Dobrý kroužek může být lepší investicí než soukromá škola, říká Hřebecký

V Česku je 1070 soukromých škol od mateřských po vysoké. Z toho je nejvíc těch mateřských – 442 včetně 56 lesních, které kladou důraz na vzdělávání venku. Podle programového ředitele Informačního centra o vzdělávání EDUin Miroslava Hřebeckého se trh soukromých škol, kterých v 90. letech vzniklo opravdu hodně, už hodně pročistil. „Rodiče by si měli rozmyslet, jestli se mají snažit získat super školu a hrozně draze ji platit, když by totéž, nebo i lepší dostali za zlomek ceny v neformálním vzdělávání během kroužků odpoledne,“ říká v rozhovoru pro HN. 

HN: Do Česka přišly desetitisíce dětí z Ukrajiny, které se budou pravděpodobně začleňovat do veřejných škol. Nebudou kvůli tomu rodiče své děti častěji posílat do těch soukromých? 

To si nemyslím. O co jde ve škole především? Je to počet vyjmenovaných slov a znalost zákonů zpaměti, nebo jde spíše o osobní odpovědnost, sociální cítění a ochotu pomoci? Z tohoto pohledu to může být pro české školství velká příležitost. Děti by mohly dostat více možností pracovat samostatně, protože se budou učitelé snažit začlenit ukrajinské děti. České děti jim v tom mohou pomáhat, a zároveň tak přirozeně budovat žádoucí občanské postoje. Jestli je tady pár xenofobních rodičů, kteří budou chtít dát děti jinam, udělali by to stejně. Naštěstí většinová společnost reaguje skvěle. 

HN: Kladou dnes rodiče větší důraz na vzdělávání a jsou za něj případně ochotni zaplatit? 

Postupně ano. Jsou to lidé, kteří mají vzdělání v hodnotovém žebříčku tak vysoko, že si radši koupí později třeba nové auto a místo toho budou jejich děti chodit pár let do soukromé školy. Více a více lidí si postupně uvědomuje, jak je dobré vzdělání zásadní pro budoucnost a úspěch člověka v životě. Tak jim to chtějí dopřát dřív než třeba nový nábytek do pokojíčku. Soukromá škola ale automaticky neznamená, že je kvalitnější a lepší. 

HN: Přispěje k ochotě platit za vzdělávání i covid? Přece jen byly školy dlouho zavřené, učilo se distančně a minimálně ze začátku to ukázalo, jak velké rozdíly a mezery ve školství jsou. 

Určitě se změní přístup ke vzdělání všeobecně. Dopady jsou tragické, byť nejsou zatím úplně vidět a připomínají spíš ledovec plující z větší části pod hladinou. Rodiče se snaží to spíš kompenzovat soukromým doučováním než nějak radikálněji měnit. Naopak jsme byli v EDUin až zklamaní, čekali jsme větší výhrady ke stylu výuky i informační přehlcenosti. Rodiče na distanční výuce měli šanci vidět, jak se na škole učí. Mysleli jsme si, že až uvidí, co tam někteří ti učitelé předvádí, bude revoluce. A nebyla. 

HN: Takže poroste spíš poptávka po doučováních?

Ano, rodiče propadnou panice kvůli přijímacím zkouškám, u nich doučovací byznys jen kvete, ale to je specifická příležitost. Možná bych zaplesal, kdyby se případný úprk na soukromé školy děl ve spojitosti se zájmem rodičů o takzvaný wellbeing na školách, tedy jaké je tam pro děti klima. Jinak by to jen prohlubovalo nerovnosti.

HN: A vnímá veřejnost soukromé školy jako něco lepšího? Dříve to tak nebylo a na absolventy soukromých škol se koukalo skrz prsty. 

To je otázka 90. let. Dneska jsou jednotné přijímací zkoušky a státní maturita, takže jsou celoplošné výstupy znát. Samotná vysvědčení jsou vám k ničemu, pokud neuděláte zkoušky na střední nebo vysokou školu. Kvalitativní rozdíly ve školství jsou, někdo může vybírat nehorázné školné, a přitom být podprůměrný. Sice existuje vrstva lidí, kteří chtějí ukázat „my na to máme a ať je to vidět“, ale těch je nyní opravdu minimum.