Nadávání na Francii se v Česku už od devadesátých let stalo běžným. Politicky prý Francie stojí úplně jinde než my. Čeští politici nebo komentátoři často říkají, že s Francií v rámci Evropské unie moc spolupracovat nemůžeme, protože je to země, která je úplně jinde – levičácká, ochranářská, zaujatá vůči střední a východní Evropě. Prý nás považuje v podstatě za barbary, přehlíží nás a jsme jí ukradení. Česko a Francie prostě mají prý jen málo společných postojů. Ne že by to často neplatilo. Ale v posledních letech to platit přestává.
To, že podle prvních odhadů zveřejněných po uzavření volebních místností bude francouzským prezidentem Emmanuel Macron, je pro Česko vyloženě štěstím. A to zdaleka ne jen kvůli tomu, co by pro EU, a tedy i pro nás, znamenalo vítězství Marine Le Penové. Macron je prezident, s nímž Češi v Evropě najdou shodu jednodušeji než s jeho předchůdci. Musíme pro to ovšem taky umět leccos udělat.
Ještě na vás čeká 80 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.