Ukrajinský „stereotyp“ českého dobrovolníka: místo bojů kurzy pro civilisty a pušky ze dřeva

Na vojenské svetry si našili znak, ve kterém je hlava lva a kolem ní heslo „Kdo, když ne my“. V angličtině. Heslo známé ze sametové revoluce v roce 1989 připadalo skupině Čechů, která se vydala bojovat na Ukrajinu, jako nejvíc vypovídající. Rozhodli se totiž pomoct bránit Ukrajinu, směřující k západní demokracii, před vpádem ruského autoritářství. 

Jedním z dobrovolníků skupinky, která působí ve Lvově, je i dvaačtyřicetiletý Petr z Prahy. Jak už v minulých týdnech HN popsaly, v Praze ho nic moc nedrželo a nechtěl se tu jen dívat, jak Rusové kus od nás „zabíjejí“ děti. „Umřít tam nechci, ale jsem připraven,“ řekl tehdy HN muž, který vystudoval dějepis a v Praze se díky znalosti jazyků živil jako průvodce turistů. Jak sám přiznával, zkušenosti z bojů žádné neměl ani nikdy nesloužil profesionálně v armádě.