Na začátku je včelka. Programovatelná robotická hračka, která se ovládá pomocí šipek na hřbetu. Tři políčka doleva, dvě doprava a hlavně nejít jedno políčko vpřed – tam je překážka, tam by nabourala. Cestu včelky, respektive Bee‑bota, určují děti v mateřských školách. Už ti úplně nejmenší se s její pomocí učí logaritmy. Včelka rozvíjí jejich logické a informatické myšlení, prostorovou představivost a plánování. Není na to sama. Moderních technologií ve výuce mají už ti nejmenší k dispozici celou škálu, od robotických myší přes programovatelná autíčka až po mluvící skřipce.
Ve školce v Dolních Břežanech se používají také interaktivní tabule a velké panely, které mají učitelky propojené s iPady. Moderní Ježíšek pak dětem pod stromeček nadělil speciální digitální mikroskopy určené pro předškoláky. Badatelská výchova a cesty přírodou nyní dostanou zcela nový rozměr. Přírodniny, brouky a to, co děti najdou na procházkách, budou moci zkoumat prostřednictvím mikroskopu propojeného s počítačem nebo tabletem. Zvětšeninu svého nálezu si budou moci vytisknout, nastříhat a vzniklé dílky skládat jako puzzle.
„Úžasně se zkoumají například potraviny. Nakrájíme okurku nebo kousek čokolády a zkoumáme, jak pod mikroskopem vypadá jejich struktura. Prožitkové učení ve smyslu vnímání hmatem, zrakem, vůní, chutí ještě posuneme do té roviny, že děti zjistí, že se věci skládají z menších částic, než které jsme schopni okem zachytit,“ vysvětluje výhody nových mikroskopů Miluše Vondráková, ředitelka MŠ Dolní Břežany, která se digitálním pomůckám věnuje už osm let.
Důležité je to s technologiemi nepřehánět. V Dolních Břežanech pro jejich využívání mají nastavené limity, například tříletí s nimi přijdou do styku jednou týdně na deset patnáct minut. „Děti jsou digitální domorodci. Už když se rodí, tatínek je natáčí a fotí. Technologie je pro ně naprosto běžná věc. Zvláště s popularizací chytrých domácností, kdy je vše na nějaký displej a čip. Intuitivnost, se kterou k ní přistupují, že nemají žádný blok z toho, že se může něco rozbít, je na tom to kouzelné. Jako objevují přírodu, objevují i moderní svět. Nemá proto smysl jim v tom bránit, ale je potřeba je vzít za ruku a tou technologií je cestou seznamování citlivě provádět,“ říká Vondráková. Podle ní je neméně důležité hovořit o zavádění podobných novinek s rodiči, aby pochopili, že jsou využívány jako nástroj k učení.
Několik let, než vznikne interaktivní učebnice
Školství se digitalizuje a modernizuje na všech vzdělávacích stupních. Trendem je větší dostupnost výuky on‑line a rozvoj služeb a aplikací na mobilních zařízeních. Vše ještě urychlila pandemie. Děti přesunula ze školních lavic do obýváků a dětských pokojů. Mezi ně a jejich učitele postavila bezdrátové sítě a monitory. Začala fungovat hybridní výuka, kdy část dětí byla ve třídě a část doma. Bez moderních technologií, něco ještě před několika lety zcela nepředstavitelného. I tato výuka ale s sebou přinesla řadu problémů.
„Prezenční výuku, tu známe dlouho, ale její kombinace s výukou on‑line, ještě bez moderního technického vybavení, jako je bezdrátový mikrofon, vizualizér, specializovaná kamera a nějaký videokonferenční systém, to je pedagogické peklo. Ono i když tyto věci učitel má, je to pro něj extrémně náročné,“ popisuje problémy posunu výuky od křídy a papíru Ondřej Neumajer, který má digitalizaci ve vzdělávání na starosti v Národním pedagogickém institutu ČR.
I ve chvílích, kdy děti sedí v lavicích, se sešity, učebnice i tabule pomalu přesouvají do on‑line světa a nahrazují je ty interaktivní. „Specifikem je nástup hybridního konceptu vzdělávání, tedy propojení tištěné učebnice či pracovního sešitu s digitálními technologiemi. Žáci se tak mohou rozvíjet dle svých preferencí a možností i potřeb učitele. Běžné jsou v tomto směru například QR kódy nebo rozšířená realita,“ popisuje jeden z trendů Adam Jelínek, ředitel pro digitální platformy a produkci Nakladatelství Fraus, které právě interaktivní sešity a učebnice nabízí.
