Kvůli králíkovi doma v podstatě bruslím

Markýzu de Širak, jak ji s oblibou nazýváte, jste si domů přivezli v prosinci. Prozradíte mi, co všechno předcházelo vašemu rozhodnutí?

Syn chtěl původně štěně, ale to jsme se mu samozřejmě snažili rozmluvit. Byl jsem rezolutně proti, protože nemáme dům, ale jen byt. Vlastně i kdybychom dům měli, psa bych nechtěl. Naštěstí toto synovo přání brzo vyšumělo do ztracena. Pořád ale trval na tom, že chce zvíře. Já byl pro křečka. Přišlo mi, že křeček je férový. Většinu času ho nevidíte, je někde zalezlý, a když chcípne, spláchnete ho do záchodu a koupíte za padesátikorunu ve zverimexu nového. Dítě nic nepozná a vy ho tím ušetříte od navštěvování psychologa.

Proč z toho sešlo?

Vzal jsem proto syna do zverimexu. Chtěl jsem, aby si udělal představu, jak takový křeček vypadá. Kouknul na něj, řekl, zda to je všechno, že je to hrozně malé a že ho nechce. Manželka pak přišla s tím, že pořídíme morče. Morčata nesnáším, a tak jsem se nakonec nechal ukecat na králíka. Aktuálně to vypadá, že si ho pořídila spíš manželka, protože synovi je v tuto chvíli králík už úplně ukradený.

Jak dlouho tedy Čeňkovi vydrželo si s králíkem hrát?

Ono se s ním hlavně moc hrát nedá. Není to jako pes nebo kočka, že to vezmete, bude to příst, budete se s tím mazlit. Králík tohle nedělá. Vy ho vezmete, on ve vzduchu dělá pohyby, jako kdyby utíkal a ještě má drápy, které nejsou zatahovací, takže pěkně škrábe. Mazlit se s ním podle mne nedá. Kupodivu se ale králíci mazlit mají. Manželka pořád čte nějaké rady, sjíždí králičí servery a na nich píší, že se musí hladit a nosit, aby si na to zvykli. Takže já se s ním mazlit musím. Když Nataša není doma, volá mi, zda už jsem králíka hladil a měl ho v náručí. Každé ráno proto musím Markýzu vzít, aby si na to zvykla. Tak jsem dopadl.

Když jste šel na rodičovskou dovolenou, hodně jste si načítal informace o tom, jak vychovávat dítě. Četl jste si něco i o králících?

Ne, vůbec. Jasně jsem dal na zřetel, že chci, aby tato bytost šla mimo mě, a že s ní nechci mít nic společného. Ať si ho klidně manželka se synem pořídí, ale mě ať do toho nezatahují. Já nejsem vyloženě milovník zvířat. Nic proti nim nemám, ale chci, aby byla co nejdál ode mě. Někde v lese. Manželka chodí do práce, syn do školy, já pracuji z domu. Jsem s králíkem zavřený, a tak jsem do toho ve finále zatažený poměrně dost.

Zmiňoval jste, že jste nechtěl psa. Já ale koukala, jak krásně hubnete. Nemyslíte si, že by vám takovéto akční zvíře víc slušelo? Mohl byste s ním chodit i běhat.

Zas tolik zhubnout nepotřebuji, abych si kupoval psa. Se psem se navíc musí chodit ven a to se neztotožňuje s mojí neuvěřitelně línou povahou. Králík dělá jen takové pidi bobky, které zametete a je vlastně hotovo.

To mě docela překvapuje. Slyšela jsem, že králík je v mnohém na chov náročný.

To nevím. Já se při jakékoliv interakci s králíkem řídím pouze pokyny manželky. Ona mi vždy řekne, co mám dělat, takže vlastně ani nevím, co taková správná péče o králíka obnáší. Manželka mě naviguje. Co ale vím, je, že je to takový přešlechtěný chcípák. Sní něco čerstvého a je po něm. Představa, že máte doma králíčka, který chroupá mrkev, je úplný nesmysl.

O jaké plemeno se vůbec jedná? Jestli jsem to pochopila správně, máte nějakého s rodokmenem?

Ano, byl děsně drahý. Jeli jsme pro něj spoustu kilometrů někam k chovatelce. Je to mini lop. Zjistil sem, respektive mi bylo řečeno, že v Česku to není registrovaná rasa, takže se s ním u nás naštěstí nemůže chodit na výstavy. Tím jsem se jim vyhnul, protože jsem přesvědčený, že by mě žena hnala i na ně.

Na jedné z vašich fotografií na sociálních sítích jste měl Markýzu na vodítku. Chystáte se s ní alespoň na soutěž v králičím hopu?

