Ekonomie proti individualismu. Peníze jsou jako prestiž – vyvěrají z uznání toho druhého

Ekonomie je často brána jako individualistická, egoistická disciplína. Jde o to být nejlepší, myslet jenom na sebe, maximalizovat jen svou vlastní užitkovou funkci, koneckonců, jak řekl Milton Friedman, the business of business is business (a ne nic jiného, hlubšího, smysluplnějšího či charitativnějšího).

Modely nás ekonomů se jen hýří snahou maximalizovat zisk (v případě firem) nebo užitek (v případě jedince). Koneckonců jedním základním maximem ekonomie je postulát, tedy jakýsi metodologický artikl víry, že jedinec vždy maximalizuje svůj (vlastní) užitek. Vše je o penězích, ty dokonce hýbou světem – nacházejí se tak v podobné skupině archetypálních sil jako třeba mocná gravitace a přitažlivost Slunce (které ve skutečnosti hýbou světem, peníze nepeníze).

Podnikatelé jsou hanlivě soukromníci, kteří soukromničí. Konkurence je tvrdá, nikdo se na nikoho neohlížej, je to „dog eat dog world“ – svět, ve kterém pes žere (slabšího) psa. Navíc „winner takes it all“, vítěz bere vše, a ten, kdo prohrál, je zapomenut. Slavný řezník Adama Smithe vám opatří šunku nikoli proto, že vás má rád, ale proto, že na vás chce vydělat.

Jenže. Jenže.