Svědectví z útěku před bombami: Na hranicích nám lidé dali čaj a oblečení, vlastní už jsme nemohli unést

Anna neví, jaký je den či denní doba. Pomalu se smiřuje s tím, že přišla o všechno a musí začít od začátku. Designové studio ukrajinské módní návrhářky v Charkově totiž vybombardovaly ruské rakety. Stejně tak dům, v němž bydlela. Do Česka přijela po osmi dnech strávených v krytu s desetiletou dcerou a rodiči. Z oblečení jí zbyla jen tepláková souprava, kterou má právě na sobě.

Povídáme si na chodbě pražského hotelu, který lidem prchajícím před válkou na Ukrajině zajišťuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Budovou nás provází její sociální pracovník Tim. Ještě před několika týdny studoval na Karlově univerzitě rusistiku a pracoval jako lektor českého jazyka. Když začala válka, život se mu radikálně změnil. Ostatně jako všem obyvatelům hotelu. Jeho adresu kvůli bezpečnostním opatřením OPU nezveřejňujeme. A ze stejného důvodu jsme pozměnili také jména zpovídaných uprchlic.