Do toho bych klidně šel. Přijde mi dost vtipné, jak skáčou. Na to jsou ale určena jiná plemena. Tenhle malý lumen není dělaný na to, aby skákal půl metru vysoko. Je to v podstatě takový chodící plyšák. Navíc ani nemám nervy na to, abych ho učil na obojek. Určitě by mě ale bavilo na té soutěži být.

Víte vůbec, jaký je světový rekord v králičím hopu?

Žena mi to říkala. Bylo to kolem metru a půl.

Je to sto šest centimetrů do výšky a tři sta pět do dálky.

Úplný klokan. Nedokážu si představit, co je to za skok. Tihle přešlechtění šampioni musí být úplně nadopovaní steroidy.

Není vám trochu líto, že jste si pořídili toto plemeno, když by vás ten hop bavil?

Ani ne. Můj jediný požadavek byl, aby byl co nejmenší. Žil jsem s tím, že čím menší zvíře, tím méně náročné na údržbu. Chtěl jsem proto ten nejmenší druh králíka. Tehdy jsem navíc o žádném hopu nevěděl. Klidně bych ho zkusil s cizím králíkem. Mít ale doma tyhle přešlechtěný, steroidy nadopovaný, to už je na mě moc.

Během soužití s králíkem jsem se naučil nezvedat nohy. Jen s nimi šoupu. V podstatě doma bruslím, abych ho nezašlápl.

Když vás tak poslouchám, nejste úplně fanda šlechtění.

Moc ne. Přešlechťování je podle mě zločin proti přírodě. Samozřejmě bych ale fandil tomu, kdyby někdo přešlechtil králíka do velikosti křečka. Křeček s dlouhýma ušima je za mě v pořádku.

Já vám ten specifický vztah ke zvířatům začínám věřit. Jak jste to měl vůbec v dětství? Měl jste nějaké zvíře?

Zvířat jsem měl spoustu. Děti mají zvířata rády a já jsem se v tom nelišil. Měl jsem několik křečků, kteří zemřeli trýznivou smrtí. Samozřejmě ne účelně, jen se občas stala nehoda, třeba s vysavačem. Také jsem měl želvičky, které zaživa zplesnivěly. Měl jsem i psa. Dva měsíce, než rodiče usoudili, že se o něj nedokážu postarat. Vlastnil jsem rovněž rybičky. To je jedno z mála zvířat, které uznávám. Vzhledem k tomu, že jsem rybář, mám k nim velmi kladný vztah.

Známý bloger „moderní fotr“ s novým členem rodiny Markízou de Širak.

Foto: archiv Dominika Landsmana

Zvířata se dětem pořizují, aby se naučily zodpovědnosti. Myslíte si, že se s králíkem Čeněk té zodpovědnosti naučí?

Jeho povinností je čistit králíkovi klec. To byla naše podmínka pro to, abychom mu ho pořídili. Čistil ji čtyřikrát.

Chovatelé doporučují, aby rodiče dítě poučili, jak má s králíkem zacházet. Dávali jste Čeňkovi nějaké rady?

Interakce mezi ním a králíkem je minimální, takže jsme mu jen řekli, ať na něj nedupe, nehází po něm věci a nebere ho do náruče. Jiným školením neprošel. Usoudili jsme, že není hloupý.

Můžete mi nastínit, jak vaše společné soužití vůbec funguje?

Králík je puštěný venku a už vůbec není v kleci. Za mě je to poměrně zklamání. Bylo mi řečeno, že se bude zavírat v kleci a vypustí se jen občas. Během soužití s králíkem jsem se naučil nezvedat nohy. Jen s nimi šoupu. Chodím, šoupu nohama, abych náhodou králíka nezašlápl, synovi nezabil zvíře a on pak nechodil k psychologovi. Mé soužití s ním je takové, že v podstatě doma bruslím.

Králíci vypadají jako takoví andílci, ale také kousají kabely a provádějí jiné lumpárny. Zažili jste už podobnou nehodu?

Zatím ne. Zatím se Markýza jeví rozumně. Samozřejmě dostala slovní ponaučení, že pokud něco takového udělá, půjde na kastraci. Nevím, zda si to vzala k srdci, ale zatím kabely a nábytek nechává být. Okusuje jen hrady a pletené nůše, které jí žena kupuje.

Je něco, co vás při soužití s Markýzou překvapilo?

Docela mě zaskočilo, že si podle mě do ní žena promítla dceru, kterou nikdy neměla. Oslovuje ji holčičko a vypadá to, že je jen pár krůčků od toho, začít na ni šišlat, vozit ji v kočárku a oblékat do oblečků.

