Posypová sůl ničí stromy. Majitelům lesů to vadí, volají o pomoc. Města a kraje ředí sůl solankou

Bývá to tristní pohled: stromy kolem silnic mají zakrnělé, nevyvinuté listy, jehličí je nepřirozeně rezaté, jakoby spálené. Nejvíc je tohle popálení vidět na jaře, kdy všechna ostatní vegetace bují zelení, jen stromy kolem silničních příkopů skomírají. Málokoho napadne, že tohle postižení stromů je nemilý pozůstatek zimy, respektive solení silnic.

Posypová sůl, to je jinak řečeno chlorid sodný v různém stupni čistoty nebo směs chloridu sodného a dalších chloridových solí, nejčastěji chloridu vápenatého. A solení, tedy chemická údržba silnic, ovlivňuje vegetaci hned dvojím způsobem.

„Zaprvé přímo. Když auta jedou po silnici, odstřikují prosolený sníh a víří vzduch obsahující různě velké kapky slané vody. Obojí se dostává do okolí silnic a dopadá na půdu nebo se zachycuje na povrchu stromů. U opadavých stromů na kůře kmene, na větvích nebo na pupenech, u stálezelených stromů i na jejich listech a jehlicích,“ říká Radek Novotný, expert Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.

Zadruhé sůl působí na stromy i nepřímo, přes půdu, když při oblevách během zimy a na jaře sníh roztaje a prosolená voda se vsakuje do půdy. Z ní pak stromy rozpuštěné chloridy přijímají kořeny. „Příjem chloridových solí je v takovém případě značný, protože chloridy jsou ve vodě velmi dobře rozpustné,“ dodává Novotný.

Výsledkem je poškození listů, jehlic a kůry i typické rezavění porostů v pásech kolem příkopů. Poškození solením se může objevit i stovky metrů daleko od silnice.

Vlastníci lesů pátrají, co se stalo

Radek Novotný je jedním z mála expertů v Česku, který se právě vlivem solení na vegetaci zabývá. Obracejí se na něj vlastníci lesů a chtějí vědět, co se s jejich porosty stalo.

„Zpravidla si vlastník lesa není jistý, jestli je hlavní příčinou právě solení, ale většinou má podezření, že by to tak mohlo být. Výjimkou nejsou ani případy, kdy vlastník lesa posypové soli nepodezřívá a je pak překvapen, že právě chloridy z chemické údržby silnic chřadnutí nebo odumírání stromů v takovém rozsahu způsobují,“ přibližuje Novotný.

Udivuje ho, že se na něj obrací jen pár vlastníků ročně, a to přesto, že lesů poškozených solením vídá na svých cestách republikou opravdu mnoho. „Je pravděpodobné, že řešení těchto případů ustoupilo do pozadí jiným problémům, jako je odumírání lesů vlivem sucha nebo po přemnožení kůrovce,“ odhaduje Novotný.

Na otázku, co tedy mají silničáři dělat, aby stromům neškodili, odpovídá oklikou. „Zvykli jsme si na to, že všechno se musí řešit rychle, okamžitě a výsledek musíme dostat hned. Napadl sníh, ale každý by nejraději jezdil po čisté a suché silnici hned poté, co přestalo sněžit. Hlavně se neomezovat,“ tvrdí Novotný.

Škody vzniklé při údržbě silnic na přírodě, majetku a lidském zdraví by ale podle něj neměly být větší než užitek, který řidiči získají tím, že v zimě jezdí po silnici bez sněhu.

„Ze své praxe vím, že některým vlastníkům lesa se podařilo se správci komunikací domluvit na používání inertních (štěrkových – pozn. red.) posypových materiálů tam, kde solení poškozovalo lesy opakovaně. Dohodnout se je možné. Kdo chce situaci řešit, ten hledá způsoby, jak to udělat,“ shrnuje Novotný.

Základním jednoduchým opatřením by také měla být péče o odvodňovací prvky podél silnic, například strouhy, aby odváděly prosolenou vodu mimo les. Bohužel se tím neřeší toxicita chloridů a rizika například pro louky, rybníky a spodní vody, do nichž slaná voda později přiteče.

