Prostě neodolal. Francie se v terénu chová jako loajální spojenec, Macron má ale potřebu provokovat, říká analytik

Mezinárodní politika zažívá to, co už několikrát za poslední roky. Emmanuel Macron něco řekne a vyvolá tím kontroverze. Jeho spolupracovníci následně zařadí zpátečku a vysvětlují, jak to francouzský prezident myslel.

Podobný scénář se odehrál loni, když Macron při prvních debatách o možném konci ruské války proti Ukrajině řekl, že Rusko by nemělo být takovou situací „poníženo“. Předtím v roce 2019 na pozadí Trumpových komentářů o zbytnosti NATO označil alianci v rozhovoru pro týdeník The Economist za „mozkově mrtvou“. Satirický účet na Twitteru o unii DG MEME k tomu trefně napsal: Měl by Macron přestat dávat rozhovory?

Tentokrát si Macron vysloužil kritiku kvůli svým komentářům na téma „strategické autonomie“ Evropy. V letadle z návštěvy Číny do Francie apeloval v rozhovoru pro list Les Echos a server Politico.eu na to, aby Evropská unie budovala svoji schopnost jednat nezávisle na dalších světových hráčích. Jinak Evropanům podle Macrona hrozí, že se stanou „vazaly“ zájmů Washingtonu nebo Pekingu.

V případě Tchaj-wanu, jejž Čína považuje za svoje území a vyhrožuje mu napadením, by Evropané mohli být „vtaženi do krizí, které nebudou naše“, řekl Macron.

Právě tyto dva výroky vzbudily největší vlnu kritiky. „Macron to dělá znovu. Mluví v Pekingu hlava nehlava s nulovým pověřením od EU,“ prohlásil například poslanec Bundestagu za Scholzovy sociální demokraty Metin Hakverdi. „Naprosto ostudné a chybné. Evropa musí odolat úplně jinému tlaku a s USA vyvažovat sílu Číny,“ komentoval to šéf zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Marek Ženíšek (TOP 09).

Éric Maurice, ředitel bruselské kanceláře předního francouzského think-tanku Nadace Roberta Schumana, říká v rozhovoru pro HN a Aktuálně.cz, že „v základu francouzský prezident pokládá správné otázky“. „Jak se Evropa postaví k případnému vypovězení americké pomoci Ukrajině po příštích amerických volbách nebo čínské invazi na Tchaj-wan,“ uvádí Maurice. „Problém ale je, jak to Macron říká. Pokládá je formou, která vyvolává obranný reflex u spojenců a znemožňuje debatu.“

Maurice připomíná, že nezávislost Evropy na dodavatelích v energetice, ekonomice nebo obraně je téma, jež po ruské agresi vůči Ukrajině vzali vážně i skeptici. V posledních měsících Brusel navrhl několik kroků ke zvýšení soběstačnosti EU včetně dlouho zapovězené obnovy těžby vzácných kovů, které se dosud dovážejí z Asie.

„Jenže Macron formuluje strategickou autonomii Evropy jako něco antiamerického,“ říká Maurice. „Nezávislé jednání EU přitom může být stejně dobře po boku USA, jako bez nich. A pak,“ pokračuje analytik, „Macron nemá pravdu, že nikdo nechce být vazalem USA. Poláci, Baltové, vy Češi jím chcete být.“

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Sám termín „vazal Ameriky“ označuje politolog za „tradiční sousloví“, existující ve francouzské politice desítky let. „V debatě je vůle jednat nezávisle pořád přítomná. V praxi se však Francie chová jako spojenec,“ vysvětluje Maurice. „Během karibské krize řekl de Gaulle Američanům jako první – jsme s vámi. Mitterrand hned po zvolení do funkce předal Reaganovi zpravodajské informace o SSSR a podpořil pak rozmístění Pershingů v Německu.“

„I dnes Francie spoléhá na USA k udržení bezpečného světa a v terénu loajálně spolupracuje,“ pokračuje politolog. „Potřebovali jsme americké zpravodajské informace v Libyi, potřebovali jsme je v Mali. Macron ví, že přes 90 procent dodávek zbraní na Ukrajinu zajišťují Američané.“

Ve stejné logice proto považuje Maurice za „nesrozumitelný“ Macronův komentář k Tchaj-wanu. „Prezident říká, že případný útok Číny na ostrov nebude náš problém. To není pravda. Není to pozice Evropy a není to ani francouzská politika vůči Indo-Pacifiku. Francie je jediný stát unie vojensky přítomný v oblasti. Roky se snaží přesvědčit zbytek EU, že tato oblast je důležitá. A má historii dodávek zbraní Tchaj-wanu.“

„Nerozumím, k čemu Macronova cesta do Číny byla,“ dodává Maurice. „Si Ťin-pchinga nepřiměl k většímu tlaku na Rusko. Spojence naštval. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, kterou si vzal s sebou, mluvila k Číně jinak, tvrději. Nešlo tedy ani o demonstraci unijní jednoty. A načasování jeho komentářů k Tchaj-wanu ve chvíli masivních čínských manévrů v úžině bylo prostě strašné.“

„Vykládám si to tak, že Macron použil svoji už obvyklou metodu. Provokovat, být velkým disruptorem je něco velmi macronovského. Opět tomu neodolal,“ uzavírá politolog.

Francouzský ministr Bruno Le Maire v úterý ujišťoval, že Francie „samozřejmě zůstává spojencem USA“. Sám Macron se v úterý v podvečer při projevu na akademické půdě v Nizozemsku nevracel ke kritizovaným tezím a jen rozvíjel potřebu Evropy investovat do vlastních zdrojů energie a čistých technologií.

Ve středu odjíždí do Číny na dlouho plánovanou návštěvu – po uvolnění covidových omezení – šéf společné zahraniční politiky EU Josep Borrell. Pár hodin nato vyrazí stejným směrem německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. Německý Der Spiegel k její cestě do regionu napsal, že jede „zamést“ po Macronovi.