Bylo mu teprve dvaadvacet, když budoucí britský král Karel III. pronesl svůj první veřejný projev na téma ochrany životního prostředí. „V současné době se potýkáme se strašlivými účinky znečištění ve všech jeho rakovinných formách,“ řekl v roce 1970. Dal tak základ svému pozdějšímu imagi muže, který se zajímá nejen o ochranu životního prostředí, ale je také schopen a ochoten pro to něco dělat.

Byl kvůli tomu považován za podivína ve své rodině i velkou částí veřejnosti. Teď to může být jeho nejsilnější politický nástroj, o to silnější, že nový král je v tomto tématu konzistentní a autentický.

Dávno předtím, než to bylo cool, v roce 1990, založil a provozoval firmu Duchy Originals vyrábějící organické potraviny. Zajímal se a věnoval velké peníze na různé projekty související s ochranou biodiverzity. Na svém londýnském i venkovském sídle má sluneční panely. V soukromí používá svůj oblíbený automobil Aston Martin jezdící na bioetanol. Omezil vlastní spotřebu masa i mléčných produktů. V roce 2007 investoval do polorozpadlého panství Dumfries House ve Skotsku, které jeho organizace přeměnila na otevřené výukové centrum udržitelnosti, kde se třeba městské děti učí, že zelenina neroste v obchodě. Napsal knihu Harmonie, kde svůj celostní vztah k přírodě vysvětluje. A když loni hovořil na environmentálním summitu OSN v Glasgow o potřebě udržitelnosti, napsal o něm deník Washington Post, že jako jediný z přítomných státníků se nestal environmentalistou přes noc a ví, jak se dělá kompost.

Princ Charles, tedy král Karel III., čekal na nástupnictví dlouho. Monarchii čeká jistá institucionální krize. A je to právě Charlesova dlouholetá kariéra politika a podnikatele v oboru udržitelnosti přírody a ekonomiky, co mu dává šanci se zapsat do historie jako první „ekokrál“ a zároveň monarchii přiblížit nejmladším Britům, kteří podobně jako další Evropané vidí v klimatické změně zásadní ohrožení své budoucnosti.

Těžko radit zkušeným britským spin doktorům, jak mají obraz nového krále před veřejností malovat. Ale právě na udržitelnost a zelenost sází v poslední době i britská politika a ekonomika včetně té konzervativní části a docela jí to vychází. „Modrá a zelená jdou výborně dohromady,“ řekl letos v únoru v rozhovoru pro HN britský ministr pro energii a klima Greg Hands s odkazem na barvu toryů. A není to jen mediální obraz. Za dvanáct let převážně konzervativních vlád Britové například zčtyřnásobili podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů.

Princ Charles je konzervativec, kterému záleží na přírodě pro ni samu, nikoli proto, že je to módní téma nebo že by ho k tomu přesvědčovala kampaň klasických ochránců životního prostředí, kteří jsou tradičně spíš levicového zaměření. To ale nemusí bránit tomu, aby se stal i ve své nové životní roli jejich spojencem.

Nepsaná britská ústava ovšem zakazuje monarchům se přímo angažovat v politických tématech, mají být „nad politikou“. Princ Charles to pocítil sám, když před časem například hlasitě kritizoval geneticky upravené potraviny. A nejen to. Kritizoval v soukromí třeba i čínský komunistický režim nebo ruskou agresi vůči Ukrajině, za což dostal od volených politiků „napomenutí“. Bude si tedy nyní dávat na svá vyjádření větší pozor.

Jeho matka Alžběta II. dodržovala mantinely veřejně známých prohlášení velmi úzké. Takže vlastně nevím, jaký měla na svět doopravdy názor. U Karla III. ale máme v této základní věci už dlouho jasno.

Podle Charlesova životopisu z roku 2015 z pera novinářky Catherine Meyerové královnu už dříve znepokojovalo, jak radikálně odlišný má její syn a nástupce názor na environmentální otázky. „S městskými zelenými se bude rozcházet v názorech na lov a chov zvířat, ale podobně bojovně se bude stavět ke klimatickým změnám – více než kterýkoli současný britský politik hlavního proudu,“ napsal ve velkém profilu k Charlesovým šedesátinám časopis Intelligent Life na podzim roku 2008. A předpovídal v něm, že až se Charles ujme trůnu, bude to právě zelená agenda, která ho radikálně odliší od jeho matky a pomůže monarchii jako instituci přežít.

A ta chvíle právě přišla ve spojení s nejhoršími dopady klimatické krize, s energetickou krizí v Evropě, s válkou na Ukrajině a dalšími nejistotami, kterých se děsí nejen Britové.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.