Existuje lék na inflaci. Příjemný ale není

Tento týden se dozvíme, že meziroční inflace se v červnu vyšplhala do okolí 17 procent. Média číslo doprovodí superlativy o nejvyšší inflaci od roku 1993, politici znovu oživí přestřelku o tom, kdo za to může, a u hospodských stolů se rozvíří více či méně zasvěcená debata o rekordním růstu cen.

Mnohem důležitější je ale fakt, že už dávno v Česku nehrajeme o to, jestli vrchol inflace bude na 17 nebo 20 procentech. Nyní je zásadní otázkou, jak rychle se zvýšené inflace dokážeme zbavit. Dvouciferným tempem pádí již od začátku roku a spolu s tím rostou i inflační očekávání. Chlácholit se předpokládaným přesunem do nákladové strany chce slušnou dávku odpoutání se od reality, když lidé možná netuší, o kolik se za rok zdražily boty, ale moc dobře vědí, jak jim podražila nafta a jídlo.

Problémem prognóz, o které se opírají i centrální banky, je předpoklad toho, že v budoucnosti nepřijde nepředvídatelné. Každý šok představuje jednorázovou událost, jednu černou labuť, která je dříve či později za námi. Centrální banky tak chrlí prognózy, které vidí prudký ústup inflace do normálu. Podle té poslední od ČNB se pod tři procenta dostaneme v druhé polovině příštího roku, a to ještě s předpokladem silného ekonomického růstu a nadále přehřátého trhu práce. Dokolečka tak sázíme na to, že život se vrátí do normálu – že pandemie je již za námi a Čína na rozdíl od předchozích vln nechá život běžet. Také že válka na Ukrajině brzy skončí a ruský plyn budeme čerpat, dokud nevymyslíme lepší řešení. A hlavně že nepřiplave nová, černá labuť, kterou jsme ve tmě prognóz neviděli.

Lekce ze 70. let z USA napovídá, že zbavit se inflace není jednoduché, a ačkoliv se snaží centrální banky opakovaně tvrdit opak, historicky nevyhnutelným lékem je recese. Na nositelích fiskální a měnové politiky pak jen zůstává rozhodnutí, zda ekonomiku nechají vypotit, nebo jí znovu nabídnou povzbuzovací koktejl složený z hlubokých deficitů, kvantitativního uvolňování a záporných sazeb. Tím ale potřebnou léčbu recesí a následně normalizací, která je cestou pro dlouhodobější rovnováhu, opět jen odloží na později…