Jejich vývoj má řadu specifik, a než se dostanou do školních lavic, musí ujít několikaletou cestu. Roky může trvat, než se zformuje tým složený z metodiků, didaktiků, učitelů a dalších odborníků a vyřeší se metoda, potřebné komponenty a samotný rozsah digitální podoby. Zhruba rok pak trvá tvorba rukopisu, kdy autoři vytvářejí obsah každé stránky, a spolu s ním vznikají i zadání pro rozšiřující digitální materiály. V další fázi grafici vytvářejí finální podobu učebnice.
„Programátoři a pracovníci multimediální produkce kódují jednotlivá interaktivní cvičení a převádějí tisková data do digitální verze učebnice. Závěrem celé fáze je tisk v případě tištěné učebnice a publikace na web do čteček v rámci digitální verze,“ popisuje Jelínek proces před zavedením učebnice do škol.
Nastupujícím trendem jsou také chytrá data a jejich využívání při výuce. Učiteli jasně řeknou, kde je který žák úspěšný a kde se mu naopak nedaří. Výuka může být pak cílenější a efektivnější.
Virtuální realita proti strachu z jazyků
Standardním vybavením škol se už brzy mohou stát různá zařízení na virtuální realitu. Výuka se bude postupně přesouvat do prostředí, do kterého by se dalo jen těžko dostat. Studenti se budou moci v hodinách podívat do podmořského světa či na orbitální stanici.
„Nebo si vyzkoušet, jaké to je, být černochem a cestovat v Česku tramvají a sledovat, jak na ně reaguje okolí. Tedy jaké pocity zažívají ti, kteří jsou jakýmkoliv způsobem odlišní od ostatních. Když se virtuální realita dobře nastaví, může takovýto prožitek podpořit v dětech empatii,“ říká Ondřej Neumajer. „Zatím se ale do škol dostávají spíše jednoúčelové věci, u nichž je dopad na učení malý, ale přitom jsou docela drahé,“ dodává Neumajer.
Velký dopad na vzdělávání by mohly mít aplikace pro geografii a výuku cizích jazyků, které pro virtuální realitu tvoří tým odborníků na Masarykově univerzitě. Studenti si mohli vyzkoušet celý kurz ve virtuální realitě a společně například pátrat po osudech rodiny brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassniho přímo ve virtuálním modelu jejich slavné vily.
„Studenti hledají ve vile indicie a střípky jejich příběhu, který potom společně vyprávějí. Využíváme tedy princip storytellingu, vyprávění příběhů, na velmi silném příběhu s velkým kulturně‑historicko‑geografickým přesahem, a to vše v působivém prostředí, jemuž kolegové z fakulty informatiky dali takovou skoro až mystickou vzpomínkovou atmosféru, trochu připomínající noir filmy,“ popisuje Alžběta Šašinková z katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Podle ní se ve virtuální realitě studenti vžívají do rolí a prožívají menší ostych, protože nejsou svým kolegům tváří v tvář. „Zajímavé a nadějné bylo třeba to, že studenti ve virtuální realitě neměli tendenci ve složitých situacích přecházet do češtiny, jako se to někdy stává v běžných lekcích,“ poodhaluje výsledky výzkumu magistra Šašinková.
Učení ve virtuální realitě má navíc potenciál pomoci těm, kteří mají problémy naučit se cizí jazyk. „Doufáme, že sociální interakce ve virtuální realitě je natolik realistická, že zůstává v podstatě přirozená, ale zároveň umožňuje studentům udržet si odstup a nevystavovat se tolik hodnocení ze strany jiných lidí, takže se snáze uvolní a zbaví možné úzkosti z cizího jazyka. Budou víc mluvit, a tím pádem se víc učit,“ je přesvědčená Šašinková.
Zároveň poukazuje na to, že omezením této technologie je zatím velikost skupiny. „Zvolili jsme skupiny čtyř studentů, pro které je ještě možné se bez obtíží domluvit na tom, kdo zrovna bude mluvit, kdo kdy přispěje do diskuse. Při větších skupinách by už scházela neverbální komunikace, na niž v reálu spoléháme víc, než si možná uvědomujeme. I to je ale otázka technologického rozvoje dalších pár let, kdy bude možné snímat a přenášet do virtuální reality pohyby včetně mimiky,“ zamýšlí se Šašinková.
