Energetické Česko 2030

S válkou na Ukrajině vedle starostí o životní prostředí přibyly ještě další, stejně důležité. Obavy o bezpečnost a stabilitu dodávek. Události posledních měsíců naznačily míru evropské závislosti na energiích z Ruska. A Evropa začala řešit, co s tím.

Hlavní cesta je jasná. Unie chce nejrychleji začít využívat výhradně zelené elektrárny. Od větrných a fotovoltaických zdrojů přes vodní turbíny či výrobu elektřiny z biomasy. A místo zemního plynu se začne ve větší míře využívat vodík. Ačkoliv si jednotlivé země mohou svůj energetický mix do určité míry volit podle svých potřeb, hlavnímu trendu se nevyhnou. Budou se mu muset z velké části přizpůsobit.

A to včetně Česka. Vláda přitom má po ruce státní energetickou koncepci, která vznikla v roce 2015 a rychle stárne. O potřebě nového dokumentu se mluvilo už za předchozího kabinetu, nynější vláda chce koncepci, která nastíní směr tuzemské energetiky na další desítky let, aktualizovat do konce příštího roku. Z čeho tedy vláda může vybírat a z čeho budeme elektřinu a teplo vyrábět?

Pryč od fosilních zdrojů

V prvních dnech ruské invaze proti sobě stály dva scénáře. Buď Česko bude kvůli krizi s dodávkami déle vyrábět elektřinu z uhlí, nebo rychlejším tempem přejde na obnovitelné zdroje. Obě možnosti mohou být reálné. Třeba ČEZ už oznámil, že ve své elektrárně Dětmarovice bude uhlí využívat déle, než se předpokládalo. Původně měla skončit nejpozději po topné sezoně na jaře 2023.

Jde však spíše o přechodné, krátkodobé řešení a těžko to zvrátí plánovaný ústup od pálení uhlí v elektrárnách a teplárnách. Vládní pětikoalice v programovém prohlášení uvádí, že využívání uhlí skončí v roce 2033. A ani kvůli válce na Ukrajině nechce s tímto termínem pohnout. Byť je to o pět let dříve, než navrhla Uhelná komise, kterou svolal předchozí kabinet.

Tlak na rychlý odchod od uhlí v Evropě sílí a Česko mu sotva dokáže čelit. Třeba Němci původně stanovili konec na rok 2038, ale nová koalice se Zelenými požaduje, aby oheň pod posledním uhelným kotlem vyhasl nejpozději v roce 2030.

ČEZ, majitel největší tuzemské flotily uhelných elektráren, loni ve své dlouhodobé strategii nastínil, jak chce snižovat podíl výroby elektřiny z uhlí. Z 39 procent v roce 2019 ho chce srazit na 12,5 procenta do roku 2030. V následující dekádě má být v provozu jen nejmodernější uhelný blok v elektrárně Ledvice, který byl zprovozněn na konci roku 2017.

Původně se počítalo s tím, že výpadek kapacity nahradí kombinace obnovitelných zdrojů a – minimálně přechodně – zemního plynu. Na tomto mixu byla postavena například přeměna německé energetiky Energiewende. Zemní plyn měl fungovat hlavně jako doplněk, coby určitá rezerva. Plynové elektrárny by se zapínaly ve chvíli, kdy by nefoukalo ani nesvítilo. Byl to i hlavní důvod, proč Německo zprvu hodně stálo o zdvojnásobení kapacity plynovodů z Ruska na dně Baltského moře.

Energie získaná ze zelených zdrojů tvoří v Česku 17,3 procenta z celkové produkce.

Jenže tato komodita upadla mezi řadou evropských vrcholových politiků v nelibost. A to dokonce ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Ačkoliv plyn má proti uhlí zhruba poloviční emise, je to stále fosilní palivo, bez kterého by se lídři v Bruselu rádi co nejdříve obešli. Se zemním plynem ovšem počítalo i Česko. Pro samotnou výrobu elektřiny sice jen v menší míře, hlavní roli měl hrát v teplárenství – pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny.

