Vláda střílí vedle, pomoc potřebným zjednodušila na pomoc bohatým a šikovným

Dva lidi, dva byty. Jednomu platí zaměstnavatel devatenáct tisíc a po zaplacení účtů za nájemní garsonku na okraji města musí hodně přemýšlet o svých výdajích. Druhý pracuje na sebe, je to živnostník neboli OSVČ, který měsíčně fakturuje 83 tisíc a bydlí ve vlastním. A aby se nemusel každoročně zabývat účetnictvím, přihlásil se k paušální dani v měsíční výši necelých šesti tisíc korun. A i když bude mít velké výdaje spojené s podnikáním, nikdy je nebude mít takové, aby mu po odečtení daní a výdajů v kapse zůstalo necelých devatenáct tisíc. Z hlediska státu to tak ovšem je, a proto i takový podnikatel s milionovým příjmem za rok má nárok na příspěvek na bydlení, jako by bral čtyřikrát méně.