Nehledejme v udržitelnosti spásná řešení, která globálně fungují obtížně. Přemýšlejme lokálně

Nad námi vidíte biodynamické osvětlení, okolo ekologické filtry na čištění vzduchu a vpředu veganské bistro, prosklené vitríny na celoroční pěstování salátů a bylinek nebo křesílka z recyklovaných PET lahví, začíná rozhovor ředitel pro ekologickou transformaci pro střední a východní Evropu ze společnosti Veolia Pavel Míčka. Dodává, že v prostoru Green Table, který Veolia otevřela v roce 2022 ve Florentinu na Florenci, by se mělo pomocí debat a přednášek řešit mnoho témat ekologické transformace. Místo tak jednoznačně souzní s myšlenkou, která provází celý náš rozhovor. A sice že důležité jsou dílčí kroky.

Váš nedávný průzkum s názvem Barometr ekologické transformace ukázal, že lidé už nepochybují o závažnosti ekologické krize. Jsou také ochotní přijmout vhodná řešení?

Spektrum názorů je velmi široké. Většina populace uznává, že změny klimatu vznikají na základě lidské činnosti, nikoli přírodního jevu. Jiní bohužel stále ještě popírají, že se něco děje. Podle nás není nutné strašit katastrofickými scénáři. Je ale potřeba od základu změnit nastavení mysli. Musíme vnímat všechny ekologické aspekty, jejich provázanost a do realizace opatření se by se měli zapojit všichni. Zatím ještě není pozdě a máme čas konat.

Zeptat se jak, to je asi poměrně široká otázka?

Kdybych se měl zaměřit na Veolii, máme velkou výhodu a před sebou zároveň výzvu. Působíme ve třech oblastech, kterých se ekologická transformace nejvíce týká, tedy energie, vody a odpadů. A nejen že se snažíme jednoznačně aplikovat princip oběhového hospodářství, ale také ve všech těchto oblastech využíváme synergií, ať už jde třeba o energetické využití odpadů či vody a odpadních vod. A to vnímám zároveň jako návod pro ostatní obory i jednotlivce. Že řešení by měla být propojená, neměla by se zaměřovat na jeden směr. Měla by být komplexní a brát v úvahu všechny dopady, které s sebou nesou.

Týká se to třeba i diskutovaných bioplastů?

Přesně tak. Bioplasty mají na první pohled skvělé parametry v tom, že by se měly rozložit. Jsou ale různorodé a modifikované pro zlepšení vlastností, což práci s nimi komplikuje. Takže se nabízí otázka, jak je správně třídit. Do žluté popelnice nepatří, a když je pošlete s bioodpadem do průmyslové kompostárny, můžete ji naopak zatížit. Je nastavena tak, aby se bioodpad rozložil nejpozději za tři až čtyři měsíce. A tašce z bioplastu to trvá mnohem déle. Dobrá zpráva je, že evropská směrnice má omezit modifikaci bioplastů. Další podobný příklad mám z Dánska, kde přišli se skvělým nápadem instalovat větrné elektrárny přímo do moře, což se tváří jako nejkrystaličtější řešení pro oblast ekologie – je to mimo pobřeží a větrníky se točí celý rok. Jenže ony plaší ryby, takže nemohou být všude. Jejich výroba rovněž produkuje CO₂ a lopatky vydrží několik let a pak se musí recyklovat. Je to tedy tak čisté řešení? Výrobci musí vzít v úvahu opravdu všechny aspekty.

Máte i nějaký pozitivní příklad?

Těch je mnoho. Z oblasti plastů je to třeba náš nedávný projekt, kdy jsme oslovili zemědělce, že stojíme o fólie, do kterých balí slámu, a že je umíme recyklovat. Mělo to obrovský ohlas, protože oni sami tíhnou k ekologii. My jsme tak fólii sebrali a vrátili ji do oběhu opět v podobě fólie. Podobné je to v rámci akce Ukliďme Česko, kdy se odpadky sbírají do pytlů, které vznikly rovněž recyklací odpadního plastu. Na tom je skvěle ukázaný fakt, že efektivita spočívá v tom, že sice vyrábím nový produkt, ale ze „staré“, už použité suroviny.

Jsou firmy změnám nakloněny?

Mnoho firem je odpovědných a řešení hledají samy. Zajímají se i o principy zero waste. Velmi stojíme o dialog, kdy firmě řekneme, jak složité je vyrobit a recyklovat obal jejího výrobku. Následně ji vybídneme, zda není možné ho upravit tak, aby byl šetrnější k životnímu prostředí, aby recyklace byla jednodušší, méně energeticky náročná a aby se surovina mohla vrátit zpátky do výroby. U potravinářských firem často narážíme na hygienické limity, protože není možné jídlo zabalit do lecčeho. Není to tedy jednoduché, ale vstřícné kroky se dějí.

Zodpovědnost ale nepadá jen na firmy. Jak přimět ke změně myšlení spotřebitele?

Jednoznačně pomocí komunikace a edukace. Člověk si musí uvědomit cyklus výrobku. Když jdu nakoupit, měl bych přemýšlet o tom, zda to skutečně potřebuji. Pokud ano, tak jestli opravdu v té kvantitě. Když se podíváte na graf průměrné uhlíkové stopy obyvatele Prahy, netvoří ji výfukové plyny nebo energetika. Jsou to potraviny. Nechci nabádat k tomu, aby lidé kupovali méně věcí. Ale aby zvážili, co opravdu potřebují. Podobně můžeme komunikovat také průměrnou spotřebu domácností, kdy si lidé snadno spočítají, kolik ročně ušetří, pokud sníží teplotu o jeden stupeň Celsia. Edukace a motivační programy fungují i v odpadech.