Teplo přijde z plynu

Hnědé a černé uhlí se podle údajů Teplárenského sdružení nyní podílí na výrobě tepla 55 procenty. „Stále předpokládáme, že s uhlím skončíme do roku 2030. Teplárny ale od uhlí odcházejí a tím primárním důvodem je to, že uhlí po roce 2030 prostě nebude,“ říká ředitel sdružení Martin Hájek. Navíc ke konci dekády má dojít ke zpřísnění emisních limitů, které většině uhelných kotlů vystaví stopku.

Počítalo se s tím, že z větší části přejdou na plyn, ale také na biomasu či odpady. Některé zdroje už na plyn přešly, třeba v Náchodě, jinde se k tomuto kroku teprve chystají. S přechodem na plyn počítají například i v Mělníku, kde ČEZ vedle elektřiny vyrábí také teplo pro Prahu.

Evropské tanečky kolem taxonomie, tedy uznatelnosti zemního plynu jako udržitelného zdroje, i konflikt na Ukrajině a s ním související vzestup cen sice vedení firmy trochu znejistily, ale v přípravě pokračují. Nové výrobní bloky se mají podle současného plánu postupně spouštět až ve druhé polovině desetiletí. A ČEZ věří, že v té době bude situace na trzích s plynem zcela jiná než nyní. Unie připustila zemní plyn jako přechodové palivo, počítá se s tím, že od roku 2036 budou vznikat pouze projekty založené na nízkouhlíkových plynech.

Produkce energie v Česku

„Plynu je na světě dost. Při dnešních cenách je možné ho těžit za příznivé náklady. Nejsou ale vybudované dostatečné kapacity, jak plyn z těchto míst dostat do Evropy. A ještě hůře do střední Evropy,“ říká místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani. Firma spoléhá na to, že místo plynovodů z Ruska přeřadí Evropa na dovoz zkapalněného zemního plynu LNG. O společném využití terminálů, kde se LNG z tankerů převádí zpět do plynného skupenství, už Česko jedná s Německem.

Vodík nebo biometan

Vedle zemního plynu se však počítá s postupným navyšováním alternativních plynů, jak vyžaduje Evropská unie. V posledních letech pobláznil evropské politiky vodík, hodně si od něj slibují. Má se využívat v energetice, v dopravě i v průmyslu. Vodík se dnes vyrábí hlavně ze zemního plynu. Zatím tedy nedává smysl vyrábět vodík pro energetiku či průmysl ze zemního plynu, protože je možné využít rovnou tuto surovinu.

Unie nyní směřuje stovky milionů eur na hledání cest, jak zlevnit výrobu vodíku pomocí energie z obnovitelných zdrojů. Vodík se má následně v energetice využívat hlavně jako úložiště energie. Unijní exekutiva také odhaduje, že do roku 2050 by 24 procent celosvětové poptávky po energii mohlo být pokryto čistým vodíkem. Pro EU se odhady pohybují mezi 9 a 14 procenty.

Zemní plyn může v potrubích nahradit také biometan, plyn se stejnými vlastnostmi. Je to vlastně vyčištěný bioplyn, který se vyrábí z materiálů přírodního původu, jako je kejda, hnůj či kukuřice. A také z odpadů. Podle odhadů sdružení CZ Biom mohou nové či upravené bioplynové a biometanové stanice nahradit až desetinu spotřeby zemního plynu.

Dlouhé čekání na jádro

Energetická koncepce z roku 2015 počítá s tím, že v Česku se bude elektřina v roce 2040 vyrábět z poloviny z jádra (dnes je to zhruba třetina). Nový jaderný blok s výkonem 1200 megawattů, který má vzniknout v Dukovanech a podle nynějšího harmonogramu má být spuštěn pár let před tímto rokem, k tomu však stačit nebude. Česko už vypsalo tendr, do něhož pozvali tři zájemce. Francouzskou společnost EDF, jihokorejskou KHNP a severoamerickou Westinghouse. Vítěz má být znám do konce příštího roku, v roce 2024 má být podepsána smlouva. A v roce 2029 by se mělo začít stavět. Problém je, že nový jaderný blok po svém spuštění v zásadě jen nahradí současné čtyři bloky. Souběžně poběží jen několik let. První dva pravděpodobně odejdou do důchodu v roce 2045 a další dva v roce 2047.

