Ekonomika Česka se ocitla na nezáviděníhodné křižovatce. Konstelace klíčových makroekonomických veličin, v minulosti tak příznivá, jí vůbec nehraje do karet a vyžaduje přesvědčivý krok ze strany hospodářské politiky.

Zpřísněná měnová politika tlačí úrokové sazby nahoru. Taktéž není snadné sladit potřebu souběžně uskutečnit fiskální konsolidaci nelichotivě se vyvíjejících veřejných financí s realizací významných investic ve veřejném zájmu nejvyšší důležitosti. A právě tyto investice by nám zásadně napomohly k provedení nutných strukturálních změn posilujících ekonomickou konkurenceschopnost a odolnost. Současně by řešily selhání na nabídkové straně ekonomiky, která v současnosti stojí za akcelerací inflačních tlaků.

Tato opatření by tak měla „zázračnou“ schopnost udržet krok s dosud příznivě se vyvíjející konvergenční trajektorií v rámci EU, otupit hrozivé inflační hroty, ochladit do běla rozpálený trh práce, posílit vnější konkurenceschopnost a současně řešit vážný domácí úkol ozdravit veřejné finance.

Cestou k naplnění těchto opatření je v co nejkratším možném čase využití disponibilních finančních zdrojů z prostředků EU, a to jak těch dotačních, tak těch, které jsou založeny na principu návratnosti. O dotacích není třeba déle hovořit, ale dosud u nás moc nezakořeněné finanční nástroje se v nynějších podmínkách stávají velmi výhodnými kvůli výrazně nižším nákladům financování v porovnání s čistě tržními podmínkami (předpokládaný úrokový diferenciál se může pohybovat až na úrovni pěti procentních bodů, snad i výše).

Aktuálně je zvažováno, že český Národní plán obnovy i pro účely posílení energetické nezávislosti využije úvěrovou komponentu ve výši výrazně přesahující 300 miliard korun. Je velmi žádoucí, abychom tuto možnost využili a prostředky rozdělili na podporu projektů, které nám pomohou vydat se cestou moderní a odolné evropské ekonomiky.