Vzdejme se snu o naší imaginární jaderné energetické budoucnosti. Řešením jsou obnovitelné zdroje

Ruská agrese proti Ukrajině zdůraznila již existující všeobecný konsenzus, že energie z fosilních paliv nemá budoucnost a je nutné ji nahradit, což se týká zejména produkce elektřiny. Zdá se, že u nás panuje poměrně široká shoda na tom, že je sice třeba podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů, ale že v principu nemohou stačit pokrýt naše potřeby. A je tedy nutné doplnit je jadernou energií jako zdrojem stabilním a spolehlivým.

Má to ale několik aspektů. Je tu například otázka časová. Dosavadní poznatky ukazují, že výstavba jaderné elektrárny vždy trvá velmi dlouho, například nedávno spuštěná finská elektrárna Olkiluoto se stavěla 17 let (původní plán byl čtyři roky, úměrně s tím rovněž vzrostly náklady, přibližně trojnásobně). I kdyby se naše plánované Dukovany podařilo postavit včas, což by znamenalo radikální odchylku od všech dosavadních evropských zkušeností, měly by být hotovy v roce 2040. To ovšem na naši současnou i střednědobou energetickou situaci nemá žádný vliv. Právě teď se „láme chleba“, činí se klíčová rozhodnutí, zásadní závazky jsou stanoveny do roku 2030, a bylo by zapotřebí napřít opravdu všechny síly na řešení situace dnešní a nejbližší budoucnosti. Místo toho plýtváme technickými i společenskými kapacitami a schováváme se za vzdálenou vizi jádra.