Olomoucká EOLA učí roboty vidět

Příběh firmy EOLA začal v 90. letech, kdy se tři mladí akademici ze Společné laboratoře optiky Univerzity Palackého v Olomouci a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR rozhodli začít podnikat. Původní plán dodávat laserová zařízení do zdravotnictví ale kvůli nedostatku kontaktů a zkušeností nevyšel, a tak hledali příležitosti v průmyslové výrobě. Časem jeden ze společníků nevydržel časovou a finanční náročnost podnikání a ze společnosti odešel. Pavel Hofman a Jiří Pospíšil ale zůstali a postupně vybudovali firmu, která si v oboru obecné průmyslové automatizace s důrazem na robotiku a systémy strojového vidění získala vysoké renomé.

Firma má druhým rokem nové sídlo v průmyslové zóně na kraji Olomouce. Červený nápis EOLA je vidět zdaleka, ale málokdo tuší, že jde o zkratku slov elektronika, optika, lasery a aplikace. Název firmy zůstal třicet let stejný, přestože se předmět podnikání vyvíjí a rozšiřuje. „V současnosti jsou naším nosným výrobním programem automatizovaná pracoviště vybavená roboty naváděnými kamerovými systémy,“ říká majitel Pavel Hofman. Podle něho je právě v unikátní kombinaci oborů příležitost, jak přinášet pokročilá technologická řešení pro 21. století.

EOLA vyrábí také jednoúčelové testery založené na principech strojového vidění a dodává kompletní výrobní a montážní linky. „Z pozice systémového integrátora umíme nová zařízení začlenit do výrobních systémů zákazníka,“ zdůrazňuje Hofman. Ať už jde o robotizovanou balicí linku, plně automatické pracoviště pro laserový popis výrobků nebo robotické zakládání dílů, roboty nahrazují pracovníky tam, kde jde o monotónní či těžkou práci nebo kde pracují rychleji a efektivněji než lidé.

Hlavními zákazníky jsou velké mezinárodní korporace jako Bosch, Siemens, Kiekert, Valeo, Continental, tedy především subdodavatelé automobilového průmyslu. „Aktuálně je naší největší zakázkou linka pro firmu Miele, která bude zpracovávat přední dvířka myček. Ale souběžně pracujeme vždy na několika dalších projektech,“ říká Pavel Hofman. On řídí automatizaci, druhý společník má na starosti divizi kamerových systémů. „Bohužel vedeme už řadu let hlavně papírovou válku,“ povzdechl si nad rostoucí administrativou. Kromě řízení firmy a jednání se zákazníky se ale oba společníci stále kreativně podílejí na návrzích řešení, aby byli v obraze jako odborníci i jako obchodníci. „Za rok realizujeme 20 až 30 projektů, od jednoho do dvaceti milionů korun podle velikosti. Jednání trvají i půl roku, a když nějaký velký projekt nezískáme, je to dost stresující,“ přiznává Pavel Hofman.

Oči pro roboty

Laserovým a později kamerovým systémům se věnují od začátku podnikání. „Strojové vidění se dá využít při kontrole čehokoliv, co jde vizualizovat. Tedy tvary, barvy, škrábance, čtení textů nebo čárových kódů i sestavení celého výrobku,“ vyjmenovává možnosti využití Hofman. Vše viditelné je možné kamerou sejmout a vyhodnotit. „Naše systémy strojového vidění proto sedí většinou na výstupních bodech kontrolních linek a ověřují výrobky z hlediska zadaného parametru,“ upřesňuje Hofman. Rozdíl ve využití 2D a 3D strojového vidění je ve schopnosti vidět jen plochu (2D) nebo i reliéf a prostorové uspořádání (3D). 2D kamery se většinou využívají pro kontrolu kvality, 3D pro navádění robotů, ale i v dalších aplikacích.

