Zvíře má zdravotní problém. Jeho majitel vytočí telefonní číslo zvířecí záchranné služby. Pracovník na dispečinku zjistí veškeré potřebné informace a podle nich posoudí závažnost případu. Vysílá sanitku, která v akutních případech vyjíždí téměř ihned. Po Praze je na místě do dvaceti minut, posádku tvoří lékař a záchranář. Majitel zvířete je mezitím instruován k provádění první pomoci.
Základní sazba takovéhoto akutního výjezdu je přibližně 2400 korun a Veterinární záchranná služba Pet Medic jich ročně uskuteční kolem 1500. Nejčastějšími pacienty jsou kočky a psi. Záchranáři už ale také ošetřovali ovečky, kozy, slepice, prasata, opici, mládě velblouda či asistovali u převozu lva do záchranné stanice.
„Mezi nejčastější výjezdy se řadí zhoršení nějakého chronického onemocnění, zvířata sražená autem, různé pády či jiné úrazy. Ve spolupráci s hasiči jezdíme i k požárům domů, kde jsou zvířata nadýchaná kouřem. Roli také hraje roční období. V létě jsou časté alergické reakce na bodnutí hmyzem nebo přehřátí. V zimě pak zvířata propadlá ledem nebo typicky kolem Vánoc zvířata se zažívacími obtížemi,“ popisuje škálu zásahů Petra Pabišková z Veterinární záchranné služby Pet Medic.
Ne každý výjezd ale bohužel končí dobře. „Pamatuji si na jeden smutný příběh, kdy jsme byli v ten samý den na jedné adrese dvakrát a ani jednomu z pejsků již nebylo pomoci. Prostě se rozhodli, že bez sebe nechtějí být a odešli jen pár hodin po sobě,“ vypráví Petra Pabišková.
Pracovníci zvířecí záchranné služby jsou ale také přítomní u řady šťastných konců či kuriózních příběhů. „Například když kvůli slepičce byl omezen provoz na dálnici D10 a kolegové ji odchytávali. Byla zraněná a nikdo jí nedával moc šancí, nicméně zabojovala a v klidu dožila na zahradě jednoho z nás. Hezké jsou také asistence u porodů, které nejsou komplikované a kdy na svět přicházejí malí pejsci či kočičky,“ dodává Pabišková. Ta zároveň apeluje na majitele zvířat, aby se naučili alespoň základní postupy první pomoci. „Je totiž velkou výhodou, když majitel na místě funguje a zajistí první pomoc, zvlášť v život ohrožujících stavech. Velice to zvyšuje naděje na dobrý konec. Je také dobré mít nainstalovanou aplikaci Zvíře+, kde se vám ukážou blízké veterinární ordinace a pohotovosti. Lze přes ní nejenom volat na zvířecí záchranku, ale také zaslat polohu, kde se nacházíte, pokud jste například na neznámém místě. Naše posádka pak přesně ví, kam jede, a velice to urychlí pomoc zraněnému zvířeti,“ vysvětluje Petra Pabišková.
Chovatelé často přicházejí do ordinací veterinářů již s diagnózou. Naprosto přesně vědí, co jejich zvířatům je.
Eutanazie v oblíbeném parku
Role zvířat se změnila. Stali se právoplatnými členy rodiny a jejich lidští majitelé za péči o ně vynakládají nemalé finanční prostředky. Platí za drahé krmivo, nákladnou léčbu, výjezdy záchranné služby nebo si připlatí za možnost eutanazie v domácím prostředí. „Posádka ve složení řidič a veterinární lékař se dostaví v předem domluvenou hodinu na dané místo a dle přání majitele nechají zvířátko odejít za duhový most. Může to být buď doma, nebo například na zahradě, ale již jsme byli i v pejskově oblíbeném parku a na jiných místech,“ popisuje Petra Pabišková službu, u které za výjezd zaplatí majitel kolem dvou tisíc korun.
K veterináři se už dávno nejezdí jen kvůli očkování. Chovatelé si neváhají připlatit i za jiné typy ošetření. Klasické a časté jsou problémy v podobě průjmů, respiračních onemocnění, ale i řešení zubního kamene, ucpaných análních váčků. To všechno ještě peněženku majitele až tolik nezatíží. Mnoha problémům se navíc dá předcházet, například kvalitní stravou či nepřekrmováním zvířete. Někdy však přijde vážnější nemoc a chovatelé pak musí vzít v potaz, že v ordinaci veterináře nechají i desetitisíce korun. Velmi drahá je například léčba epilepsie, vyhřezlé plotýnky či operace páteře a mozku. Díky moderním přístrojům, které mají veterináři k dispozici, se dnes již dají stanovit diagnózy, které se dříve nedaly odhalit, nebo pouze ve specializovaných klinikách. Mnoho ordinací již dnes disponuje například počítačovou tomografií, kdy takové vyšetření mozku může vyjít až na 25 tisíc korun. „Drahé jsou také ortopedické operace, za které zaplatíte kolem 30 tisíc korun. Téměř na dvojnásobek vyjdou umělé kloubní náhrady. Samozřejmě záleží na tom, jak velké zvíře máte,“ říká veterinář Vítězslav Honsa. Podle něj se s narůstající inflací dá očekávat, že i tyto ceny se budou zvyšovat.