Součástí výběrového řízení je ovšem také opce na dva další bloky v Temelíně. Umožňuje to i současná podoba evropské taxonomie. Nové jaderné zdroje podle ní budou muset dostat stavební povolení do roku 2045 a státy budou muset mít plán na řešení uložení jaderného odpadu od roku 2050.

Stát si opcí nechává otevřená vrátka. Ví, že další jádro chce, ale není jasné, zda se během pár let neprosadí malé modulární reaktory, které by jednou mohly být levnější variantou klasických bloků. Část energetiků dokonce počítá s tím, že by mohly jednou nahradit odstavované uhelné elektrárny.

Solární restart

Až budou ministerští úředníci připravovat aktualizaci energetické koncepce, budou muset přihlédnout i k evropským plánům. Unie v květnu představila strategii RePowerEU, která nastavila plán odchodu od ruských fosilních paliv do roku 2027. Součástí je například rychlejší přechod k obnovitelným zdrojům. Unie chce na to vynaložit až 300 miliard eur.

Zatímco dosud Evropská komise navrhovala, že podíl zelených zdrojů na celkové spotřebě energie v unii má stoupnout na 40 procent, nová strategie počítá se zvýšením na 45 procent. V Česku tento podíl aktuálně činí 17,3 procenta. Při pohledu jednotlivých sektorů je nejvyšší při vytápění a chlazení (24 procent), nejhorší v dopravě, kde to je jen devět procent.

Evropský cíl pro elektřinu znamená, že z větrníků, solárů a dalších čistých zdrojů by se v unii muselo vyrábět 65 procent elektřiny. Aktuálně je to kolem 35 procent. V Česku se ovšem zelené zdroje na výrobě elektřiny podílejí jen 15 procenty. Země totiž po solárním boomu v letech 2009 a 2010 nestavěla téměř žádné solární ani větrné elektrárny. Válka a aktuální vzestup ceny to však podstatně mění. O instalace prudce stoupl zájem mezi domácnostmi i firmami.

Začnou vznikat i větší fotovoltaické parky, zejména na brownfieldech, tedy na nevyužitých plochách po průmyslové činnosti. Mnohé z nich získávají podporu z Modernizačního fondu, kde do roku 2030 má nabídnout minimálně 150 mi­liard korun z prodeje emisních povolenek. „Obnovitelné energie budou čím dál důležitější součástí energetického mixu. S každým nově podpořeným projektem jsme blíže k odklonu od drahých fosilních paliv,“ říká ministryně životního prostředí Anna Hubáčková.

Energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Podle evropských představ se mají solární panely dostat na střechy všech vhodných veřejných i komerčních budov do roku 2025 a mají se stát povinnou součástí nových obytných budov do roku 2029. Ve větší míře se mají také využívat tepelná čerpadla a energie v budovách uspořit třeba lepším zateplením. Aby k tomu mohlo dojít, chce komise zmírnit administrativní bariéry, které výstavbě obnovitelných zdrojů energie brání, a zpomalují tak jejich rozšiřování. Obnovitelné zdroje mají být považovány za objekty veřejného zájmu, což by znamenalo zkrácení povolovacích procesů.

Je otázka, zda to všechno bude stačit. Zda bude mít Česko po rychlém odstavení uhelných zdrojů dostatek elektřiny. Provozovatel přenosové soustavy ČEPS upozorňuje, že Česko bude od roku 2025 v některých hodinách potřebovat elektřinu z dovozu z přebytkových zemí, pokud se nepostaví nové zdroje se stabilním výkonem. Další zhoršení situace může přijít po roce 2035. ČEPS proto doporučuje, aby si Česko udrželo energetickou soběstačnost a dováželo nejvýše 10 procent spotřeby. V současnosti Česko elektřinu vyváží.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energie.