Jamal se úplně zastavil, do Německa přestal proudit ruský plyn. Ceny vyšplhaly na rekordy

Úterní přerušení dodávek ruského plynu do Německa přes plynovod Jamal spustilo mezi obchodníky nervózní nákupy a vyšponovalo cenu plynu na nové rekordy. Během jednoho dne tak lednový kontrakt v největším evropském plynovém hubu v Rotterdamu (TTF) narostl o pětinu a prodával se v úterý odpoledne téměř za 180 eur za megawatthodinu (MWh). Nejistota kolem plynu také tlačila nahoru ceny elektřiny, které jsou s plynem momentálně výrazně provázané.

Cenu plynu táhne nahoru jeho nedostatek, protože Gazprom plní jen svoje dohodnuté dlouhodobé kontrakty. Včetně těch do Německa, jak potvrdily německé energetické firmy RWE a Uniper, které jsou jeho hlavními zákazníky. Nedostatek plynu je tak na spotových trzích, protože alternativní norský plyn, vlastní těžba v EU nebo dovoz zkapalněného plynu LNG není schopen poptávku nahradit.

Podle německého provozovatele plynovodní sítě Gascade ruský Gazprom snižoval využití plynovodu vedoucího přes Polsko a Bělorusko už od soboty, v úterý už si ale nerezervoval žádné další kapacity. Prakticky to znamená, že provozovatel polské části plynovodu PGNiG obrátil tok plynu z předávací stanice Mallnow na německo-polské hranici. Zásobování Polska zůstává podle dohodnutých objemů. Na leden už si Gazprom v aukci kapacitu Jamalu opět rezervoval.

„Většinou jde přes Polsko kolem 20 procent dodávek Gazpromu. Tyto nerovnováhy v dodávkách ale přispívají k nejistotě ohledně dodávek z Ruska,“ řekl agentuře Reuters James Waddell, energetický expert britského výzkumného ústavu Energy Aspects. Cenu podle něj dále žene nahoru nízká naplněnost plynových zásobníků v Evropě, které normálně vykrývají větší spotřebu plynu v zimních měsících. Jejich naplněnost byla před letošní zimou nejnižší za posledních 10 let. Vůbec nejméně to bylo u zásobníků Gazpromu, které vlastní na území Evropy. To je jedním z důvodů kritiky ruského dodavatele ze strany některých evropských politiků a obchodníků. A vyšetřování, které kolem toho probíhá.

Rostoucí ceny plynu jsou ovšem nyní jednoznačným faktem. Lednový kontrakt v největším evropském plynovém hubu v Rotterdamu – takzvaném Title Transfer Facility (TTF) – se po kroku Gazpromu v úterý v 16:30 prodával za 177 eur za megawatthodinu (MWh).

Také roční kontrakty jsou stále dražší. Například na pražské burze PXE se dodávka plynu na celý rok 2022 prodávala téměř za 106 eur za megawatthodinu. Ještě začátkem roku byla cena pětkrát nižší. Na nynější rekordy má ale vliv i to, že firmy mají poslední možnost zajistit si na příští rok pravidelné dodávky. Spekulace na pokles cen ke konci roku letos nikomu nevyšla.

„Na domácnosti to okamžitý vliv mít nebude. Jde o velkoobchodní ceny plynu a někteří dodavatelé už od září zdražili i dvakrát. U těch, kteří to neudělali, to ale teď může podpořit rozhodnutí v lednu zvýšit ceny,“ řekl HN Jiří Gavor, ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energie, člen vládního Výboru pro udržitelnou energetiku a energetický expert ve společnosti ENA.

Plynovodem Jamal neteče plyn na západ, z Ruska míří opačným směrem. Na Česko to má malý dopad

1. 11. 2021 ▪ 5 min. čtení

Souběžně s omezením dodávek pro Jamal zahájil Gazprom také napouštění nového plynovodu Nord Stream 2, který vede po dně Baltského moře. Ruským státem vlastněný koncern jakoukoli provázanost mezi oběma událostmi odmítá, stejně jako mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Podle něj jde o komerční, nikoli politický krok. Samotný Gazprom také zdůrazňuje, že plní všechny dlouhodobé kontrakty. Nedodává tedy navíc pouze na energetické burzy, kde byly ceny v posledních letech nižší, což až do letoška znevýhodňovalo dlouhodobé kontrakty.

Plynovod Jamal s kapacitou 33 miliard kubíků ročně je jednou ze tří trubek, jimiž Gazprom může dodávat svůj plyn do Evropy. Další je například roura přes Ukrajinu, která zásobovala západní Evropu ještě v době Sovětského svazu a jež vede také přes Česko. Už řadu let ale české trubky, které vlastní společnost Net4Gas, většinově přijímají plyn (byť většinou také ruský) pro tuzemskou spotřebu ze Západu.