Jste ekonom, máte spočítáno kolik takový králík stojí?

Hodně mě zaskočila pořizovací cena. Ve zverimexu stojí sedm stovek, a když si kupujete přešlechtěnou šlechtičnu od chovatelky, abyste k tomu přidali skoro nulu. Několikrát do týdne pak u nás zvoní pošťák s balíkem pro králíka. Dnes přišel snad dvacetikilový, který byl plný sena. Žena Markýze pořád něco kupuje. Jen pelíšků už má asi osm. Jsou rozmístěné různě po bytě a já se raději neptám, kolik to stojí.

Podle vás je v běžné domácnosti 568 věcí a předmětů, kvůli kterým může králík zemřít. Jaké to například jsou?

V podstatě cokoliv. Tohoto dojmu jsem ale nabyl zejména na začátku, když mi manželka říkala, že nesmí tohle a tamto. Nakonec zjišťuji, že to s ním zas tak hrozné není. Vypínáme mu ale třeba topení, aby se nepřehřál. Nebo ho nedáváme do výšky, aby neseskočil a nezlomil si nohu. To nám říkala veterinářka. Mě na jednu stranu přijde vtipné, že je to takový lumen, který je tak přešlechtěný, že skoro ani doma nepřežije. Někam vyleze, skočí, zlomí si nohu. Něco sežere a chcípne.

Dala vám nějaké rady chovatelka?

Dostali jsme úplnou nalejvárnu. Dala nám i papíry, kde bylo vše sepsané. Co v nich bylo přesně, nevím. Když žena není doma, snažím se jen udržet králíka naživu, jinak by se se mnou rozvedla. Po svém příchodu přebírá o něj péči. Já mám jen nakázáno ho mazlit, nebrat do výšky, zabránit, aby chodil do schodů. Mám tři úkoly každý den.

Tak to zase tolik není.

Je toho hodně.

Králíci jsou zvířata, která žijí ve skupinách, proto se i doporučuje mít minimálně dva ve stejném věku. Uvažujete, že si koupíte dalšího lumena?

Nic takového. Respektive já nevím, že by se o něčem takovém uvažovalo. Věřím a doufám, že se za mými zády neuvažuje, že by nám přibyl ještě jeden.

Dobře. Králíka máte doma několik měsíců. Doporučil byste lidem, aby ho dětem pořídili?

Vůbec nevím, proč by si kdokoliv na světě měl pořizovat králíka. Celkově jsem nepochopil myšlenku domácího zvířete. Proč? K čemu? U důchodců, kteří jsou osamělí, chápu, že mají jezevčíka, který jim dělá společnost. Proč by ale někdo jiný měl mít doma nějakého mazlíčka? Jsem schopný akceptovat, že je to roztomilý chodící plyšák. A on objektivně roztomilý je. Je neodolatelné, jak má uši dolů a jak je huňatý. Děti jsou z něj nadšené. Každou chvíli k nám nějaké přijde podívat se na králíčka. Je to takový rozpohybovaný plyšák, jehož přidaná hodnota je, že je roztomilý.

Kdybych se teď zeptala Nataši, jestli byla chyba si pořídit králíka, co by mi řekla?

Ta je z něj úplně nadšená. V podstatě si myslím, že ho má raději než mě.

To určitě ne.

Kdybychom se teď rozvedli, mně nechá dítě a jí zůstane králík.

Život se zvířaty

Stáhněte si přílohu v PDF

Je Markýza natolik inspirativní, že o ní vyjde další z vašich knih?

Ne, to vůbec. I kdybych vše kolem ní hodně natahoval, na knihu to nedá. Možná na jednu kapitolu na zpestření.

Kdysi jste řekl, že jediným vaším cílem při výchově dítěte je, aby přežilo. Jaký je váš cíl u králíka?

Cíl je pořád stejný. Z pohledu rodiče je ale jednodušší udržet naživu králíka, ten se nažere sám.

A jak působí na vaši tchyni? Návštěvy se znásobily?

Ne, to vůbec. Chod domácnosti se vesměs nezměnil. Jen musím šoupat těma nohama…

Veřejně nepoužíváte skutečná jména členů vaší rodiny. Jmenuje se králík skutečně Markýza? A je to vůbec holka?

Holka to je, ale Markýza de Širak se nejmenuje.

Prozradíte její jméno?

To nemám dovolený. Manželka mi zakázala prozrazovat jména kohokoliv z rodiny. Nevím, zda to platí také pro králíka, ale nebudu riskovat.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.