Dámám to nemusíte vysvětlovat víckrát

Ačkoliv je průmysl pro Česko zásadním odvětvím, počet studentů technických oborů na vysokých školách, které do této oblasti dodávají kvalifikované lidi, v posledních deseti letech klesá. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu. Zatímco v roce 2011 studovalo inženýrství, strojírenství, výrobu a zpracování, architekturu nebo stavebnictví téměř 62 tisíc lidí, loni techniku studovalo přes 38,5 tisíce studentů. 

Téměř ve všech ostatních oborech, které naše vysoké školy a univerzity nabízejí, převažují studentky nad studenty, v technických oborech (a v IT) to je výrazně naopak. A za posledních deset let jejich podíl ještě klesl. V roce 2011 studovalo technické obory přes 19 tisíc žen, tedy 31 procent ze všech studentů, v předchozím roce už „jen“ 11 tisíc, tedy necelých 29 procent. 

Příklady táhnou

Tuzemské technické univerzity a vysoké školy přiznávají, že některé jejich obory jsou vnímány jako „spíš pro kluky“. Na jiných oborech ale studentky převažují. Například na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického v Brně loni studovalo 10 procent žen, na Fakultě architektury je ale podíl studentek 60 až 65 procent. Některé ze škol se snaží nízký počet studentek některých oborů změnit.

Automatizace a robotizace

S digitalizací je to jako s lahví s kečupem. Dlouho nic, a pak to přijde, říká Cedrik Neike, člen nejvyššího vedení koncernu Siemens

20. 9. 2022 ▪ 12 min. čtení

„Snažíme se veřejnosti, a tedy i uchazečkám o studium prezentovat naše pedagožky a vědkyně, které v technických oborech zaznamenaly velký úspěch, a věříme, že mohou nadchnout další mladé ženy. Asi nejvýraznější tváří z řad vědkyň Technické univerzity v Liberci je Markéta Klíčová, která pracuje na fakultě textilní s nanomateriály. Její diplomantka Senta Müllerová získala letos Cenu Wernera von Siemense (ocenění společnosti Siemens pro nadané studenty přírodovědných a technických oborů, akademické osobnosti či vědce – pozn. red.),“ uvádí mluvčí TUL Radek Pirkl. 

VUT se při svých náborových kampaních snaží odbourat prvotní obavy z některých technických předmětů. Především studentky se podle Terezy Kadrnožkové z komunikačního oddělení školy bojí náročné matematiky a fyziky. „Ukazuje se však, že studentky jsou při studiu velmi pečlivé a leckdy dokážou dotahovat věci lépe než jejich mužské protějšky. Podporujeme všechny studenty, kteří mají snahu a chtějí se studiu věnovat,“ dodává. 

Některé fakulty ČVUT v Praze se snaží zvýšit podíl studentek skrze akci Staň se na den vědkyní, kterou pořádají na Mezinárodní den dívek a žen ve vědě, jenž připadá na 11. únor. „Každoročně se také na půdě Fakulty informačních technologií koná Letní škola IT. Kurz během týdne seznámí středoškolačky se základy různých IT disciplín. Kurz organizuje Czechitas (česká nezisková organizace, jejímž cílem je vzdělávat, inspirovat a uplatňovat nové talenty v informačních technologiích – pozn. red.) ve spolupráci s fakultou a snaží se dívkám ukázat, že IT není jen klučičí doménou,“ popisuje Kateřina Veselá z ČVUT. V náborových kampaních se podle ní například Fakulta elektrotechnická také snaží používat „genderově senzitivní jazyk“.

Technická univerzita v Liberci se chce do budoucna zaměřit speciálně na uchazečky o stu­dium. Univerzita si nově sestavila Plán gende­rové rovnosti do roku 2025. Nyní sbírá data k analýze zájmu o studium z přijímaček a úspěšnosti dokončení studia podle pohlaví a studijního programu. „Po vyhodnocení dat přijde další krok, a to zlepšení stavu v této otázce,“ vysvětluje mluvčí Pirkl. 

Stereotypy zůstávají

Že studium technických oborů může být pro ženy složitější, dokázal průzkum Centra informačních a poradenských služeb ČVUT. To udělalo mezi lety 2018 a 2019 průzkum mezi svými studentkami o tom, jak se na škole cítí a jak vnímají studium technických oborů. Téměř pětina studentek v něm uvedla, že se i na akademické půdě setkává se stereotypy nebo poznámkami ke svému pohlaví. 

