Nejlepší prověrkou opravdovosti našich přání bývá realita. „Jako dítě jsem jednou týdně chodila do chovatelského kroužku. Starali jsme se o zvířata. Krmili je, čistili jim akvária. Také jsme hráli různé zvířecí hádanky a soutěže. Jednou jsem vyhrála svlečku hadí kůže a doteď si pamatuji tu radost.“ To jsou zážitky Karolíny Hájkové, provozovatelky webu Psí magazín. Rodičům proto doporučuje, aby ještě před tím, než pořídí dítěti zvířecího mazlíčka, je do podobných kroužků přihlásili.
Výběr němého tvora se může zdát jednoduchý, ale opak je pravdou. Přináší s sebou velkou dávku zodpovědnosti. Navíc v dětském světě je zájem proměnlivý stejně jako aprílové počasí. Jeden den je baví křeček, další by si nejraději pořídily lva. Právě v takovýchto kroužcích si děti mohou vyzkoušet, co péče o zvíře obnáší a že není jen oživlým plyšákem na pomazlení.
I bezproblémový pes může na malého člena rodiny reagovat netypicky. Dítě je nemotorné, vydává různé zvuky.
„Je třeba si i zjistit náplň takového kroužku. Jsou instituce, jež provozují chovatelský kroužek, kde si o zvířatech jen povídají. Pro děti je to pak jako další hodina přírodopisu. Dále jsou kroužky, kde dětem vedoucí přinese občas ukázat nějaké zvíře. To už je zajímavější, ale je to jako návštěva zoo či muzea. Povídáním si dítě neuvědomí, co to obnáší být chovatelem. Proto jsou nejlepší kroužky, kde se děti setkávají se zvířaty, které v prostorách, kde kroužek probíhá, žijí. Pravidelně se o zvířata starají a jsou s nimi v kontaktu,“ říká Veronika Kodymová, která provozuje zoo školku a vede Dětský klub Kodymka a chovatelské kroužky i příměstské chovatelské tábory. Podle ní si děti jen tak uvědomí, že například vakoveverky jsou roztomilé, ale samci jsou docela slušně cítit. „Malí chovatelé vědí, kolik práce je s vyčištěním klece od morčete. Tuší, že když si chci pořídit želvu, měl bych mít i místo, kde ji budu zimovat. Děti mohou zjistit, zda mají raději akční agamu, nebo ne úplně aktivní želvu,“ vysvětluje Veronika Kodymová.
„Každé zvíře je úžasné a zajímavé, ale i komplikované. Stejně jako lidi. A když si děti v kroužku mohou zkusit, zda by je bavil spíše temperamentní pes nebo poštovní holub, rodičům ubude starost s tím, že pořídí dětem zvíře, o které se nebudou chtít starat nebo je nebude bavit. Je to něco jako předporodní rodičovský kurz, aby děti věděly, co je se zvířátky čeká,“ říká Veronika Kodymová.
Respektujte věk dítěte
Zohledněte jej už při výběru. Přemýšlejte, zda je vaše ratolest už na takové úrovni, aby se dokázala o zvíře postarat a chápat jeho základní potřeby. Pro ty nejmenší se hodí například rybičky, u rozumného předškoláka zabodujete s králíkem. Kolem deseti let bývají oblíbenými společníky křečci, morčata a samozřejmě kočky a psi.
Kupujte od kvalitních chovatelů
Zvířata pořizujte jen od těch ověřených. Měli byste mít představu, jakou povahu měli příbuzní psa. Zvířata musí splňovat určité zdravotní a charakterové vlastnosti. Na nákupy na inzerát zapomeňte, zvíře může být vážně nemocné, a kromě jeho utrpení se může samotný zážitek podepsat také na psychice dítěte.
Uvědomte si, jak dlouho zvíře žije
Žádné nebude rozjasňovat dětský svět věčně, některé má ale k té věčnosti přece jen blíž než jiné. Domácího mazlíčka vybírejte také podle toho, jak dlouho se dožije. Zatímco domácí králíčci se obvykle dožívají osmi až dvanácti let, křeček bude dělat dítěti společnost jen přibližně tři roky.
Myslete na denní režim zvířete
Také zvířata mají svůj denní rytmus a ten je třeba respektovat. Nevhodné je pořizovat dětem noční tvory, jako jsou například ježci, se kterými si dítě příliš zábavy neužije. Na noční mejdany je expertem křeček. Ve chvíli, kdy bude s dítětem v pokoji, na jedničku z písemky z matematiky můžete u své nevyspalé ratolesti rovnou zapomenout.
