Potřebujeme nového Aloise Rašína

Na svého prvního správce financí mělo Československo obrovské štěstí. Po první světové válce se středoevropské státy ponořily na několik let do vysoké inflace a finanční nestability – ovšem s výjimkou Československa. Díky brilantní měnové odluce a přísné správě nové československé koruny i státního rozpočtu vytvořil ministr financí Alois Rašín ze země na počátku dvacátých let ostrov stability.

18. února tomu bude sto let ode dne, kdy zemřel. Dají se po této době kreslit paralely? Přesné jistě ne, neboť válkou, cenovými kontrolami a nedostatkem základních potravin jsme si neprošli. Ale z makroekonomického pohledu zde podobnost je. Máme za sebou tříleté období veřejných výdajů vymknutých z jakýchkoli omezení a vysokou inflaci. To nese pár společných rysů se stavem, ve kterém Rašín československou ekonomiku po válce přebíral.

rozhovor

Když to nepokazíme, můžeme opět zažít zlatá dvacátá léta. Tak jako před 100 lety, říká historik

10. 1. 2022 ▪ 13 min. čtení

Především ukázal, že cesta z takové makroekonomické poruchy vede jedině přes důslednou restriktivní fiskální a měnovou politiku. Trval na tom, že stát nemá zbytečně expandovat a vykonávat funkce, které mu nepřísluší. Porovnejme: v prvorepublikovém Československu vláda podle odhadů přerozdělovala okolo 15 procent HDP a předkládala vyrovnané státní rozpočty. Dnes přerozdělujeme zhruba 45 procent, tedy trojnásobek. Státu to přitom stále nestačí k pokrytí výdajů, a proto uvažuje o dalších daních. S jistotou můžeme říci, že Rašín by začal na druhé straně, tedy výrazným snížením vládních výdajů. Nechtěl by od občanů vybírat nové daně, tedy nutit je k osobním úsporám, když se stát nad vlastními úsporami ještě ani nezamyslel. To by bylo proti jeho osobním zásadám kázně a šetrnosti. Bylo by kde ušetřit. Vždyť jen za posledních pět let stát vytvořil 65 tisíc nových pracovních míst v nejrůznějších úřadech a institucích a téměř každý čtvrtý zaměstnanec v české ekonomice pracuje pro veřejný sektor.

Rašín uspěl, protože pochopil vážnost situace a neustoupil ze svých pozic, když šlo o stabilizaci ekonomiky. Tuto odvahu potřebujeme po sto letech znovu.