Konec levné práce a velký stát jako začátek vysoké inflace

Suchá makroekonomická analýza nám ve více směrech ukazuje, že současná vysoká inflace v Česku nespadla z čistého nebe. Jeden pohled, u inflace zásadní, je rozbor z pohledu měnové politiky. Tedy s luxusem zpětného zrcátka, když víme, jak vše dopadlo, můžeme hodnotit, kdy měla být měnová politika ČNB přísnější. Makroekonomická analýza ale nabízí i jiné úhly pohledu, které nám posvítí na kořeny inflace a ukážou, z jakých příčin měla být měnová politika přísnější.

Jedním z nich je mzdový vývoj ve vztahu k produktivitě práce. Zhruba od roku 2017 se začaly otevírat nůžky mezi nominálním růstem mezd a produktivitou práce. V tomto vývoji můžeme vidět jednak oslabování konkurenceschopnosti, protože mzdy rostou rychleji, než na co ekonomika vydělá. Ale současně v tom je efekt posílení nominální poptávky v ekonomice jako zásadního proinflačního faktoru. Za posledních pět let (2017–2021) průměrná mzda vzrostla o 36 procent, což je trojnásobné tempo proti letům 2012–2016. Nejrychlejší růst mezd se v posledních pěti letech týkal školství (59 procent), zdravotnictví (54 procent) a kultury (41 procent). Vše to jsou sféry, kde jsou mzdy primárně placené z veřejných rozpočtů.

Komentář Julie Hrstkové

Růst platů státních zaměstnanců inflaci neroztočí, ta pádí i bez toho

20. 7. 2022 ▪ 4 min. čtení

Podle Národní rozpočtové rady počet zaměstnanců, kteří jsou placení z veřejných rozpočtů, vzrostl z 648 tisíc v roce 2016 na 879 tisíc v roce 2021, to je o 36 procent. Růst lze vysledovat ve všech složkách od centrálních institucí jako ministerstva přes samosprávy až po fondy sociálního zabezpečení. Z hlediska oborů vyčnívá školství a také zdravotnictví. Celkovou nominální poptávku posilovaly jak v nárůstu příjmů, tak v počtu osob, které tyto mzdy berou.

Pokud před pěti lety veřejný prostor plnila hesla o konci levné práce a posílení moderního státu, tak, cynicky řečeno, to dopadlo jako vždycky – vyšší inflací, deficitem rozpočtu a nárůstem veřejného dluhu. Je to upozornění pro další mzdové vyjednávání a také reformu veřejných rozpočtů, že nic není zadarmo.