Když na vrcholu evropské dluhové krize roku 2011 dostal šéf Fedu Ben Bernanke otázku, zda může „tisknout“ tolik dolarů a přitom udržet inflaci pod kontrolou, odpověděl samozřejmě kladně. V televizním vystoupení působil velmi přesvědčivě. Podle jednoho z kritiků dokonce až příliš, protože účinné uklidňování veřejnosti šlo tehdy proti záměru Fedu povzbudit utrácení a rozhýbat ekonomiku.

Excentrický investor a ekonom John Hempton tehdy argumentoval, že Bernanke má nepochybně pravdu, ovšem v žertu mu vytknul, že promeškal příležitost vnést mezi Američany nejistotu. Obava z rychlé eroze dolaru by totiž lidi vyhnala do obchodů a ekonomika by šlapala. Hempton vtipkoval, že by bylo nejlepší, kdyby šéf Fedu řekl něco ve stylu „nevím, jak to dopadne, ale jde o riziko, které je nutné podstoupit“. A ideální by prý bylo, aby to pronesl v havajské košili a s jointem v ruce a tím zpochybnil vlastní důvěryhodnost. I to by pomohlo inflaci zvýšit a rozjet ekonomiku.

Dnes jsou centrální bankéři v opačné situaci a potřebují veřejnost přesvědčit, že inflace začne co nevidět klesat a že mají situaci pod kontrolou. Že přesně vědí, co udělat, aby peníze přestaly ztrácet hodnotu tak rychle. Jejich důvěryhodnost je o to větší, o co rychleji si uvědomili, že se blíží inflační vlna, a začali jednat.

Ovšem nemohlo samo varování, že se blíží inflace, spirálu zdražování stimulovat?

Na bývalou bankovní radu vedenou Jiřím Rusnokem míří chvála, že reagovala včas, odvážně a podle učebnic, ale současně kritika, že veřejnost vyděsila. Známý ekonom Tomáš Havránek, který řadu let radil viceguvernérovi ČNB a nyní je členem NERV, loňskou rétoriku českých centrálních bankéřů  dokonce označil za „až hysterickou“. Mohli ale centrální bankéři postupovat jinak?

„Spirálu zdražování nezpůsobila ČNB, ale podílela se na tom,“ tvrdí Havránek. Rusnoka a jeho lidi kritizuje za (pravdivé) výroky o tom, že inflace bude nebývale velká, ovšem medicína v podobě vyšších sazeb zabere až za rok a půl a do té doby musí veřejnost rychlé zdražování vydržet. „Zvyšování sazeb možná inflaci tlumilo méně, než jak ji zvyšovala špatná komunikace ČNB,“ dočteme se v textu, v němž  Havránek jako hlavní příčiny splašených cen uvádí přehřátý trh práce a rozhazování peněz předešlou vládou za covidu.

Současně samozřejmě Havránek nepomíjí vliv zdražených dovozů a vysokých cen energie, které nepochybně mají na svědomí víc než polovinu české současné inflace. S tím ČNB, kromě posílení koruny, nemohla nic dělat. Komunikovat ale jistě mohla opatrněji. Prospělo by to pověsti centrální banky?

Při vyhodnocování dopadu komunikace těžko můžeme pominout, že ČNB sice na inflaci reagovala rychleji než její světové protějšky, ale i tak její růst dlouho podceňovala. Od inflačního cíle se vzdalovala výrazně rychleji, než očekávaly její prognózy. A to už před tím, než Rusko přepadlo Ukrajinu a ekonomika dostala kvůli dražším surovinám a energiím další inflační facku.

Z tohoto hlediska by výroky, které by veřejnost konejšily, dnes byly stigmatem. Veřejnost by měla ještě menší důvod věřit, že ČNB opravdu inflaci v horizontu zhruba roku a půl zkrotí. Řečeno ekonomickou hantýrkou, inflační očekávání by se ještě víc odtrhla od cíle. Se všemi negativními důsledky, jaké by to mělo, v první řadě s vyšším tlakem na přidávání a s nižší ochotou spořit v měně, která se (jak by se mohlo jevit) nekontrolovaně znehodnocuje.

Co si možná někteří členové bankovní rady mohli odpustit, byly výroky o tom, že inflace je jako rakovina. Havránkovi vadí i připomínání pověstné německé hyperinflace. Jenže na čem demonstrovat nebezpečí, které tehdy svět ještě neviděl a nejmocnější čeští politici ho bagatelizovali právě s odvoláním na to, že ECB či Fed drží sazby u nuly či pod ní?

Stačí si připomenout, jak agresivně kritizoval předseda vlády Andrej Babiš zvýšení sazeb nad pouhé jedno procento. Jeho tehdejší ministryně financí Alena Schillerová na výjimečné návštěvě měnového jednání protestovala už proti zvýšení sazeb na 0,75 procenta a konflikty se dále zostřily, až došlo i na osobní invektivy. Držet se v takové situaci zpátky by dokázal jen zenový mistr. A tím přes všechnu serióznost a dlouholetou zkušenost s politikou Rusnok není.