Začněte s něčím nenáročným
Než dítěti pořídíte psa, zkuste začít s nějakým menším a méně náročným tvorem. Ověříte si tím, zda dítě soužití se zvířetem zvládne. Ideální by mohlo být morče.
Zjišťujte si informace
Nenechte se zlákat hezkými obrázky na internetu, ale vždy si nastudujete výhody a nevýhody daného zvířete. Pomoci mohou lidé z vašeho okolí, kteří již mají s péčí osobní zkušenost a samozřejmě chovatelé.
Promluvte si s dítětem
Ujistěte se, že vaše dítě zvíře skutečně chce. Promluvte si s ním, vysvětlete mu náročnost péče a zdůrazněte mu, že se jedná o dlouhodobý závazek.
Malý pes a bujaré dětské hry nejdou dohromady
Při výběru je důležité zaměřit se na náročnost péče, specifické požadavky konkrétního zvířete, ale i na to, zda je rodina v současné situaci schopna mazlíčka zvládnout.
Opomíjenou oblastí je výběr vhodné velikosti psa. „I když nás to často logicky svádí k tomu pořídit k dítěti malého pejska, nemusí to být vždy ta nejlepší volba. Příliš malým plemenům a zvláště jejich štěňatům hrozí v případě nehody větší riziko zranění. Jsou celkově citlivější na bolest a také jim v případě spolknutí nepoživatelného předmětu nebo potraviny hrozí velké zdravotní komplikace s možným tragickým koncem,“ popisuje nevýhody malých plemen Lucia Kotianová, která vystudovala obor welfare zvířat na Veterinární univerzitě v Brně a dlouhodobě se věnuje chování zvířat. Zejména separační úzkosti u psů. V domácnosti s malými dětmi se může rizikových situací vyskytnout pro zvíře nespočet. „Ideální je volit psa takové velikosti, který v případě bujaré hry nebude nebezpečím pro dítě. Zároveň dítě nebude nebezpečím pro psa,“ doplňuje Lucia Kotianová.
Terarijní zvíře ano, jenže s velkým ale
Terarijní zvířata, tedy ještěři, želvy a hadi, nejsou zcela vhodnými mazlíčky pro děti. Péči o ně nezvládnou sami, těžko se s nimi pomazlí, nedají se ochočit. Pouze je možné nechat je navyknout na určité podněty. „Na druhou stranu, chceme‑li v dětech vypěstovat vztah i k jiným zvířatům než k běžně chovaným, pak je samozřejmě jasné, že rodiče sáhnou k volbě nějakého exotického zvířete,“ říká Petr Čuřík, spolupořadatel výstavy Živá exotika. Ten zároveň zmiňuje, že je třeba mít na paměti potřebu dítěte mít se zvířetem fyzický kontakt. „Pokud se tedy budeme striktně držet pouze terarijních zvířat, pak by se to mělo týkat pouze těch skupin nebo druhů, které nejsou plaché ani náročné na podmínky chovu,“ zdůrazňuje expert na exotická zvířata.
„Jako o vhodných kandidátech lze uvažovat například o agamě vousaté (Pogona vitticeps), která si dobře navykne na manipulaci, je poměrně mírná, nechá se brát do ruky a je relativně nenáročná na péči. Dále jsou pak vhodné některé druhy hadů, například užovky, krajty, hroznýši, kteří si rovněž poměrně dobře přivyknou na to, že s nimi člověk manipuluje, a nejsou agresivní. Mezi mírné ještěry, kteří se nechají brát do ruky, patří také pagekoni (rod Rhacodactylus) či gekončíci,“ říká Petr Čuřík. Ten v žádném případě nedoporučuje uvažovat o jedovatých druzích hadů, stejně jako o ještěrech, kteří jsou čilí, rychle se pohybují a skáčou.
Harmonie mezi dětským a zvířecím světem
Děti a zvířata se vzájemně milují. V jejich světě ale často nastávají situace, které nemusí být pro mazlíčka komfortní. Úkolem rodiče je znát své dítě i zvíře. Nastavte proto doma pravidla a naučte se číst signály.
Ve chvíli, kdy zvíře překročí práh domu, měl by být stanovený řád, který zaručí synergii mezi zvířetem a dítětem. Dospělí by měli počítat s tím, že jejich úkolem bude korigovat a usměrňovat situace, do kterých se mohou děti spolu se zvířaty dostat. Jedním ze základních pravidel je vzájemně se respektovat a poskytnout jeden druhému dostatek prostoru.
