Moldavsko se po letech sporů hlásí k rumunštině. A čelí hybridním „nájezdům“ Ruska, varuje diplomat

Seznam světových jazyků se minulý týden o jeden zúžil. Moldavská prezidentka Maia Sanduová totiž podepsala zákon, podle kterého se tamní státní jazyk má do budoucna nazývat místo moldavštiny rumunštinou, kterou ostatně ve skutečnosti je. Ještě před několika lety by to byla vysoce kontroverzní politická otázka. V podmínkách války na sousední Ukrajině ale rozhodnutí vyvolalo protesty jen několika poslanců z řad komunistů a socialistů.

„Chci, aby rumunský jazyk spojil všechny, kteří zde žijeme a milujeme naši zemi. Spolu s více než 27 miliony lidmi na celém světě mluvíme rumunsky, jedním z oficiálních jazyků Evropské unie,“ napsala moldavská prezidentka na Facebooku. Prohlásila také, že ti, kteří tvrdí, že lidé tu mluví moldavsky, „nás chtějí rozdělit“. Sanduová tak svým podpisem uzavřela desetiletí trvající diskusi ohledně moldavštiny. A v symbolické rovině o celkovém směřování Moldavska.

Dnešní Moldavsko tvoří zhruba polovinu někdejšího středověkého Moldavského knížectví, které bylo v roce 1812 začleněno do ruského impéria. V meziválečné době ovšem bylo součástí velkého Rumunska. „Po druhé světové válce byli Moldavané podrobeni stalinským represím, vystěhovávání intelektuálů a kulaků do Kazachstánu nebo na Sibiř a preventivnímu vymývání mozků s cílem zabránit do budoucna jakýmkoli nápadům spojovat svou budoucnost se státem stejného jazyka za řekou Prut. Součástí této sovětské politiky bylo i účelové nazývání místní rumunštiny moldavštinou,“ vysvětluje český diplomat a autor česko-rumunské konverzace Jaromír Plíšek.