Tahle vlna je pro zdravotníky jiná. V první jim lidé tleskali na balkonech, teď toho všichni mají dost

Hrudník šedesátníka pana Jana zvedají pravidelné prudké, krátké nádechy. Snaží se do těla dostat potřebný vzduch, ale jeho vlastní plíce mu to nedovolí. Tkáň, která je tvoří, ztuhla. Nedokážou už pojmout takový objem kyslíku jako plíce zdravého člověka. Nepomohly ani přístroje, kterými je obklopené nemocniční lůžko, na němž zažívá své poslední hodiny života. Po hlavě ho láskyplně hladí jeho žena. V ruce drží telefon a přední kamerou snímá jeho obličej, protože z druhého konce světa se s ním loučí také jeho děti, které matka vzala k lůžku alespoň touto formou. Muž svou rodinu ale není schopný vnímat. Jeho skutečné jméno redakce pro zachování anonymity neuvádí. Podobné příběhy, jako je ten Janův, se v této vlně covidové epidemie odehrávají každý den po celé republice. Zdravotníci přitom věřili, že tak špatná jako letos na jaře už situace nebude.