Nadávání na Francii se v Česku už od devadesátých let stalo běžným. Politicky prý Francie stojí úplně jinde než my. Čeští politici nebo komentátoři často říkají, že s Francií v rámci Evropské unie moc spolupracovat nemůžeme, protože je to země, která je úplně jinde – levičácká, ochranářská, zaujatá vůči střední a východní Evropě. Prý nás považuje v podstatě za barbary, přehlíží nás a jsme jí ukradení. Česko a Francie prostě mají prý jen málo společných postojů. Ne že by to často neplatilo. Ale v posledních letech to platit přestává.
To, že podle prvních odhadů zveřejněných po uzavření volebních místností bude francouzským prezidentem Emmanuel Macron, je pro Česko vyloženě štěstím. A to zdaleka ne jen kvůli tomu, co by pro EU, a tedy i pro nás, znamenalo vítězství Marine Le Penové. Macron je prezident, s nímž Češi v Evropě najdou shodu jednodušeji než s jeho předchůdci. Musíme pro to ovšem taky umět leccos udělat.
- První měsíc za 40 Kč, poté za 179 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