Nepříjemnosti kolem Nord Streamu

Stojí za tím dlouhodobý ruský záměr dodávat plyn do Evropy přímo, a to přes plynovody po dně Baltského moře. Těmi jsou od roku 2012 plynovod Nord Stream 1, který má kapacitu 55 miliard kubíků ročně, a nejnověji Nord Stream 2 se stejnou kapacitou. Jeho stavbě se s odvoláním na energetickou bezpečnost EU snažilo zabránit hlavně Polsko. Tvrdý tlak včetně sankcí, jež stavbu plynovodu zbrzdily o rok, vyvinuly i USA – a to jak kvůli geopolitice spojené s rostoucím napětím na Ukrajině, tak proto, že jsou Američané největším světovým vývozcem zkapalněného plynu LNG.

Konstrukčně už je Nord Stream 2 hotový. Plynovod, do něhož Gazprom už investoval 11 miliard dolarů, ovšem zatím nemá povolení německých regulátorů ke spuštění. Minulý týden prezident Spolkové agentury pro sítě Jochen Homann prohlásil, že Nord Stream 2 nezíská povolení k provozu dříve než v červenci příštího roku. Rusové předtím vyjadřovali naději, že to bude už na jaře. V listopadu agentura ale proces schvalování plynovodu, který měl původně trvat do 8. ledna, pozastavila.

V Německu navíc nastoupila do úřadu nová německá vláda, jejíž součástí jsou Zelení. Ti jako jediná německá strana před volbami budoucnost Nord Streamu 2 zpochybňovali. Navíc nová německá ministryně zahraničí za Zelené Annalena Baerbocková brzké spuštění plynovodu vylučuje. Mimo jiné kvůli tomu, že Gazprom hodlá využívat Nord Stream 2 pouze pro svůj vlastní plyn, což je popření volného trhu s energiemi v EU – tedy oddělení přepravy a prodeje plynu.

Pro Gazprom je to dost nepříjemné, protože podle původních plánů už mu měl plynovod dva roky vydělávat. Ruský plynárenský obr je sice největším dodavatelem plynu do Evropy (pokrývá až polovinu spotřeby), podle Gavora ale zase nemá příliš mnoho alternativ, kde plyn prodávat – a žádná povinnost odebírat ruský plyn neexistuje. „Zatím je ovšem Gazprom vůči Evropě v silnějším postavení. Pokud chce Evropa demonstrovat svoji sílu, měla se na to lépe připravit,“ upozornil Gavor. Podle něj si Evropa zvykla na to, že ceny plynu jsou prostě levné, a nyní na to svojí nepřipraveností doplácí.

Jediným dalším velkým zahraničním odběratelem plynu od Gazpromu (kromě domácího trhu, kde moc nevydělává) je už pouze Čína. Ta odebírá ruský plyn od roku 2019 přes trubku Síla Sibiře. Plyn pro Evropu nemůže technicky odebrat, ani kdyby chtěla.

Ceny LNG jsou příznivější v Asii

Další možností by byly dodávky zkapalněného zemního plynu LNG, jejichž největším dodavatelem do EU je Katar. Velké plány mají i USA. Ceny tohoto plynu jsou ale přes poměrně robustní síť LNG terminálů v Evropě příznivější v Asii, kam míří většina produkce.

Jedním z vývozců LNG je právě také Rusko. Pro vedení Gazpromu je ale nepříjemné, že v dodávkách zkapalněného plynu z jeho domovské země je mnohem úspěšnější tuzemský konkurent Novatek miliardáře Leonida Michelsona. Ten spolupracuje s francouzským Totalem a čínskými firmami a vybudoval na ruském poloostrově Jamal velký LNG terminál s roční kapacitou 16,5 milionu tun. Gazprom svůj plánovaný obří LNG terminál v Baltském moři s kapacitou 13 milionů tun zkapalněného zemního plynu ještě nezačal ani stavět.

Další ruská firma Rosněfť se také tlačí do monopolu Gazpromu na vývoz ruského plynu plynovody, a to už nějakou dobu. Polostátního těžaře ropy vede Igor Sečin patřící do užšího kruhu prezidenta Vladimira Putina. Začátkem září, tedy v době, kdy vrcholila dostavba Nord Streamu 2, požádal Sečin vládu (i přímo Putina), aby mohla Rosněfť přes nový plynovod přepravovat 10 miliard kubíků plynu ročně. Touto „pomocí“ by Rosněfť vyřešila dilema ohledně pravidel evropského trhu.

Vše se navíc odehrává v době, kdy Evropská komise dává jednoznačně najevo, že s plynem jako energetickým zdrojem dlouhodobě nepočítá. Třeba Německo si ale bez něj jen velmi těžko může dovolit odstavit svoje jaderné elektrárny, jak plánuje. Stejně jako ty uhelné. Proto je plyn tak důležitý pro ceny elektřiny. Jejich ceny navíc až do jara ovlivní výpadek výkonu čtyř francouzských jaderných reaktorů. Francie přitom v zimních měsících elektřinu vyvážela. Mnohem nižší je také výkon německých větrných elektráren. V Německu se tak pro příští rok prodávala silová elektřina za více než 300 eur za megawatthodinu, což je také nárůst o pětinu.