Robotizaci se firma EOLA věnuje od roku 2005 a prakticky od počátku se snaží spojit svět robotiky a kamerových systémů. „Chtěli bychom získat pozici jedničky na trhu v dodávkách sofistikovaných autonomních robotických pracovišť, která zapadají do iniciativy průmysl 4.0. K tomuto cíli nás dovedou jen kvalifikovaní zaměstnanci,“ uvědomuje si důležitost sehraného kolektivu Pavel Hofman.

Proto, i když se celý průmysl potýká s velkými problémy, EOLA stále hledá nové odborníky. „Multidisciplinární pracovní tým s velkými zkušenostmi je základem našeho úspěchu,“ zdůrazňuje Hofman. „Neděláme jednoduché aplikace, kde je nás konkurence schopná drtit cenou, ale naopak nás zajímají ty takzvané špeky. Specializovaná a vysoce sofistikovaná řešení, která jsou pro jiné společnosti příliš složitá nebo rovnou řeknou, že udělat nejdou,“ dodává. I proto má EOLA například 15 různých technických programátorů, což je skoro polovina firmy.

„Máme zkušené mechaniky, elektro projektanty a vysoce specializované programátory robotů, kamer, databází či logických automatů PLC. Inženýry z přírodovědných i technických oborů. Na všechno potřebujeme odborníky s velkými praktickými zkušenostmi, aby se dokázali začlenit do týmu a přinést odpovídající řešení,“ zdůrazňuje největší konkurenční výhodu firmy Hofman. Atmosféra ve společnosti je vedena v akademickém stylu velkých svobod a osobní zodpovědnosti. „Když někoho přijímám, říkám mu, že s ním počítáme až do důchodu,“ směje se Hofman.

S většinou ze svých 35 zaměstnanců si tyká, lidé tam pracují i 15 let. „Pro naši firemní kulturu je zcela zásadní, aby lidi práce naplňovala a mohli být hrdí na to, co tady dělají,“ zdůraznil. Přivítal by i větší zastoupení žen, které vnášejí do mužských kolektivů nové perspektivy. „Měli jsme skvělou programátorku, která k nám přišla po studiu jako nepopsaný list, ale díky své píli se velmi brzy naučila pracovat se softwarem na zpracování obrazu. Byla pro firmu skutečným přínosem,“ odmítá předsudky Pavel Hofman. Talentovaná žena je však na mateřské a místo návratu do práce plánuje další dítě. Ve firmě tak nyní pracují jen dvě ženy v administrativě a 33 mužů.

Většina realizovaných zakázek jsou unikátní instalace a aplikace, které jsou až v 90 procentech případů jednorázové a nedají se využít opakovaně. „Z hlediska byznysu jsou pro nás ale mnohem zajímavější sériové aplikace se třemi až osmi opakováními, na které bychom se chtěli zaměřit do budoucna, a podložit tak své podnikání i druhou nohou,“ poodhalil nové vize firmy Hofman. Jednorázové projekty řeší týmy řadu měsíců, jen asi polovina tvůrčí práce se dá opakovat, například integrací nového celku z již vymyšlených podcelků a uzlů, softwarových modulů či využitím stejného hardwaru. „Standardizace a modularita procesů je důležitá pro efektivitu naší práce hlavně nyní, když většina zákazníků stojí v investicích na brzdě a vyčkává, jak se situace na trhu vyvine,“ přiznal Hofman.

Z automotive do dalších oborů

Ještě těsně před covidem společnost EOLA prosperovala tak, že nevyvíjela prakticky vůbec žádnou obchodní činnost, zákazníci si ji vyhledávali sami. „Měli jsme tolik práce, že bychom mohli zaměstnat dvakrát tolik lidí. Ale přišel covid, začalo to stagnovat a v posledním půlroce se situace začala měnit ještě výrazněji. Spousta sofistikovaných projektů se zmrazila,“ popisuje Hofman dopad vleklých problémů i války na Ukrajině na podnikání, zvláště pak na automobilový průmysl. „Tady nám začíná vysychat pramen zakázek,“ uvědomuje si spolumajitel úspěšné firmy.

Pavel Hofman (na snímku) řídí ve firmě automatizaci, druhý společník Jiří Pospíšil má na starosti divizi kamerových systémů.

