Lidová tvořivost české vlády při řešení energetické krize

Přestože nejsem velkým příznivcem byrokratického a regulačního přístupu EU k jednotlivým oblastem života na starém kontinentě, v oblasti řešení energetické krize a hledání prostředků na financování důsledků přišla s relativně jasným postupem. Přijaté nařízení Rady EU 2022/1854 z 6. října tohoto roku stanovuje jednotlivým státům pravidla, jak si potřebné zdroje zajistit. Kromě snah o snížení spotřeby stojí systém na dvou samostatných základních bodech.

Prvním je stanovení stropu pro tržní příjmy vztahující se na výrobce elektřiny a povinný odvod příjmů nad tímto stropem. Druhým bodem je dočasný solidární příspěvek z nadměrných zisků společností působících v odvětví surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace. Druhý bod se netýká výrobců elektřiny, ti jsou řešeni samostatně v rámci prvního bodu zastropováním příjmů. Solidární příspěvek nejméně ve výši 33 procent z nadměrných zisků má být dočasný a nařízení nepočítá s odvodem po roce 2023.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Naše domácí vláda, do které jsem i já vkládal velkou důvěru, se zaštituje tím, že kromě přidání bankovního sektoru je česká podoba aplikací evropského řešení. To však zjevně není pravda. Česká varianta nelogicky kombinuje pro výrobce elektřiny oba dva uvedené body. O tomto přístupu nařízení EU vůbec nehovoří a naopak oba modely zcela jasně pro jednotlivé sektory odděluje.

V Česku je snahou vzít výrobcům elektřiny příjmy nad stanovený strop (což považuji za přiměřené) a zároveň z toho, co jim zůstane, jim navíc vyměřit daň z nadměrných zisků. Nelogická konstrukce dvojitého „zdanění“ výrazně omezí investiční kapacity energetických firem. Rovněž nesedí dočasnost, když české řešení je navrženo až do roku 2025, a navíc s fixně stanovenou srovnávací základnou.

Potřebu získání prostředků pro řešení složité situace chápu a nezpochybňuji, jen mě velmi překvapuje, proč se implementace jasně daných pravidel proměnila v lidovou tvořivost, která může velmi negativním způsobem ovlivnit vnímání Česka v očích zahraničních investorů, kteří jsou pro vývoj naší ekonomiky nepostradatelní.