Buča nebude posledním válečným zločinem. Naše varování nikdo neslyšel, říká moskevský obránce lidských práv

Samaški, Chodžaly, Novyje Aldy, Alchan-Kala. Jména vesnic na Kavkaze, které něco řeknou jen místním. A také obráncům lidských práv. Protože všechna tato místa byla svědky válečných zločinů, které se aktivisté snažili vyšetřit. Alexandr Čerkasov je jedním z nich, spoluzakládal legendární organizaci Memorial a zejména severní Kavkaz projel křížem krážem. Záběry brutálního počínání ruských vojáků proti civilistům v ukrajinském městě Buča nedaleko Kyjeva ho nijak nepřekvapují, podobných případů může vytáhnout z rukávu desítky. „Jenže nikdo si toho nevšímal, a tak se tyhle zločiny opakují znovu a znovu,“ říká Čerkasov v rozhovoru pro HN.

Vystudovaný jaderný fyzik se pohyboval koncem éry Sovětského svazu v polodisidentských kruzích. Když se SSSR začal rozpadat a došlo k různým etnickým střetům, začal pomáhat lidem prchajícím před násilím. „Tehdy se v Moskvě začali objevovat Arméni utíkající z Ázerbájdžánu i Azerové vyhnaní z Jerevanu a dalších arménských měst. Pomáhali jsme jim a pak jsem tam začal jezdit, abych ten konflikt pochopil,“ vzpomíná na začátky své činnosti Čerkasov.

Vyšetřoval například masakr u města Chodžaly v únoru 1992. V době války v Náhorním Karabachu ostřelovaly arménské jednotky prchající ázerbájdžánské civilisty a bylo zabito minimálně 200 lidí. Zdroje z Baku mluví o 613 obětech. Zpráva Memorialu, kterou tehdy Čerkasov s kolegy sepsal, získala respekt obou válčících stran. „Mimochodem, tehdy spolu s Armény bojoval 366. motostřelecký pluk, přinejmenším jeho část, kterou Arméni zaplatili. Je to tentýž 366. pluk, který podle zpráv byl i v Buči. To jsou náhody, co?“ usmívá se smutně Čerkasov.

Následovaly dvě čečenské války. „Velkou práci jsme udělali při vyšetřování masakru ve vesnici Samaški. Dostali jsme se tam krátce poté, co odešly federální jednotky, a na vlastní oči jsme viděli mrtvá těla lidí,“ vzpomíná Čerkasov. V dubnu 1995 v této čečenské vesnici na hranici s Ingušskem ruské jednotky během takzvané čisticí operace zabily přinejmenším 103 vesničanů. „Bylo jich víc, ale my jsme nepočítali těla, která vojáci podpálili nebo hodili do hořících domů. Podali jsme trestní oznámení, ale po pár letech nám vojenská prokuratura napsala, že všechno bylo v pořádku a žádný trestný čin se nestal,“ říká.

Vzpomíná na další případy. Prosinec 1999 a vesnice Alchan-Jurt na předměstí hlavního čečenského města Grozného. Minimálně sedmnáct zavražděných civilistů a tři znásilněné ženy. Únor 2000, další předměstí Grozného Novyje Aldy. O život přišlo 82 civilistů, včetně ročního dítěte nebo mladé ženy v devátém měsíci těhotenství. Část z nich byla zastřelena kvůli tomu, že neměli dost peněz, aby rabujícím vojákům zaplatili.

Žena, bez které Putin nemůže být. Nabiullinová zachraňuje ruskou ekonomiku, i když pracuje pro monstrum

5. 4. 2022 ▪ 4 min. čtení

Čerkasov říká, že když slyšel prohlášení ruského ministerstva obrany, že v Buči a okolí probíhá „čisticí operace“, měl zlé tušení. „Záleželo vždy na hlavních velitelích. Třeba na začátku druhé čečenské války útok šel ze dvou stran. Tam, kde byly jednotky generála Kazanceva, k excesům téměř nedocházelo. Ale ze západu, odkud šly jednotky generála Šamanova, to byl jeden případ za druhým. Dosáhli jsme dvou rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, jeden se týkal další čisticí operace v jedné z vesnic a druhý bombardování kolony uprchlíků, která přitom měla povolení ruských jednotek k opuštění Grozného. Ale stejně je rozstříleli, zemřelo několik desítek lidí,“ vysvětluje moskevský obránce lidských práv. Rusko bylo odsouzeno a skutečně vyplatilo kompenzace obětem.

„Jenže tím to skončilo, nikdo nebyl potrestán. Šamanov udělal kariéru, byl gubernátorem a teď je poslancem za Jednotné Rusko. V rozsudku ze Štrasburku bylo doporučení, aby se v ruských vojenských akademiích vyučovalo i humanitární právo. Nic takového se přirozeně nestalo,“ říká Čerkasov. Upozorňuje, že z ruských vojenských akademií nevycházejí jen ruští důstojníci, jsou tam i studenti z jiných zemí. „Existuje teorie, že válka v Sýrii je proto tak brutální, že většina jejích vysokých důstojníků studovala v Moskvě,“ pokračuje.

„Psali jsme zprávy, podávali žaloby, ale nikdo se tím nezabýval. Asi proto, že to bylo z pohledu Evropanů někde v Asii, oběti nebyli blondýni. Nevím. Ale právě kombinace beztrestnosti, povyšování pachatelů válečných zločinů a to, že se to vůbec ve školách neučí, vede k tomu, že se tyhle případy pořád opakují. Takže se obávám, že Buča nebude poslední,“ uzavírá Čerkasov.