V národních parcích se solit nesmí

I proto je solení silnic zakázáno v národních parcích. Například Krkonošský národní park (KRNAP) solení povolil jen na čtyřech úsecích zvláště vytížených silnic.

„Negativní vliv chemické údržby silnic na okolní přírodu byl prokázán v mnoha odborných studiích. Například za hlavní příčinu odumírání smrku ztepilého na lokalitě Mýtiny u Harrachova byl stanoven toxický obsah chlóru a sodíku v jehličí a půdě,“ říká mluvčí KRNAP Radek Drahný. „Stromy poškozené působením soli byly ale pozorovány na mnoha místech ve světě – například v USA, podél německých dálnic, ale i v Česku na Českomoravské vysočině, v okolí Plzně a Karlových Varů. Kromě jehličnanů jsou vysoce citlivé k působení soli také buk lesní, javor klen, jilm drsný a olše šedá,“ cituje Drahný z rešerší, které si park nechal vypracovat. I proto když to počasí umožňuje, vyžaduje park upřednostnění štěrkových posypů před solí.

Štěrk zanáší příkopy

Štěrkový posyp však není všespásný, přestože bývá většinou levnější než posypová sůl. Jak říká mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka, inertní posypy neodstraňují z vozovky ledovku a sněhovou pokrývku, ale pouze zlepšují po krátký čas adhezní vlastnosti vozidel. „Zvláště u vytížených silnic je to však velmi krátkodobý efekt,“ vysvětluje Jemelka.

Navíc moderní silnice a dálnice mají své oddělené hospodaření se zasolenými vodami. Sbírají je a vypouští do toků s dostatečným množstvím vody, kde se naředí a nepůsobí tak výrazné škody.

„Doporučuji jet se podívat, jak vypadají příkopy a svahy kolem horských silnic na konci zimy v místech, kde se nemůže solit. Lahodící pohled se vám nenaskytne. Některé tyto silnice se dokonce po zimní sezoně čistí nákladními vozy. Svět není černobílý,“ shrnuje Jemelka.

Yara uvede na trh hnojiva ze zeleného vodíku. Omezit znečišťování chtějí Agrofert i další chemičky

31. 1. 2022 ▪ 3 min. čtení

Sypač také leje solanku

Kromě solení a štěrkového posypu jiných možností, jak zprůjezdnit zasněžené silnice, příliš není. Je možné povrchy nahřívat, což je ale u silnic energeticky nereálné. Dále například močovina má podobný rozmrazovací účinek jako chlorid sodný a bez negativních vedlejších účinků na životní prostředí. Bohužel ale většinou vyvolá nechtěný růst vegetace na okolních pozemcích.

Chemický průmysl

Stáhněte si přílohu v PDF

S jistou inovací však přišla například Technická správa komunikací hl. města Prahy (TSK Praha). V Praze se už běžně k posypu používá chlorid sodný s postřikem chloridu vápenatého, takzvané solanky.

„Vypadá to tak, že jede sypač a solí. Posyp je zároveň skrápěn solankou, která zvyšuje účinnost soli a tím se snižuje množství, které je k ošetření potřeba. Sníh se hned rozpouští a auta jej svými koly nerozmetají do stran. Sůl se díky tomu nerozptyluje tak, jako kdyby se používala jen ve formě zrna,“ popisuje mluvčí TSK Praha Barbora Lišková. Je také rozdíl mezi preventivním a likvidačním posypem. U preventivního se používá soli a solanky mnohem méně.

Podobnou, ještě vylepšenou technologii letos v zimě nasadil i Jihomoravský kraj. „Sypač má možnost využít chemický posyp, tedy suchou sůl plus zkrápění, nebo může nově využít pouze zkrápění, kdy pomocí rozstřikovací lišty aplikuje na vozovku pouze rozmrazovací kapalinu, solanku. V rámci zajišťování zimní údržby komunikací se jedná o rozšiřující se trend,“ říká mluvčí Krajského úřadu Jihomoravského kraje Alena Knotková.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Chemický průmysl.