Nedostatek léků? Farmaceutický průmysl je závislý na Asii, ale přesunout celou výrobu do Evropy je nereálné

Přesunout výrobu léků kompletně z Asie do Evropy není reálné. Současné problémy s dodávkami léčiv ale poukazují na to, že potřebujeme být ve farmaceutickém průmyslu více soběstační, říká v rozhovoru Soňa Porubská, členka představenstva společnosti Zentiva Global, kde je zodpovědná za korporátní vztahy. Klíčem k této soběstačnosti je podle ní podpora technologických inovací.

Česko se poslední dobou častěji potýká s výpadky dodávek některých léků. Co je hlavní příčinou?

Výpadky dodávek léků se netýkají jen České republiky, zápasí s tím celá Evropa, a dokonce i Spojené státy americké. Je to celosvětový problém a je způsobený hlavně tím, že je v současné době velmi těžké dostat dodávky určitých chemických látek z Asie do Evropy pozemními cestami. Přes Rusko se v podstatě nejezdí, takže se většina zboží musí převážet lodní dopravou. A netýká se to jen farmaceutického průmyslu, zasáhlo to víceméně každé odvětví. To znamená, že se toky různého zboží přesouvají, a tím pádem vzniká velký tlak na kapacity těchto přeprav. Evropský farmaceutický průmysl je vysoce závislý na Asii, kde se vyrábí velké množství chemických substancí. V Evropě byla jejich výroba utlumena, protože produkce v Asii je podstatně levnější. Evropa je navíc světadíl, který nejvíce dbá na ochranu životního prostředí, tedy je výroba podmíněná přísnější legislativou. Každopádně důvodů, proč dochází k výpadkům léků, je víc. Hraje v tom roli i inflace. Ceny všech vstupů od obalových materiálů až po dopravu se zvyšují o desítky až stovky procent. To vše dodávky ovlivňuje a v konečném důsledku i způsobuje, že pak některé léky chybí. Ale nemyslím si, že by se to příliš lišilo od jiných odvětví.

Oproti jiným odvětvím ale výpadky dodávek léků mohou mít vážnější důsledky.

V tom máte pravdu. Pokud si chci koupit nové auto a nejsou čipy, tak teoreticky počkám. Ale pokud jsem diabetik a potřebuji svůj lék, v takovém případě čekat nemohu. Proto musí Evropa velmi naléhavě dodávky léků vyřešit a udělat konkrétní kroky k tomu, aby byla více soběstačná. Musí se na tom začít pracovat a vytvářet v Evropě prostředí k tomu, aby se tu farmaceutický průmysl mohl rozvíjet.

Českou republiku brzdí to, že nemá farmaceutický průmysl definovaný jako strategický.

Když se začne mluvit o nebezpečí výpadku některých léků, lidé se obvykle začnou předzásobovat. Jaké to má dopady na distribuci nebo na likvidaci nepoužitých léků?

Je to samozřejmě problém. Jakmile se v médiích objeví informace o tom, že by v lékárnách nemusely být k dostání ibuprofenové sirupy pro děti, každá maminka ho chce mít doma. A pro jistotu si koupí dvě nebo tři balení. Takže v současné době jsme svědky toho, že například spotřeba dětských antipyretik je v posledních třech měsících o šedesát procent vyšší než ve stejném období předcházejícího roku. Způsobuje to určitě jistá panika mezi lidmi a bylo by dobré je vyzývat, aby se zbytečně tolik nepředzásobovali. Protože na to nikdo z výrobců není připravený, a tím pádem ten lék může opravdu vypadnout. Je to začarovaný kruh. Někdy zkrátka nedostatek léků není způsobený chybou dodavatelského řetězce, ale obavou lidí, že by mohl vypadnout.

Do jaké míry je možné vrátit výrobu léků do Evropy?

Když si spočítáme, jaké množství nemocí tu léčíme a jaké množství léků k tomu potřebujeme, není reálné, aby se výroba léků přesunula do Evropy kompletně. A také netvrdím, že by se nyní účinné látky v Evropě nevyráběly vůbec. Vyrábí se tu. Ale velká část se musí dovážet z Asie a není možné, aby se všechno vrátilo nazpět. Částečně je to ale nutné a jsem přesvědčená, že správnou cestou jsou také technologické inovace. Pokud budeme investovat do nových a lepších postupů, může Evropa asijskému průmyslu konkurovat a zajistit, aby se některé z těch produktů časem vrátily i výrobně na náš kontinent. To je cesta, kterou jdou i Spojené státy americké a ve velkém investují do technologických inovací, aby byly v zásobování léky více soběstačné.

Jaké technologické inovace máte na mysli?

Je třeba zlepšovat výrobní proces. U nových metod výroby se v některých případech může například snížit množství přídavných látek, které lék stabilizují, tím pádem je výroba méně zatěžující pro životní prostředí. A není pak nutné tolik přídavných látek dovážet z Asie. Inovace jsou klíčové k tomu, aby farmaceutický průmysl prosperoval. Vše samozřejmě platí za předpokladu, že takovéto technologické zdokonalení zaručí stejnou účinnost a bezpečnost léku jako u původního přípravku.

