Porostou ceny komodit dlouhodobě?

Svižné oživení globální poptávky se v tomto roce odrazilo v rychlém cenovém růstu řady komodit. Ať se jedná o energie, základní kovy nebo zemědělské plodiny, ceny se brzy vzpamatovaly z pandemického šoku a úspěšně pokořily mnohaletá maxima. A právě citelně dražší komodity jsou společně s narušením globálních dodavatelských řetězců jedním z hlavních (externích) tahounů akcelerujících inflačních tlaků jak v Česku, tak i ve zbytku Evropy.

Takto rychlý cenový růst rozpoutal mezi ekonomy debatu a možném startu nového komoditního supercyklu. Tím máme na mysli velmi dlouhé období setrvalého cenového růstu napříč komoditním spektrem. Od počátku 20. století zažila světová ekonomika čtyři takové supercykly, ten poslední byl spojený s čínským hospodářským boomem na přelomu milénia. Obecně platí, že nástup supercyklů souvisí s obdobím neobvykle silného růstu poptávky, který reflektuje významné strukturální změny ve světové ekonomice.

Zdrojem nového komoditního supercyklu by nyní měla být „zelená revoluce“, která v postpandemickém období nabírá svižně na obrátkách. Cesta k uhlíkové neutralitě slibuje masivní investice do udržitelné infrastruktury, která bez větších pochyb povzbudí poptávku po takzvaných zelených kovech (měď, hliník, nikl nebo kobalt). Na druhou stranu, strukturálně silného růstu poptávky se už jen těžko dočkáme u fosilních paliv, zejména uhlí a ropy.

To ale neznamená, že „špinavé“ komodity nemohou následovat cenový růst vybraných „zelených“ kovů. Vedlejším efektem akcelerujících ESG iniciativ jsou totiž klesající investice do zdánlivě neperspektivních odvětví, jež v čase stále solidní poptávky mohou významně omezit jejich nabídku. Výsledkem pak skutečně může být nový komoditní supercyklus, byť zřejmě znatelně odlišný od těch předchozích.