Největší posun je v diagnostice
Řada nemocí je sezonní záležitostí. S průjmy a zvracením vyhledávají majitelé veterináře celoročně, na podzim se ordinace plní kvůli zánětům nosohltanu, od dubna do října zase přibývá onemocnění spojených s klíšťaty. Velký posun zaznamenala veterinární péče zejména v oblasti diagnostiky. Veterináři mají k dispozici celou škálu laboratorních vyšetření. Dělají se různé testy, včetně těch, které zjišťují predispozice k rozličným chorobám. „Stačí odebrat krev, poslat vzorek do laboratoře a tam už vám řeknou, zda má zvíře špatný gen, kvůli kterému není vhodné k uchovnění. Například u hroznýšů se stanovuje výtěrem z krku pět základních virových onemocnění,“ přidává veterinář Vítězslav Honsa příklad, kdy se několikasekundovým výtěrem, při kterém se hadovi drží hlava, a následným rozborem v německé laboratoři zjistí, zda ho lze použít k dalšímu chovu.
Trendem ve veterinární medicíně je předcházet chorobám. Z toho plyne i dobrá zpráva, že některé nemoci již téměř vymizely. „Například v devadesátých letech velmi rozšířená psinka, u které uhynuly celé vrhy,“ doplňuje Vítězslav Honsa.
Vybírat správně a pak zaplatit méně
Kromě toho, že majitelé svému zvířecímu parťákovi platí kvalitní péči, přinášejí do ordinací také neduhy, které znají praktici od svých lidských pacientů. Jedním z nich je, že přicházejí často do ordinací veterinářů již s diagnózou. Vědí naprosto přesně, co má zvíře za nemoc a jak by ho měl veterinář léčit. Dočetli se to totiž na diskusním fóru. „Tohle je nepříjemná věc, ale snažím se na to dívat z toho pohledu, že i já si na internetu vyhledávám řadu pro mě důležitých informací. Otázkou tedy je, na jakém diskusním fóru lidé ty odpovědi berou. Těžko se dá věřit radám od člověka, který si koupí chameleona, má ho 14 dní, udělá si stránku na Facebooku a píše, co mají ostatní v případě zdravotních problémů dělat,“ zamýšlí se veterinář Vítězslav Honsa.
Někdy naopak lidé nevyhledávají informace vůbec a zvířeti mohou neúmyslně ublížit. Ve veterinární medicíně je důležitá prevence a ta by měla vycházet primárně od lidí. Nejen vybalancováním vitamínů a minerálů ve stravě, správnou péčí, ale již před samotným pořízením zvířete. Špatná péče se pak může podepsat na jeho zdraví a je třeba pamatovat, že i u relativně na péči nenáročných psů a koček se najdou plemena, která budou mít vysoké nároky na správný chov. „Než si pořídíte zvíře, měli byste vědět, kde žije, co žere, jaké má nároky. Měli byste se ale hlavně zamyslet nad tím, jestli mu vůbec zvládnete poskytnout takovou péči, jakou vyžaduje,“ apeluje Vítězslav Honsa.
Stáhněte si přílohu v PDF
„Už jen takoví labradoři. Setkávám se s tím, že si ho pořídí někdo, kdo bydlí ve třetím patře bez výtahu. Vůbec ho nenapadne, že tato plemena mají problémy s klouby a jak to budou řešit za deset let, až tyto problémy nastanou. Pak za mnou přijdou s prosbou o radu. Nevědí, co mají dělat, a nechtějí ho nosit každý den. Já jim na to mohu říct jen to, že jim nic jiného nezbyde,“ vypráví veterinář Honsa.
U plazů se často stává, že majitelé přicházejí až ve chvíli, kdy je zvíře v takovém stavu, že se již nedá nic dělat. „A je to vina chovatele, který si koupí chameleona a neinformuje se co takový exot potřebuje. Nemůžete mu dát do terária jakoukoli žárovku, ale potřebuje určité UVB záření, které je jiné u pouštního tvora než u toho pralesního. Některého plaza zase musíte krmit více, jiného méně,“ říká Vítězslav Honsa s tím, že je důležité, aby amatéři vybírali takové druhy plazů, které nejsou příliš náročné na péči.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.