Co brzdí inovace v Česku?

Určitě nás brzdí to, že Česká republika nemá definovaný farmaceutický průmysl jako strategický. Některé země, například Irsko nebo Velká Británie, si jasně řekly, že chtějí být centrem farmaceutického průmyslu. Přizpůsobily tomu legislativu a podporu, aby se tam ten průmysl usadil, aby tam byly vysoké školy, které vychovají potřebné odborníky, a podobně. Nejde totiž jen o výrobu, je třeba vytvořit celé podpůrné prostředí. A to se daří zemím, které se rozhodnou, že v tomto sektoru vidí budoucnost. V Česku se to hodně posouvá, farmaceutický sektor je v intenzivním dialogu s vládou, hlavně ohledně rozvoje vzdělávání.

Jaké profese budou v tomto sektoru nejvíc potřeba?

Máme velký nedostatek odborníků na farmaceutické technologie. Potřebujeme nejen schopné lidi do lékáren, ale také chemiky, laboranty a profesionály, kteří budou zabezpečovat výrobu. U léků jde o zdraví, takže jejich kvalita je přísně kontrolována, aby nedošlo k žádné odchylce. K tomu potřebujeme specialisty. Zároveň musíme rozvíjet výzkum. Tedy je třeba mít experty, kteří by na inovacích pracovali a nepůsobili například jen v Akademii věd. Základní výzkum je také důležitý, ale zpravidla končí jen nějakou publikací, málokdy se posune dál. Oproti tomu výzkum Zentivy může vést k výrobě nových léků, které pomohou efektivní léčbě. Bylo by dobré tu k tomu vytvořit vhodné podmínky, aby toto odvětví mohlo v Česku růst a prosperovat. Aby bylo pro zahraniční experty zajímavé přijít do Prahy nebo do Brna a pracovat u nás na vývoji léků.

Taková proměna by vyžadovala velké investice. Může to mít dopad i na cenu léků?

Myslím, že už se vyčerpaly možnosti, za kterých bylo nejdůležitějším kritériem to, aby byl lék co nejlevnější. Koncové ceny jsou jednak regulované ministerstvem a jednak se odvíjí od nákladů výrobce. Generické léky (ekvivalenty originálních léčivých přípravků, které mohou přijít na trh po vypršení jejich patentové ochrany – pozn. red.) jsou ale celkově hodně levné, ceny jsou stlačené na minimum a tudy už dál cesta nevede. Když si to spočítáte prakticky, tak deset dnů léčby průměrným lékem od Zentivy vás stojí stejně jako jeden šálek espressa. V západní Evropě vidíme, že se některé země zamýšlejí nad tím, jak výrobce podpořit. Například v Německu vláda zvažuje, že zvýší na tři měsíce ceny některých léků, protože chce, aby léky nevypadávaly, a ceny v Německu jsou opravdu extrémně nízké. Každá země se s tím snaží nějak vypořádat a budeme muset i my v České republice.

Zmiňovala jste, že jedním z důvodů, proč se výroba přesunula do Asie, byla ochrana životního prostředí. Jak chcete vrátit výrobu do Evropy, aniž by to znamenalo další ekologickou zátěž?

Věříme, že cestou k šetrné výrobě jsou právě inovace. Když dokážeme vyrobit menší tabletku nebo takovou, která má menší množství přídavných látek – což jsou všechno chemikálie –, navíc na modernějším stroji, který spotřebuje méně energie a výroba je levnější a rychlejší, určitě to bude pro životní prostředí menší zátěž. Pokud jde o ekologii, lidé dnes přemýšlí nad každým krokem a jeho důsledky. Přechod na solární energii nebo modernizace odpadového hospodaření jsou drahé věci, ale musíme to dělat a děláme to.

Jak se vám daří vypořádat se současnou energetickou krizí?

Energetická krize na nás dopadá velmi silně, především kvůli tomu, že ceny léků jsou regulované. Když někdo vyrábí rohlíky a stoupnou mu ceny energií, tak prostě rohlík o něco zdraží. U léků to tak udělat nejde. Ceny léků na lékařský předpis jsou striktně regulované a všichni výrobci musí dodržovat stanovenou horní hranici. K tomu nás zavazuje legislativa. Tím pádem jakékoli zvyšování vstupů, jako jsou vyšší ceny energií, dražší obalové materiály nebo doprava, zasahuje těžce do nákladů firmy a ta se s tím musí vypořádat. Naštěstí česká vláda v tomto ohledu udělala velmi progresivní kroky. Například řekla, že v případě krize dodávek elektřiny bude farmaceutický průmysl vždy zásobovaný, aby výroba léků nebyla ohrožena. Díky tomuto usnesení se rozhodlo, že léky jsou pro nás opravdu prioritou. To byl skvělý krok. A musím také ocenit, že vláda nakonec nejen pro nás, ale pro všechny velké firmy zastropovala ceny energií. Teď si myslím, že jsme se s tím pro začátek nějak vypořádali, a do budoucna investujeme do solárních panelů, do digitalizace a modernizace výroby, což přinese snižování energetických nákladů.

