Blížící se krize mladým nenahrává. Příběh finské premiérky je jen začátkem

To jediné, co žena doopravdy má, je její dobrá pověst. Slova jedné z hrdinek romantického románu Lucien Leuwen spisovatele Stendhala z první poloviny 19. století se dají tesat do kamene i téměř dvě stě let poté. Naposledy se o tom přesvědčila finská premiérka Sanna Marinová. Po úniku videa z večírku nejdřív čelila obvinění z toho, že se ráda baví až moc často, posléze byla nařčena z braní drog a nakonec se řeší způsob, jak tančila s někým, kdo není její manžel.

Svět, který je ještě v pořádku, se zkrátka znovu ozval. A dal najevo, jak to má být správně. V „normálním“ světě konzervativních „boomers“ s dobrým příjmem neexistují bujaré večírky, notabene s alkoholem. Pokud někdo tančí, tak pouze se zákonitým partnerem. Drogy jsou tak maximálně záležitostí podsvětí, případně ztracených existencí, které z milosti většiny přežívají na dávkách. Manželé jsou si věrni celý život od kolíbky až do smrti a tráví spolu veškerý volný čas. Děti ideálního světa studují nějaký praktický obor, aby se mohly stát platnými členy společnosti. Staří lidé okopávají zahradu, sázejí kytky a hlídají vnoučata v plné síle do posledního vydechnutí. Gayové a lesby v normálním světě neexistují. A politici se minimálně 25 hodin ze čtyřiadvacetihodinového dne věnují jen a výhradně politice, na nic jiného ani nemají právo.