Více než dva roky života s koronavirovou pandemií změnily návyky řady lidí. V době lockdownů se museli dospělí, stejně jako děti, zabavit jinak, než byli do té doby zvyklí. Z toho těžily hlavně streamovací služby jako Netflix, Amazon Prime nebo HBO Max. Jen ve Spojených státech se podle webu Statista.com investice do streamování zvýšily zhruba ze 60 miliard dolarů v roce 2017 na loňských 221 miliard.

Jenže teď se ukazuje, že i sezení na gauči a přepínání mezi oblíbenými seriály má dopad na planetu. Zatímco ke sledování filmu na staré VHS kazetě bylo potřeba jen videopřehrávače či televize, u streamovaného obsahu to pouze modernější smart televizí zdaleka nekončí. Žroutem energie totiž není televize jako taková, ale streamovací služba.

Třeba Netflix odhaduje, že jedna hodina streamování jedním uživatelem na jeho platformě vyprodukuje něco pod 100 gramů ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2e). Podle organizace Carbon Trust se evropský průměr pohybuje mezi 55 a 56 gramy CO2e na každou hodinu streamovaného videa. To odpovídá zhruba půl kilometru jízdy autem s průměrnými evropskými emisemi.

Jak spočítal The Guardian, uhlíková stopa fanoušků, kteří měsíc sledují deset největších televizních hitů Netflixu, vychází stejně jako jízda autem na vzdálenost srovnatelnou s tou mezi Zemí a Saturnem. Největší světová stránka pro sdílení videí YouTube je pak každý rok zodpovědná za vypouštění stejného množství oxidu uhličitého jako půlmilionové město.

Loni proto Netflix oznámil, že do konce roku 2022 chce dosáhnout uhlíkové neutrality. Ukazuje se ovšem, že do svých výpočtů zahrnuje pouze emise z natáčení filmů a televizních pořadů nebo firemní operace, zatímco samotnou uhlíkovou stopu, která vznikla streamováním, firma přehazuje na výrobce televizí a dalších elektronických zařízení.

Víc home officů = víc datacenter

Ke sledování streamovaného obsahu je totiž potřeba nejen displej, ovladač a zásuvka, ale také obrovská datacentra, přenos přes wi-fi a širokopásmové připojení. A právě ty spotřebovávají vůbec nejvíc energie.

Sledování videí ale není zdaleka jediná služba, která zatěžuje planetu. Video obsah využívá stejné technologie jako třeba procházení sociálních sítí, videohovory nebo posílání e-mailů, vysvětluje obchodní ředitel společnosti Vertiv ČR a SR David Zika. „Klasickým příkladem, který využívají asi všichni, je e-mail, kdy většina běžných uživatelů využívá nějaký „free mail“ a rozhodně nemá vlastní mail server na vlastním počítači.“

S rozvojem dalších technologií, jako je například internet věcí nebo autonomní řízení, potřeba vzdálených úložišť dál roste. „S rozmachem online technologií, internetem věcí a v neposlední řadě 5G sítí tento trh dramaticky narůstá. Pandemie covid-19 a s ní související masivní digitalizace firem tento rostoucí trend navíc výrazně akceleruje,“ dodává Zika.

 

 

Mezinárodní agentura pro energii tak ve své zprávě Data Centres and Data Transmission Networks z listopadu loňského roku pro letošek předpovídá, že streamovací služby by mohly tvořit až 87 procent spotřebitelského internetového provozu.

Podle zprávy za tak markantní spotřebou elektřiny stojí hlavně několik společností – a to především americké giganty Amazon, Microsoft a Google, ale taky Alibaba v Číně. V těsném závěsu následuje Facebook a Apple. Pandemie koronaviru navíc posílila jejich dominantní pozici, kdy lidé právě tyto platformy využívali během home officu, videokonferencí a sdílení souborů prostřednictvím cloudových služeb.

Za osm let bez emisí

Podle dat Německého statistického úřadu je v současnosti na světě 7,2 milionu datových center. Zhruba třetina z toho ve Spojených státech. Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury datacentra spotřebovávají jedno procento celosvětové energie a tento podíl dál poroste. Podle studie Evropské komise by například spotřeba energie datových center v EU mohla vzrůst na 3,2 procenta, a to bez započtení těžby kryptoměn. 

Podle Petra Leštiny z cloudové divize společnosti IBM je ale problémem i zastaralost některých center – jednoduše řečeno nejsou úsporné. „Staré technologie jsou průběžně nahrazovány novými. Některá datová centra IBM jsou označována jako tzv. zero-emission datacenter, tedy nezanechávající ekologickou stopu. Příkladem může být datové centrum v IBM Zürichu, kde je využíváno odpadní teplo pro vytápění.“

Právě takovou cestou se chce vydat i Evropská unie. V rámci své digitální strategie si pro rok 2030 stanovila cíl klimaticky neutrálních datových center. Pomoct by měly především nové technologie, jako jsou například účinné chladicí systémy, opětovné využití tepla nebo lepší infrastruktura. Unie ovšem počítá i se zapojením obnovitelných zdrojů energie. Řada odborníků se ale obává, že poptávka po datových službách poroste v nadcházejících letech tak dramatickým tempem, že s ní ani sebechytřejší technologie nebude zvládat držet krok.

Green Deal summit