Politická kultura v Česku nedává příliš nadějí, že – ať už tu bude vládnout kdokoli – najde odvahu udělat potřebnou penzijní reformu. Takovou, jež navíc přežije i následující volební období. Doporučení ekonomů, aby si lidé začali co nejvíce spořit a investovat na stáří, tak jako jediné dává smysl.
I to má však několik háčků. Předně si velká část populace nevydělá tolik, aby si vůbec mohla odkládat stranou. Tito lidé jsou v dnešním systému doživotně odsouzeni k chudobě. Druhý háček se týká celé populace. A tím je hrozba hospodářského úpadku země právě z důvodu setrvání v průběžném důchodovém systému.
Silné ročníky, které začnou z produktivní sféry odcházet za 10 až 15 let, totiž i nadále zůstanou silné minimálně ve smyslu volební skupiny. Ta bude mít takovou sílu, že politické reprezentace se i nadále budou předbíhat v tom, která jim na důchod přihodí více.
A jsme u jádra pudla. Už letošek předznamenává, že důchodový účet skončí rekordním schodkem. Podle odhadu Národní rozpočtové rady se bude pohybovat nad 70 miliardami korun. Pokud se s nastavením penzijního systému nic neudělá, měli bychom podle NRR počítat s tím, že během třiceti let schodek důchodového účtu dosáhne až čtyř procent HDP. To v dnešních relacích znamená deficit 280 až 300 miliard korun.
Dostala dávku za osm dětí, měla ale jen dvě. Vyplácení výchovného provázejí chyby
Co takový schodek může znamenat? V politické kultuře bez odvahy a konsenzu se bude v důsledku růstu penzí prohlubovat i celkový deficit veřejných financí. Česko dosud respektované jako rozpočtově disciplinovaná země s relativně stabilní měnou bude oproti světu dlouhodobě ztrácet slábnutím měny – navenek znehodnocováním koruny, dovnitř inflací. Na přijetí eura pak nemusí splnit podmínky. Se slábnutím měny se budou znehodnocovat i soukromé úspory a investice občanů na důchod.
Jak ven z této pasti? Bohužel, odliv lidí i kapitálu do zahraničí je to, co potkává v takových situacích upadající ekonomiky.
