Mašinku, která řekne, tenhle pacient má infarkt a ten vedle je simulant, ještě nevymysleli

Pokud se „chcete skácet“ někde kvůli zástavě oběhu, tak to nedělejte ani v New Yorku, ani v Paříži či Londýně, ale udělejte to na veřejném místě v Česku a budete mít až trojnásobně vyšší naději, že přežijete, kvituje kvalitu českého zdravotnictví Ondřej Franěk, legenda mezi tuzemskými lékaři. Naše země podle něj patří mezi světovou špičku v resuscitaci, kardiologii i v práci zdravotnických operačních středisek záchranné služby.

Nakolik se do oboru urgentní medicíny promítá využití nových technologií a nakolik je stále o lidech, jsme si povídali na konci denní směny na operačním středisku Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy.

Jsou intenzivní a urgentní medicína spojené nádoby, nebo jsou mezi nimi pevné hranice?

Pevné hranice nemají, stejně jako je urgentní medicína nemá s řadou jiných oborů. Urgentní medicína je typická velkou šířkou záběru, ale relativně malou hloubkou. V tom jsou našimi nejbližšími příbuznými spíše praktičtí lékaři. Úkolem urgentní medicíny je zejména rozpoznat a léčit kritické stavy na místě jejich vzniku, případně během prvního kontaktu v nemocnici. Cílem je stabilizace pacienta a diagnostická rozvaha, jakým směrem postupovat a do péče jakého specialisty pacienta předat. My jsme medicína minut, někdy dokonce jen vteřin.

Jsou nějaké zásadní technologické inovace, které by obor skokově posunuly?

S trochou nadsázky by se dalo říct, že v urgentní medicíně už není třeba nic vynalézat, že už všechno bylo vymyšleno. Chci tím říct, že ty nejsyrovější základy, záchrana a podpora životních funkcí, doporučené postupy pro resuscitaci, přístroje pro umělou ventilaci, nepřímá masáž srdeční, to je systém stejný desítky let, mění se jen v detailech. Ten základ práce v přednemocniční péči, vyšetření pacienta, zabezpečení životních funkcí, tam se žádný dramatický vývoj nekoná. Ten je až v těch nadstavbách a v určitých specializacích.

Týká se to například zdravotnických přístrojů?

Samozřejmě. Příkladem může být diagnostická technika. Teď například zažívá velký boom sonografie. Díky miniaturizaci jsou přístroje běžně dostupné už v sanitkách, na urgentním příjmu lze často využít i CT a magnetické rezonance. Člověk s infarktem se prakticky okamžitě dostává na katetrizační sál, u mrtvice je možné ihned provést invazivní výkon, který cévy pročistí. Nefunguje to u všech pacientů, ne vždy je to možné, ne vždy je to úspěšný zákrok, ale technologie se posunují hodně dopředu.

Jsou nějaké novinky v oblasti resuscitace, která začíná už na místě kolapsu?

Asi nejvýznamnější technologickou novinkou posledních let je možnost použití mimotělního oběhu. Při tradičním způsobu resuscitace při zástavě oběhu se pacient oživoval na místě, a když to dopadlo dobře, převezl se do nemocnice, kde se řešila příčina. Dnes máme možnost pacienta se zástavou srdce transportovat během resuscitace a zde velmi rychle napojit na mimotělní oběh a získat tak čas navíc. Je to mimořádně drahá, technicky, organizačně i personálně náročná metoda, ale v určitých situacích dává slušnou šanci na přežití i těm pacientům, u nichž to před pár lety bylo nemyslitelné. Můžeme totiž významně prodloužit období, kdy je možné opravit příčinu selhání oběhu. Byli jsme zvyklí ukončovat resuscitaci zhruba po půl hodině, s touto metodou jsme schopni překlenout období desítek minut či hodin.

Využívá urgentní medicína i nějaké mobilní aplikace?

Aplikace Záchranka je fantastická věc, která posouvá práci dispečinků hodně dopředu. Navíc funguje ve všech krajích a spolupracují s ní všechna zdravotnická operační střediska. Máme možnost přesné lokalizace pacienta, můžeme přijímat videohovory z místa události. V Praze využíváme i kamerový systém, který je na řadě veřejných míst.

