Odporný válečný zločin v ukrajinské Buči, kde ruští okupanti povraždili stovky civilistů, opět otevírá otázku, jak k něčemu podobnému může ve 21. století dojít. Pokusme se o analytickou odpověď. Především je pravda, že zločiny se ve válkách páchají odnepaměti, děje se to stejně v Evropě, Africe či Asii, mezi tzv. civilizovanými i primitivními národy, páchají je vzdělanci i lidé bez vzdělání, v minulosti i dnes. Za příhodných podmínek – neblaze příhodných – se tak může chovat většina lidí.

I ve vašem okolí bude asi jen pár lidí, za něž byste dali opravdu ruku do ohně, že se budou vždy a za všech okolností chovat podle vyšších mravních principů. Stejně tak bude kolem vás pár takových, o kterých byste řekli, že by takové podmínky možná spíš uvítali. Ano, mezi námi žije určité procento psychopatů či sociopatů, mylný je však názor, že takové věci mohou dělat jen oni. Naopak, většina pachatelů válečných zločinů jsou úplně obyčejní lidé. Důvodů bývá víc a většinou se navzájem prolínají. Následující výčet není uspořádán podle důležitosti, spíše tak, aby na sebe volně navazovaly souvislosti.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se