Zentiva nakoupila firmy za stovky milionů eur. Vedle Evropy ji láká třeba Indie

23. 10. 2020 ▪ 5 min. čtení

Kromě výroby má Zentiva i vlastní vývojové centrum. Na jakých novinkách pracujete?

Jsme velmi hrdí na to, že jsme vyrobili náš první onkologický lék s přidanou hodnotou. Je to vlastně alternativa jednoho léku pro leukemické pacienty, který asi u třetiny lidí jednoduše nefungoval, protože měli jiné pH žaludku. Náš tým vyvinul lék, který má stejný účinek, ale není na pH žaludku závislý. Tento lék jsme v rámci EU zaregistrovali minulý rok a teď se ho chystáme začít vyrábět a uvést na trh. V našem vývojovém centru se specializujeme na vylepšené molekuly a léky s přidanou hodnotou. Jsou to léky, které přinášejí určitou přidanou hodnotu buď pro pacienta, zdravotní systém, nebo pro životní prostředí. Existuje například kardiovaskulární lék, o kterém víme, že může způsobovat otoky nohou. Dá se s tím žít, a když někdo ten lék potřebuje, tak ho bere. My ale vyvíjíme lék, který bude mít stejnou účinnou látku a otoky způsobovat nebude. Nebo děláme fixní kombinace, kdy pacient místo tří léků bere jen jednu tabletku. Je skvělé, že Zentiva má v Praze centrálu, výrobní závod i vývojové centrum. Všechna rozhodnutí se dělají tady a výzkum je pro nás naprosto klíčový.

Roste zájem mladých lidí o tento obor?

Farmaceutické fakulty byly obecně zvyklé vzdělávat spíše lékárníky. Obory jako průmyslová farmacie v podstatě neexistovaly, začínají se budovat teprve teď. Společně s vládní Radou pro vědu, výzkum a inovace chceme podpořit tento obor a vytvořit například podmínky pro industriální doktoráty. Dokud tu tyto podmínky nebudou vytvořené, budou šikovní lidé se zájmem o farmaceutickou chemii raději hledat příležitosti v zahraničí. Je tedy potřeba nejdříve definovat nějakou vizi a pak také konkrétní strategii. V našem výzkumném centru The Parc už spolupracujeme s chemicko‑technologickými fakultami i Akademií věd a jsou tu nadšenci, kteří tu pracují na konkrétních projektech. Před třemi lety jsme například uvedli na trh lék na centrální nervový systém, který vymyslel jeden Ph.D. student ve spolupráci s našimi vědci. Byli jsme druhá farmaceutická společnost na světě, která tuto technologii zvládla, a vděčíme za to právě i šikovnému doktorandovi. Takže zájem mladých lidí o náš obor určitě je, ale závisí na prostředí, které jim vytváříme. Jsou to spojené nádoby. Musí tu být pro mladé lidi dobré podmínky, aby obor chtěli studovat a realizovat se v této oblasti.

Chemický průmysl

Stáhněte si přílohu v PDF

Jak se mění konkurenční prostředí ve farmaceutickém sektoru?

Zentiva se zaměřuje na výrobu generických léčiv a to je velký průmysl, bez kterého se neobejdeme. Užívá je 70 procent pacientů v Evropě. Takže výrobců je relativně hodně a konkurence je velká. Samozřejmě soutěžíme i s výrobci z Indie a Číny, kteří nemají takové nároky na ochranu životního prostředí, a navíc mají levnější pracovní sílu. V České republice ale máme výhodu v tom, že tu má Zentiva dlouhou tradici a velkou důvěru lidí. A také je důležité říci, že v těch stěžejních oblastech nejde jen o konkurenci. Daří se nám efektivně spolupracovat, například v rámci České asociace farmaceutických firem. Právě klíčové nároky a výhledy, jako jsou investice do vzdělání a modernizace, jsou naším společným zájmem a dokážeme v nich mluvit jedním hlasem. Jde nám všem o stabilní prostředí a dialog s vládou. Takže i když jsme konkurenti, společně usilujeme o to, aby se tu náš obor mohl perspektivně rozvíjet.

Čeho se teď v Zentivě nejvíc obáváte?

Já se dívám na budoucnost velmi optimisticky. Nikdo samozřejmě nečekal, že přijde covid, nikdo nečekal, že budou takto drahé energie. Křišťálovou kouli nemáme ani my, ale myslím si, že jsme za poslední dva roky udělali velkou spoustu práce na tom, abychom na různé krize byli připraveni. Například jsme zvýšili zásoby účinných látek, obalového materiálu i ampulek, abychom je měli pro případ, že by nepřišla dodávka. Jen do zvýšení skladových zásob jsme investovali v loňském roce deset milionů eur, abychom předcházeli výpadkům. Ale nikdy se nedá připravit úplně na všechno. Na každou krizi je třeba flexibilně reagovat a nakonec vždy přinese i něco pozitivního. V současné době máme přesně naplánováno, co chceme českým pacientům v následujících letech přinést, a nevidím žádný důvod, proč bychom ty plánované léky nepřinesli.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Chemický průmysl.