Mění se s moderními technologiemi i profesní profil záchranářů? Je výhodou mít technické nadání?

Technika v medicíně, podobně jako v letectví, nemůže být moc složitá. V urgentní medicíně potřebujeme jednoduché přímočaré ovládání, aby bylo i v případě krize či problému zvládnutelné.

Nová generace má zjednodušenou situaci, protože s technologiemi vyrůstá, což jim ulehčuje práci třeba v komunikaci, vyhledávání dat. V této oblasti nám velmi chybí jednotné informační prostředí, systémový pohled na zdravotnictví, na jeho elektronizaci. Každá záchranka používá například trochu jiný software a komunikace se odehrává nepřímým způsobem pomocí zpráv, někdy ani to ne. Technicky se dá spousta věcí obejít, ale systém to zbytečně zatěžuje, komplikuje a v neposlední řadě prodražuje.

Inovace ve zdravotnictví

Při virtuální rehabilitaci můžete mít závrať a možná přiletí i zvědavý racek

27. 4. 2022 ▪ 9 min. čtení

Přitom komunikace je v urgentní medicíně strašně důležitá.

Úplná banalita je třeba průkazka zdravotní pojišťovny. Po 30 letech na ní není ani čárový kód, který by se dal načíst. V 21. století opisujeme nějaká číslíčka. Nemluvě o tom, že by to mohla být čipová karta se základními informacemi o zdravotním stavu, které by nám pomohly třeba v případě bezvědomí pacienta. Svět stojí na informacích, dat je spousta, ale my tomu nejdeme moc naproti.

Velmi atraktivně působí využití dronů při záchraně životů. Je to podle vás perspektivní cesta?

Drony jsou velmi efektní, ale pochybuju o tom, že by byly u nás i efektivní. Psal jsem nedávno o případu, kdy ve Švédsku doručil dron defibrilátor k pacientovi do tří minut a poslal ho zdravotníkovi dolů pomocí jeřábu. Zatím jsou to ale spíše experimenty a studie. Drony mají určitě budoucnost třeba na ostrovech, kde není záchranka a moře je rozbouřené, mohou nést například akutně potřebné léky, případně v opravdu odlehlých oblastech.

Problémů s drony je zatím tolik, že jejich efektivní nasazení v Česku v dohledné době moc nevidím. Počínaje potřebným množstvím základen přes složitý terén, limity dané počasím, leteckým provozem a další. Navíc dron hypoteticky pomůže v jedné velmi specifické situaci, ale vy potřebujete na místo dostat pomoc v mnoha dalších případech. Daleko lepší je zapojit komunitu, takzvané first respondery, jak už se ostatně v mnoha krajích děje.

Inovace ve zdravotnictví

Stáhněte si přílohu v PDF

Nakolik stojí urgentní medicína na kvalitních lidech a jak důležité jsou v tomto oboru nové technologie?

Medicína je stále stejná detektivka, jako byla dřív. Mašinku, která by se podívala na pacienta a řekla, ten má infarkt a ten vedle je simulant, ještě nikdo nevymyslel. Z tohoto pohledu se technologie někdy strašně přeceňují, zvláště v medicíně. Tam je pořád 90 procent úspěchu o lidech, jejich schopnosti vnímat a vyhodnotit komplexní situaci a umět se rozhodnout. Technologie při tom mohou být velkým pomocníkem, ale nesmí být modlou.

Co by tedy lékařům a záchranářům nejvíce pomohlo?

Kdybych mohl mít jen jedno přání, tak by to byla automatická, standardní zpětná vazba z nemocnic. Byla by hodně důležitá nejen kvůli poučení se z našich omylů, ale mohla by mnohokrát i předejít vyhoření z pocitu, že je záchranka zneužívaná. Většinou se totiž nedozvíme, že pacient, kterému zdánlivě nic moc nebylo, byl ve skutečnosti těžce nemocný. O tom, že by nás v nemocnicích vítali s otevřenou náručí a horkou kávou, jako jsem to zažil na stáži v USA, si zatím nechám jen zdát.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovace ve zdravotnictví.