Prosincové zasedání většiny západních centrálních bank mělo společného jmenovatele: změnu priorit. V centru pozornosti strážců měnové politiky se v průběhu roku nacházel zejména covid a neblahý vliv pandemie na ekonomickou aktivitu. Nyní nastává globální synchronizovaný obrat. Centrální bankéři se zaměřují na boj se staronovým nepřítelem – inflací.

Například Fed zrychlil proces taperingu a jeho oficiální prognóza naznačuje trojnásobné zvýšení úroků v příštím roce. Bank of England již k prvnímu zvyšování přistoupila. Zvedat sazby začala i řada bank v regionu rozvíjejících se trhů. Okázalou výjimku představuje ECB, která jako jediná ze západních centrálních bank neopustila narativ o přechodné inflaci.

Jestřábí obrat však nespustil tolik obávané výprodeje na trzích. Americké i evropské indexy se obchodují poblíž historických maxim. Jak tuto situaci vysvětlit? Po posledním zasedání Fedu vidíme poměrně zajímavý jev. Trh aktuálně zaceňuje, že v tříletém horizontu dosáhnou sazby v USA pouze úrovně 1,4 procenta. Naproti tomu prognóza Fedu signalizuje, že na konci roku 2024 by se měly úroky nacházet na hodnotě 2,5 procenta.

Co za touto mezerou stojí? Dluhopisoví investoři předpokládají, že nesmírné globální zadlužení nedovolí centrální bance vydat se sazbami razantně nahoru. Takovými akcemi by Fed mohl vyvolat tlak na destabilizaci finančního systému. Roli hrají i technické faktory – v poslední době americké vládní dluhopisy mohutně nakupují zahraniční investoři.

Pohled Fedu však v příštím roce převáží. Centrální banky v prostředí cenových tlaků nemohou tolerovat benevolentní monetární politiku. Investoři tak svůj výhled na sazby přehodnotí, což povede k nárůstu delších dluhopisových výnosů. Vůči těm bývají tradičně citlivé akcie mladých ztrátových technologických firem. Dozajista tak před sebou máme turbulentnější rok než ten současný.