„Děti přirozeně inklinují ke psům, protože jsou pro ně hebcí, a jak ukazují i vědecké studie, dotek a pohlazení psa dokáže člověka uklidnit a stabilizovat jeho emoce. Děti mají proto tendenci psům věnovat až přemíru pozornosti nebo je naopak berou jako chlupatou hračku. Pes je však živá a velmi vnímavá bytost s širokou škálou pocitů, a proto stejně jako dítě i on nemusí mít svůj den. Může trpět například bolestí, kterou nedává najevo, nebo je prostě jen unavený,“ popisuje Lucia Kotianová, která se dlouhodobě věnuje chování zvířat, situaci, u které hrozí velké riziko případného konfliktu mezi dítětem a zvířetem.
Zvláště malé děti si neuvědomují, že mohou zvířeti něčím ublížit „Občas je nevědomky týrají. Sama si vzpomínám, jak jsem jako malá honila tety kočku a měla jsem z toho velkou srandu,“ říká Karolína Hájková, provozovatelka webu Psí magazín, a apeluje na rodiče, aby s těmito situacemi počítali a děti se zvířaty více hlídali.
„Zvíře by proto mělo mít možnost odejít a odpočinout si na místě, na které se dítě nedostane. Starším dětem je vhodné vysvětlit, že se pejsek potřebuje vyspat nebo je unavený, nebo že si momentálně hraje sám, například se svojí oblíbenou hračkou,“ dodává Lucia Kotianová.
Zvíře odpočinek potřebuje, jen psi prospí kolem 15 hodin denně a tuto potřebu by měli všichni členové domácnosti respektovat „Nejenže se vyhneme případným konfliktům, ale také zajistíme, že pes bude vnímat dítě jako osobu, které může důvěřovat a nemusí před ní unikat nebo se schovávat,“ pokračuje s radami expertka na welfare zvířat Lucia Kotianová.
Starší děti je vhodné zapojit do dění kolem psa, včetně výcvikových aktivit. Ukázat jim, jak se pes krmí, kdy potřebuje vyměnit vodu a poučit je, že mu nemohou sahat do misky se žrádlem. Tím se děti učí zodpovědnosti.
Vnímejte zvířecí signály
Když nastane pro zvíře nekomfortní situace, vysílá signály, které malé dítě není schopné přečíst. Proto by se děti se svými čtyřnohými kamarády neměly nechávat o samotě. „Každý pes dokáže pokousat, má k tomu přirozeně velice dobře vybavenou tlamu. Nicméně je to typicky až jeho poslední možnost, pokud ze situace nedokáže najít jiné východisko,“ vysvětluje Lucia Kotianová.
I starší bezproblémový pes může na malého člena domácnosti reagovat netypicky. „Dítě je nemotorné, často padá, chodí po čtyřech, vydává různé zvuky, ale také je zdrojem dobrot a mazlení. To vše může být pro čtyřnohého přítele nové. Pes musí všechny tyto informace vstřebat, a tak je lepší jít i na staršího pejska, kterého dobře znáte, opatrněji a přítomnost dítěte mu dávkovat,“ ukazuje Lucia Kotianová cestu vedoucí k tomu, že jednoho dne budou skvělými parťáky a zažijí spoustu legrace.
Stáhněte si přílohu v PDF
Úkolem rodiče je znát nejen své dítě, ale také svého psa. Pozornost by proto měl věnovat takzvaným konejšivým signálům, které pes projevuje v případě, že se mu určitá situace nelíbí. „Například odvrácení hlavy, olizování koutků tlamy, odcházení z daného místa, stažení ocasu mezi nohy, ale také sklopení uší a sklonění hlavy. Výhrůžným signálem je pak zvedání pysku, tedy obnažování zubů, které je doprovázeno vrčením,“ radí Lucia Kotianová, jak poznat situaci, kdy zvíře naznačuje, že se cítí v ohrožení. „Pokud bychom za toto jednání psa trestali, časem by mohl výhrůžný krok úplně vynechat a rovnou kousnout, protože proč by dělal něco, za co je trestán. To jsou pak velmi nebezpečné problémy, které je nutné řešit s odborníkem. Nejvíce nedorozumění a komunikačních problémů vzniká právě u štěňátek malých psů, kdy lidem přijde vrčení roztomilé a psa v něm podporují, nebo ho absolutně nerespektují,“ varuje Kotianová.
Ve chvíli, kdy při soužití zvířete s dítětem nastanou nějaké problémy, měli by se rodiče obrátit na odborníka. Trenér či zvířecí psycholog pomohou vyřešit většinu z nich. V některých situacích, zvláště když už pes začíná být pro dítě nebezpečný a rodina nedokáže situaci z mnoha důvodů zvládnout, může být lepší umístit psa do jiné rodiny.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.