Téměř 79 procent těch, které odpověděly, uvedlo, že vnímají stejný přístup od učitelů, jako mají k jejich spolužákům. Více než 19 procent studentek ale slyšelo poznámku, která je ranila, například „ženské se na stavbu prostě nehodí“, „pro dámy to vysvětlím ještě jednou“ nebo „ženská patří do kuchyně“. Občas nějaký problém v převážně maskulinním prostředí přiznalo více než 18 procent studentek. Oslovené školy říkají, že podporu studentům nabízejí bez rozdílu, speciálně pro studentky ale žádné programy nemají.

Výzkum oceli i unikátní algoritmus

Úspěšná absolventka Strojní fakulty na VUT Šárka Mikmeková říká, že nic takového jako podporu pro studentky nebo například mentoring na škole neměla. Obor materiálového inženýrství dostudovala s jednou spolužačkou. „Tehdy jsem to nevnímala. Vnímám to až teď, kdy mám malé dítě a vidím, že rozdíl mezi muži a ženami je velký,“ popisuje dnes už vedoucí výzkumného týmu v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd.

Rodačka ze slezského Třince odjela v rámci doktorského studia na půlroční stáž do Japonska, kde později pracovala také pro ocelárnu JFE Steel. Právě tam spolu s fyzikem Tomohiro Aoyamou vyvinuli novou zobrazovací metodu zviditelnění fází v oceli. Díky tomu se může zlepšit výroba oceli třeba pro automobilky nebo letecký průmysl. Za výzkum vědci dostali i ocenění od Japan Institute of Metals and Materials.

V Akademii věd se Mikmeková se svým týmem, kde má nyní samé muže, snaží vyvinout objektivní metodu pro charakterizaci vícefázových ocelí. Aby měla ocel požadované vlastnosti, například aby byla pevná, ale lehká, vývojáři zkoušejí různé cesty, jak ji vyrobit. Kromě přidávání dalších prvků mění vlastnosti materiálu i různé fáze, kterými ocel při výrobě prochází. „V oceli je mnoho fází a jejich znalost je klíčová, protože vede k dalšímu vývoji a zlepšení oceli. Dosud fáze v oceli určuje člověk ručně a jeho hodnocení je velmi subjektivní. Abyste si fáze v oceli zobrazila, musíte si připravit vzorek – ten ale každý naleští, nařeže a naleptá jinak,“ vysvětluje problematiku Mikmeková, zatímco si její dcera Tereza brouká v nosítku, které má na hrudi.

Když se na vzorek člověk podívá pod mikroskopem, podle Mikmekové zjednodušeně řečeno připomíná pudink, který je plný rozinek, brusinek a oříšků. Interpretace snímků je pak složitá, protože někdo vidí rozinku a někdo brusinku. Tým Mikmekové se teď pomocí robotů a umělé inteligence snaží charakterizaci oceli odosobnit, aby – když výzkumné ústavy nebo firmy vyvíjejí ocel s někým na druhé straně světa – mohli vzorky a snímky porovnávat.

Vědci nyní dokončují vývoj robotů, kteří vzorky připraví tak, aby bylo možné prohlédnout si je pod elektronovým mikroskopem. V této oblasti už jsou podle Mikmekové daleko. „Roboty už máme otestované a máme výbornou opakovatelnost,“ tvrdí vědkyně.

Její tým také pro objektivní určování vlastností oceli využívá umělou inteligenci, která má vyhodnocovat výsledné snímky struktur vzorků. „Nyní sbíráme velké množství dat, aby software automaticky vyhodnotil, co je brusinka a co je rozinka. Umělá inteligence se učí bez člověka. Dáme jí snímky struktur, kde jsou jen rozinky nebo jen brusinky, a řekneme jí – je tam buď rozinka, nebo brusinka. Co je co, se naučí sama,“ popisuje Mikmeková. 

Vědkyně na projektu pracuje také z domova. Akademie věd totiž v Brně nemá školku, kam by mohla dát dceru, když potřebuje být v laboratoři. „Ocenila bych v tomto ohledu větší podporu,“ upozorňuje Mikmeková na jeden z problémů, kterým vědkyně při skloubení práce a rodiny čelí.

