S obstrukcemi opatrně. Před 110 lety připravily Čechy o zemský sněm i autonomii

Na některé povzdechy jako by neusedal prach. Tak třeba: „Český zemský sněm by měl obnovit činnost, aby zabránil bankrotu země, ke kterému má dojít s matematickou jistotou v květnu.“  Zní to jako aktuální odsudek pětidenního „obstrukčního pekla“, které ve sněmovně rozpoutala opozice kvůli snížení tempa valorizace důchodů, jenže kdepak. Jde o apel starý právě 110 let. Na jaře 1913 se jím snažil bít na poplach tehdejší český místodržitel, kníže František Thun, když nejbohatší země monarchie nebyla kvůli pět let trvající obstrukci německojazyčných poslanců v zemském sněmu v Praze schopna zajistit od vlády ve Vídni finance, které nutně potřebovala ke svému fungování. Hrozilo, že za pár týdnů dojdou peníze na chod škol, úřadů, sociálních ústavů i nemocnic.

Nakonec materiální krach – jak známo – nenastal. Království české se rok před vypuknutím první světové války nepoložilo, naopak hospodářsky vzkvétalo. Ovšem zadarmo to nebylo, na frak dostala politika. Dnes bereme varování, že obstrukce ničí demokracii a důvěru občanů ve stát, často jako otřepanou frázi – ale tehdy naše země zaplatila za ukončení tyátru paličatých, neústupných poslanců opravdu ztrátou samosprávy a autonomie.