GREEN DEAL HN

Namísto písku a štěrku rozdrťte starou silnici a použijte suť. Recyklace bude pro stavaře nutností

22. 7. 2022 ▪ 5 min. čtení

Bylo by motivační zvýšit cenu za odpady?

Zdražování probíhá, i když spíše symbolické. Musíme si uvědomit, co se s odpadem děje i po tom, co ho odvezou popeláři, tedy dotřídění, recyklace či další zpracování podle druhu odpadu. Když odpad už neumíme nijak využít, je uložen na skládku. A málokdo ví, že skládka vyžaduje kontrolu, údržbu a monitorování i řadu let po jejím uzavření. To mluvíme jen o finančních nákladech, dlouhodobé dopady nejsou lidé zvyklí domýšlet. Pro obyvatele může být motivační například systém door to door, kdy jsou nádoby na tříděný i směsný odpad umístěné přímo u domu. Mizí tak anonymita toho, kolik odpadu vyprodukují, a navíc za černou popelnici mohou následně platit méně.

Graf průměrné uhlíkové stopy obyvatele Prahy netvoří výfukové plyny nebo energie. Jsou to potraviny.

S firmami je to podobné?

Ano. Ekonomika a dopady na životní prostředí jsou spojené nádoby. Když nekonáme hned, v budoucnu zaplatíme mnohem víc. Firmy musí být motivované, potřebují mít prostředí, ve kterém budou ochotny nejen do recyklace investovat a budou schopny předvídat budoucnost oboru. A k tomu musí základní rámec vytvořit stát a právní předpisy.

S legislativou je to složitější i v oblasti recyklace vody. Proč?

Voda, která se vypouští do řeky, se v podstatě vnímá jako odpad. Přitom je čistší než voda v řece. Pokud bychom ji vyčistili na nejvyšší možnou úroveň, má parametry pitné vody. Ale nemusíme mířit rovnou tak vysoko. Stačilo by s ní zalévat, čistit ulice nebo hasit požáry. Respektujeme, že se musí hlídat hygiena, ale to funguje u všech typů vod. Neznamená to, že pokud odebírám vodu z povrchu nebo vrtu, nemusím řešit její kvalitu. Je to bezesporu citlivé téma, protože není příjemné představit si, že pijeme odpad. V některých zemích to je ale v důsledku klimatických změn jediné možné řešení. U nás je ale třeba přijmout příslušné zákony.

Vyplatí se recyklovaná voda i ekonomicky?

Veolia například ve spolupráci s Pivovarem Čížová vyrábí z recyklované vody pivo s názvem Erko. Pokud bychom jej vyráběli z pitné vody, vyjde určitě levněji. To stejné se stane i v případě čištění měst. Z hlediska ekologické transformace ale tento přístup není správný, byť by cirkulární ekonomika měla stále dávat i podnikatelský smysl. Velký význam ale má zpětné využití odpadních vod v energetice a průmyslu. Zvláště v chemickém a petrochemickém, kde Veolia nabízí řešení, která umožní reálně nulovou produkci kapalných odpadů.

Co je v ekologické transformaci důležité konkrétně pro vaši firmu?

Když vezmu v úvahu, jak efektivně vyrábět, prvním bodem je jednoznačně kogenerace, tedy schopnost zároveň vyrábět elektřinu i teplo. Filozofie Veolie je mít diverzifikovaná řešení a nesázet na jednotlivé technologie. Klasickými příklady jsou teplárny v Kolíně a Přerově, ve kterých Veolia dlouhodobě vyráběla teplo a elektrickou energii z uhlí. Přerov je prvním městem Veolie, kde vůbec nebudeme používat uhlí. Multipalivové kotle budou umět využívat biomasu a tuhá alternativní paliva (TAP), vyrobená z vytříděných nerecyklovatelných odpadů. A zde se dostáváme k synergiím, protože se jedná o odpady, které se sice materiálově využít nedají, ale energeticky ano.

Oběhové hospodářství

Stáhněte si přílohu v PDF

V dalších teplárnách postupujete jinak?

V Kolíně je základním zdrojem biomasový kotel. Máme v plánu využít 80 tisíc tun biomasy ročně. Kdyby ale na biomasu přešli všichni, co uděláme? Vykácíme všechny lesy? To nejde. Tady vidíme krásný příklad, kdy lokálně využíváme principů cirkulární ekonomiky, ale nebereme je jako šablony, neuplatňujeme je všude.

Jak vidíte budoucnost vodíku?

Pokud ho někdo bude chtít složitě vyrábět z elektřiny a posílat trubkami po Evropě, chybí zde ekonomicko energetická efektivita. Může být ale velmi zajímavým lokálním řešením. Ve Frýdku-Místku pracujeme na projektu, kde na základě energetického využití biomasy vyrábíme v kogenerační jednotce teplo a elektřinu zároveň. V momentě, kdy jí bude dostatek, přetransformovali bychom ji do podoby vodíku a ten lokálně využili ať už třeba pro autobusy v Ostravě nebo železniční dopravu v místech Beskyd, kde není možné elektrifikovat železnici. Lokálně to tedy smysl má, ale být globálně přesvědčeni, že nás spasí vodík? To fungovat nebude.

Text vznikl ve spolupráci se společností Veolia. 

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Oběhové hospodářství.