Brýle se přesvědčí, zda je přítomen hliník
Kromě virtuální reality začíná do škol pronikat i ta rozšířená, kdy se do skutečného světa přidávají určité specifické informace. S rozšířenou realitou pracují například na Střední průmyslové škole chemické Pardubice, kde v letošním roce vznikne didaktická inovační laboratoř pro rozšířenou realitu. Už nyní škola disponuje speciálními brýlemi, tzv. hololens, ve kterých studenti vidí skutečný svět a zároveň do nich dostávají extra data, návody, popisky, animace, vizualizace a hologramy, jež mohou využít například při chemických pokusech.
Do státní pokladny může ročně přibýt až 18 miliard. Stačí, když se zlepší vzdělávání „slabších“ žáků
„Chtěli bychom vytvořit průvodce, který je provede prací stejně, jako by to dělal vyučující. V brýlích uvidí návod, jak pokus krok po kroku udělat. Zároveň v nich budou moci pozorovat, jak se jim během jejich činnosti mění reálná data. Uvidí, co se s daty stane, když přidají jednu chemickou látku. Jak se jim změní parametry a jak se jim nově vykreslí graf v prostoru. Kdyby graf nechtěli vidět, jednoduše si ho posunou stranou,“ nastiňuje možné využití rozšířené reality při výuce chemie manažer projektu Jakub Návesník.
Avatar jako osobní asistent
Umělá inteligence bude stále více přebírat úkoly učitele. Opravovat sešity, vyhodnocovat, jak se dítě učí a jakou má zrovna studijní náladu. Už dnes existují technologie, které z výrazu tváře, z podoby hlasu a dalších verbálních a neverbálních projevů poznají, zda je dítě soustředěné.
„Je to takový avatar, osobní asistent žáka, který je virtuální. Pokud se student nesoustředí, řekne mu, ať si dá pauzu. Nebo pozná, že je dítě smutné, a začne si s ním povídat o jeho problému,“ ukazuje Ondřej Neumajer, kam směřuje vývoj. „Umělá inteligence bude postupně přebírat další a další role, které má učitel. Nenahradí ho, ale bude mu pomáhat,“ dodává Neumajer.
Oslovení odborníci se shodují, že moderní technologie by neměly nahradit klasické hračky, učebnice, tabule, realitu, ale měly by být pouze jakýmsi doplňkem k celé paletě nástrojů, které mají pedagogové k dispozici. Shodují se i na tom, že rozhodující vliv na vzdělávání žáků nemá technologie, ale způsob jejího použití konkrétním pedagogem.
Stáhněte si přílohu v PDF
„Stále panuje přesvědčení, že o dovednostech dětí a jejich výsledcích rozhoduje především vybavení školy. Interaktivní tabule, kolik mají počítačových učeben. Realita je spíš opačná. Jsou to učitelé a ředitelé, kteří ovlivňují to, co se s dětmi ve školách děje,“ říká Ondřej Neumajer. „Žádná moderní technologie nás nespasí, pokud nemáme kvalitního pedagoga, který ji při vzdělávání používá a otevírá tak žákům dveře do současného světa,“ potvrzuje Pavel Císarík, zástupce ředitele ze Základní školy Brno, Pavlovská 16.
Důležité je, aby učitel uměl technologii správně použít, aby podpořila jeho výukový cíl. Jinak se z užitečné věci může stát neužitečná. „Příkladem jsou interaktivní tabule, které bezpochyby mají potenciál podporovat zlepšení interakce. Zpravidla se to ale ve třídě neděje, protože učitel jen nahradí křídovou tabuli interaktivní. Před žáky je ale stále jen tabule. Tento přístup se musí odbourat, aby to nebyla přednáška učitele, ale aby se děti učily tím, že něco na tabuli vytvářejí nebo sdílejí s ostatními. Samotný její nákup nepřispívá k interakci,“ zamýšlí se Neumajer.
Podle Pavla Císaríka jsou navíc interaktivní tabule už na ústupu. „Tvorba interaktivních výukových materiálů je totiž velmi časově náročná a učitelé častěji spíš sáhnou po službách dostupných na internetu, než aby tvořili ve speciálním softwaru, který se dá navíc využít jen s tabulí konkrétní značky,“ říká. Sám pak budoucnost výuky vidí v používání vzdělávacích nástrojů určených pro přenosná zařízení, jako je tablet nebo mobilní telefon. „A zároveň mít v každé učebně nějaké zobrazovací zařízení jako projektor či interaktivní panel,“ dodává.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do vzdělání.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
