Jde o změnu způsobu myšlení, o přenastavení hodnot,“ uzavírá.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Odpadové hospodářství.