Tyto výzvy doktorandka Jindřiška Deckerová na Fakultě elektrotechnické na ČVUT ještě neřeší. V laboratoři Výpočetní robotiky, kde nyní pracuje, zatím podle svých slov žádnou podporu od školy jako vědkyně nepotřebuje. Patří k většině studentek, které se na ČVUT nesetkaly s negativními reakcemi v průběhu studia ani s pozitivní diskriminací. „Je jedno, jestli jste holka nebo kluk, jde o to, zda máte technický mozek, vůli se tomu věnovat a máte drive. U nás v laboratoři je dobrá parta, což je důležité. Věda se nedá dělat sólo, je lepší pracovat v týmu, protože to urychluje výzkum,“ míní Deckerová.

Laboratoř, jejíž je vědkyně součástí, zkoumá kráčející roboty, jejich stavbu a v oblasti plánování hledá pro roboty nejkratší cestu k cíli. Deckerová pracuje právě v plánovací sekci, kde je celkem šest lidí, z toho tři ženy. Se svou diplomkou v této oblasti zvítězila jako první žena v soutěži diplomových prací IT SPY. V práci navrhla unikátní algoritmus pro hledání optimální cesty pro autonomní drony a roboty. Zaměřila se na komplikovanější varianty problému obchodního cestujícího (řeší nejkratší možnou trasu mezi danými místy – pozn. red.), například to, že nemusí navštívit přesně dané místo, ale stačí navštívit jeho okolí.

Deckerová rozšířila algoritmus o další úroveň, díky čemuž dokáže určit, kde se nachází optimální řešení. V praxi se dá její algoritmus vy­žít například pro plánování letu dronů. „V naší laboratoři se snažíme algoritmus také upravit, abychom ho mohli pustit na kráčejících robotech s robotickým ramenem, které by díky němu uměly naskenovat nějaký objekt,“ vysvětluje doktorandka.

Úspěšná absolventka přitom ještě do třeťáku na gymnáziu chtěla studovat historii a archeologii. Od toho ji ale prý všichni odrazovali, tak si řekla, že se zaměří více na matematiku. Postupně ji to začalo bavit tak, že se rozhodla pro technickou školu. Ve vědě nakonec plánuje zůstat, věnovat se chce ale více teoretickému zkoumání plánovacích problémů.

Vlídné prostředí mezinárodní firmy

Že technické vzdělání není rozhodující v tom, aby ženy mohly vést týmy, které se věnují vývoji či automatizaci, dokazuje například Veronika Herudková. Projektová manažerka ve společnosti ABB, která se zabývá průmyslovou automatizací, řeší vývoj takzvaných aplikací a celý proces jejich výroby až po dodání zákazníkům.

Automatizace a robotizace

Stáhněte si přílohu v PDF

Herudková se svým týmem vymýšlí, jak dané aplikace, což jsou například robotické linky či svařovací buňky, ve kterých zákazníci ABB svařují různé díly, budou vypadat, co se v nich bude svařovat a jakým způsobem, aby to splnilo požadavky zákazníků. Zodpovědná je i za jejich dodání zákazníkům.

Manažerka vystudovala dálkově Ekonomiku a management v průmyslových systémech na Fakultě Materiálového a metalurgického inženýrství na VŠB v Ostravě. Obor si zvolila proto, že už dříve pracovala jako projektová vedoucí v lisovně či kovárně.

„S poznámkami na to, že jsem žena, která pracuje na takových pozicích, jsem se setkala, hlavně když jsem byla mladší. Ale v té době to tak bylo, neřešila jsem to. Řekla jsem si, že to je sranda nebo vtip, a nehroutila jsem se z toho. Dnes, když už mám sebevědomí, bych se určitě ohradila,“ zamýšlí se Herudková, která ve svém týmu v ABB nemá žádnou ženu. Na práci v mezinárodní firmě si ale pochvaluje, že jsou kolegové moderní, osvícení a cítí se mezi nimi komfortně. „Je to možná tím, že takové pozice vyžadují lidi, kteří jsou inteligentní, umějí cizí jazyky, jezdí na služební cesty po světě a podobně,“ domnívá se.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a robotizace.