Foto: HN – Libor Teichmann

Navíc problémy s dodávkami materiálů brzdí realizaci již nasmlouvaných projektů. „Od nejjednodušších svorek po řídicí automaty, co jsme dříve získali ze dne na den, teď trvá měsíce. Na věci, které jsme měli za měsíc, čekáme třeba rok,“ popsal situaci v zásobování Hofman. Firma přesto rozšiřuje portfolio a aktivně hledá zákazníky ve zdravotnictví, potravinářství či spotřebním průmyslu. „Do léta je to pro nás otázka přežití. Musíme získat zakázky pro tým, který máme, a splácet úvěry,“ dodal.

 Do budoucna se ale dívají ve firmě optimisticky. Ve volném čase dělají vývoj takzvaně do šuplíku. Připravují unikátní řešení pro různé průmyslové oblasti, která budou moci v lepších časech prodat. „Chceme se více věnovat například recyklaci autobaterií, protože tento proces se dá velmi dobře automatizovat. Máme ambici dotáhnout do konce vývoj řešení pro efektivnější třídění balíků ve skladech, protože to by nás posunulo do nových aplikačních sfér a k novým zákazníkům,“ poodhalil plány firmy Pavel Hofman.

Jde o 3D skenování balíků na dopravním páse v obřích skladových prostorách a jejich úsporné skládání do výšky 1,5 metru na standardizovanou europaletu. Každý balík je jinak velký a na jejich třídění a umisťování na paletu je potřeba velké množství lidí. „Umělá inteligence by byla schopná balík změřit a vymyslet, kam ho na paletě umístit, aby se další balík dal postavit vedle něj a nekácelo se to,“ popisuje Hofman řešení ve stylu oblíbené počítačové hry Tetris. Zákazníci z řad velkých e‑shopů čekají, kdo jejich přání vyslyší. Bude to právě olomoucká EOLA?

Dáváme lidem zajímavou práci

Když se Pavel Hofman ohlédne 30 let zpátky do roku 1992, kdy začali firmu bez zaměstnanců metodou pokus omyl pomalu budovat, nic by neměnil. „Já jsem spokojený s tím, jak žiju a že se mi podařilo skloubit podnikání s osobním životem,“ konstatuje. Podle jeho slov udržel i druhé „manželství“ se svým společníkem Jiřím Pospíšilem, se kterým nikdy neměl zásadní spor. „Dáváme zajímavou práci lidem v regionu. V Česku jsme v určitých kruzích známí a máme dobrou pověst. Netajím žádné podvody, nemám kostlivce ve skříni a výsledek naší práce je viditelný,“ spokojeně konstatuje Pavel Hofman.

Automatizace a digitalizace

Stáhněte si přílohu v PDF

Když si vzpomene na prvního zákazníka, pousměje se. Pro firmu TCT v Rožnově pod Radhoštěm vytvořili kamerový systém na detekci vad na skleněných obrazovkách televizí. „Byl to celkem velký projekt se čtyřmi pohyblivými kamerami, který jsme úspěšně ukončili, předali, oni nám ho zaplatili, a pak hned zkrachovali,“ vzpomíná na podnikání v 90. letech Hofman. Jeho firma se na trhu udržela a lineárně stále roste. Možná se časem dočká i plánované pobočky někde na západ od Prahy, aby každý servisní zásah například v Karlových Varech nezabral mechanikům dva dny cesty. Hlavní sídlo firmy totiž zůstane v Olomouci.

Právě tam je firma považována za úspěšnou a při výstavbě nového sídla v průmyslové zóně získala od olomouckého magistrátu pozemek za zvýhodněných podmínek jako zaměstnavatel v moderním oboru s vysokou přidanou hodnotou. Nízkoenergetickou budovu stavěla místní firma a využila řadu dalších lokálních dodavatelů. „Jsem přistěhovalec z východních Čech, ale stal se ze mě olomoucký patriot,“ uzavírá povídání o svém podnikání Pavel Hofman.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a digitalizace.