Česko i Evropská unie mají k digitalizaci naprosto odlišný přístup. A ani jeden není správný

Data hrají v dnešním světě stále větší roli. Každý z nás minimálně hodinu denně brouzdá po internetu a sociálních sítích, nakupuje online nebo používá chytrá zařízení jak pro osobní potřeby, tak i v práci. A vytváří tím obrovské množství dat. V roce 2010 jich lidstvo vygenerovalo dva zettabyty, tedy dva tisíce miliard gigabytů. V roce 2020 jsme už dosáhli 64 zettabytů. Skok je to ohromný.

Data ukazují trendy, firmám pomáhají vylepšovat jejich produkty a naznačují také způsoby, jak smysluplně digitálně transformovat výrobu a zvyšovat svou konkurenceschopnost. A s tím, jak roste význam digitalizace i digitální ekonomiky, začíná být mimořádně důležité také vědět, jak je užívání, vývoj, prodej či třeba vývoz moderních technologií vlastně regulován. Úspěšní totiž dělají byznys v kontextu a vědí, že pravidly hry, podle kterých se odehrává digitální transformace, nevytváří jen česká vláda, ale hlavně Evropská unie. Povědomí o tom ale pořád dost chybí, a to nejen mezi firmami a podniky, ale také mezi politiky.