Často se pozastavuji nad tím, jak nedokážeme mít odstup od svých věr. Proč člověka tolik naštve, když někdo (obzvlášť jeho blízký) věří něčemu jinému než on? Ostatně, proč úplně nejde si na týden zkusit být ateistou, levičákem, buddhistou, křesťanem, ekologem? A proč nejde se na týden zkusit bát covidu a týden se zase tvářit, že je to vše jen konspirační teorie? Zní to snadno, ale jen si to zkuste.
O něco podobného se staletí pokouší vědecká metoda. Zde přece panuje ideál oprostit svůj názor od výsledků. Pokud věřím hypotéze 1 a ta se nepotvrdí, proč by mi to mělo vadit? Člověk by přece měl být vděčný za to, že mu někdo „vytáhne trám z oka“. Pokud ateista nebo křesťan věřil něčemu či doufal v něco, co se ukázalo být falešné, měl by být přece rád, že mu někdo provedl upgrade softwaru… a to pak vede ke změně chování, hardwaru.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
