Den stý jedenáctý, 17. června.

Válka se táhne už více než sto dní a její konec je v nedohlednu. Ani na frontě nedošlo k žádnému hmatatelnému pokroku – úspěchy našich vojáků jsou buď lokální, anebo jde o sukcesy obrany. Země je značně závislá na západních penězích a zbraních, což začíná vyvolávat rozhořčení: vždyť závislost, dokonce i na přátelích, není nijak pohodlný stav.

Okupovaný je obrovský pás oblastí, kde si Rusové panují, jak je jim libo. Mariupol teď vypadá jako jedna z poboček pekla na zemi. A to je tam, kde se Rusové objevili teprve nedávno. Co teprve Krym a Donbas, které jsou v jejich rukou už dávno. Kdy budou osvobozeny?

Miliony našich žen jsou v Evropě – a většina z nich by se chtěla vrátit domů, avšak z různých příčin nemůže. Statisíce mužů slouží v armádě a neustále riskují, že budou zabiti nebo zraněni.

Nic z toho nevytváří příliš veselou atmosféru. Ukrajinci se snaží držet, ale ne vždy se to povede. Emoce se derou ven. Vybíjejí si je na stejných Ukrajincích, jako jsou oni sami. Jednota, která nás zachvátila počátkem války, dostává trhliny. Řada lidí se snaží hledat chyby na ostatních.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se