Až budete číst tyto řádky, budeme už pravděpodobně vědět, jak se skok v cenách energií a s tím spojené odpuštění plateb DPH propsaly do výpočtu inflace za listopad. Odchylka výsledku od průměrného očekávání trhu, které bylo u šesti procent, může být veliká. I tak je pravděpodobné, že prognóza ČNB, která pro listopad ukazovala méně než pět procent, je výrazně pod realitou. A i kdyby ne, není to až tak důležité. Od tržních cen energií se již touto dobou čekal pokles, což se zatím neděje, a dříve či později se tento nárůst do spotřebitelských cen přenese. Tím spíš, že DPH bude od ledna asi opět platit v plné výši.
Vlivný člen bankovní rady Tomáš Holub tento týden řekl, že ČNB je připravena zvyšovat úrokové sazby v souladu s její prognózou. Ovšem ve srovnání s výhledem ČNB se nejen současná inflace, ale i ostatní důležitá data, která mají na budoucí vývoj inflace vliv, posouvají oproti předpokladům stále výš.
Zaprvé se jedná o data za třetí čtvrtletí, kdy oproti prognóze ČNB byly vyšší HDP, mzdy i spotřeba domácností. Za druhé zde máme data ze zahraničí, kde inflace rovněž překvapuje vyššími údaji. Meziroční růst cen průmyslových výrobců v eurozóně dosahuje závratných 22 procent. A tento proinflační faktor, pokud nebude významněji utlumen posílením české koruny, se postupně přenese i do české kotliny. Ovšem i posilování koruny, které je součástí prognózy ČNB, se prozatím nekoná. Proti němu naopak působí spekulace na utahování měnové politiky americké centrální banky. Snad jediným dezinflačním signálem by mohl být poslední pokles cen ropy, ale jeho vliv na rozhodování centrálních bankéřů bude slabý.
V souhrnu tak dostáváme balík důvodů ve prospěch zvýšení úrokových sazeb nad úroveň 3,50 procenta, se kterou prognóza ČNB počítá pro začátek příštího roku. Rizikem zde stále bude vnímání pandemie.
