Z trendu minimalistického bydlení se stává nutnost

Posedy už nejsou pouze skromným útočištěm myslivců, život v mobilních tiny houses, tedy malých domcích, už neplatí jen za výsadu digitálních nomádů. A minulostí je i doba, kdy jste v maringotce potkali pouze majitele pouťových atrakcí nebo dělníky. Minimalistické dřevostavby, v nichž na pár metrech čtverečních najdete vše potřebné k životu, jsou jedním z kreativních způsobů, jak žít úsporněji, ekologičtěji, a navíc bez zatížení vysokou hypotékou. Pořizují si je lidé toužící po nezávislosti, svobodě a soběstačnosti, ale i ti, kteří mnohdy designové a luxusní dřevostavby vnímají jako skvělou investici k následnému pronajímání.

„Momentálně se na mě ale obracejí nejčastěji ti, kteří řeší problém s financováním hypotéky, nemají peníze na větší dům nebo si koupili pozemek a kvůli zdražování materiálů nejsou schopni začít stavět. Druhou skupinu pak tvoří lidé, pro které jsou primární environmentální důvody,“ vysvětluje Jan Němec, tuzemský průkopník ve stavbě malých domů, které vyrábí pod svou firmou Tiny Home. On sám právě v domku na kolech s ocelovým podvozkem žije s partnerkou už několik let.

„Hlavním důvodem současného trendu, kdy lidé využívají malé dřevostavby i k trvalému žití, je především nedostupnost bydlení,“ souhlasí také architekt Petr Šindelář z ateliéru Vllnna, který stojí za návrhy mnohých dřevostaveb včetně maringotek pod značkou Kijukiju.

Na prvním místě ekologie

Malé domky mají většinou spodní obyvatelné patro a nahoře podkroví na spaní. Různé jsou ale jejich velikosti i typy podvozku, vše záleží jen na tom, jak moc mobilní domov chcete. Podle provedení je tak můžete přepravovat za osobním autem, nebo ty větší, na které se Němec specializuje a mají mnohdy délku okolo osmi metrů, za traktorem, nákladním autem a na podvalníku.

Jan Němec se díky svému ekologickému smýšlení také snaží při stavbě používat především přírodní materiály. Domek, v němž žije, je tak obložen modřínovou fasádou, dřevovláknitými deskami a zateplen konopnou vatou, aby v něm bylo možno bydlet celoročně. „V minulosti jsem k izolaci využíval len, dneska spíše konopí. Oba materiály sice příznivě ovlivňují vnitřní klima domku, z environmentálního hlediska je ale vhodnější konopí, mám s ním však také lepší zkušenosti, co se týká pevnosti a sesedání,“ říká. V interiéru pak použil smrkové palubky, okna s izolačním dvojsklem jsou z modřínu a střecha z falcovaného plechu. Syntetické nátěry zase běžně nahrazuje jílovými barvami nebo oleji a vosky.

V malém domku, na nějž Němec spotřeboval okolo šesti kubíků dřeva, je vše potřebné – od kuchyňky a koupelny s vanou až po separační záchod a myčku. Klíčový je ale vhodně navržený nábytek a využití hluchých míst, například gauč s úložným prostorem uvnitř. „Velmi sofistikovaně už dnes fungují také různé varianty výsuvných a posuvných kusů vybavení. Prostor se tak dá modifikovat na základě denní potřeby,“ radí Němec, který kromě udržitelných materiálů využívá i k přírodě šetrné řešení odpadů, kdy na pozemku vybuduje separační jímku a za ni umístí kořenovou čističku. „Jde o jámu v zemi vysypanou štěrkem, na jehož povrchu žijí bakterie, které z vody odstraní nečistoty. Vrchní vrstva je pak posázená rostlinkami, což vypadá hezky a do přírody vytéká čistá voda,“ vysvětluje s tím, že pokud máte tiny house v zástavbě nebo na zahradě, lze ho napojit na kanalizaci.

Bez sítí i stavebního povolení

Jedním ze současných trendů mezi klienty je ale naopak umísťování domků daleko od ruchu civilizace, na nedostupná místa s nádherným výhledem, ale bez sítí. Stále více malých domů tedy vzniká bez připojení ke vzdáleným zdrojům, kdy se o elektřinu starají například fotovoltaické panely a bateriové systémy, teplo vám zajistí krbová kamna nebo plynové topení a vodu uchováváte v nádržích. „Pokud nádrže chcete mít uvnitř, vejde se do nich okolo 600 litrů,“ říká stavitel, který kromě staveb na zakázku nabízí také technické výkresy, podle nichž si může svůj domeček sám postavit i člověk mimo obor. „Zvládli to ajťáci i velmi mladí lidé, jen je potřeba si uvědomit, že jde minimálně o 500 hodin práce,“ vypráví o nejčastější příčině nezdaru.

Přichází ale zásadní otázka – kam lze hotový domek umístit. Základním pravidlem je, že i když máte vlastní pozemek a jedná se o malou stavbu do 25 m² zastavěné plochy, díky čemuž nepotřebujete stavební povolení, je třeba vždy respektovat územní plán. A nejlépe se i domluvit s příslušným úřadem, jehož přístup se v každém kraji liší. Většinou sice nemívají problém s umístěním domku v zastavitelném území, dostat ale souhlas na přistavení do přírody bývá složitější.

„Pokud jde o chránené krajinné oblasti nebo turisticky populární oblast, může nastat velký problém. V krajině totiž nesmí stát nic, co by sloužilo k bydlení. Jde tedy o to, jak využití domečku definujete – například jako turistický přístřešek,“ radí Němec. Jednodušší situace nastává, pokud domek zůstane na kolech, má SPZ, pojištění, technickou kontrolu a je odpojen od sítí. „Tehdy se totiž legislativně jedná o přívěs,“ vysvětluje.

Domov zapřažený za osobní auto

Právě na malé domky, které splňují silniční limity maximální šířky 2,55 metru, výšky čtyř metrů a hmotnosti do 3,5 tuny, abyste s nimi mohli změnit místo pobytu klidně několikrát ročně a potřebovali k tomu jen dostatečně dimenzované tažné osobní auto a správné řidičské oprávnění, se zaměřuje progresivní společnost Rolling Homes. Užívat si klidu, nekonečných výhledů a splynutí s přírodou tak můžete i na místech, kde byste jinak jen těžko vyřizovali stavební povolení.

„Můžete si ho přivézt i tam, kde je zakázáno zůstávat s domy na kolech. Pomocí čtyř malých heverů se zvedne, postaví na nožky a máte z něj malou stavbu, nikoliv mobilní dům. Tiny house umísťujeme třeba i na pontony, takže se dokáže proměnit také na houseboat na rybníku,“ vypráví ředitel společnosti Jakub Kolmistr, který se do výroby modelu Neo pustil před dvěma lety, protože nenašel nikoho, kdo by mu dodal domeček na kolech podle jeho představ.

Minimalistický domek až skandinávského vzhledu efektivně snoubí dřevo a skleněné plochy, takže vám nabídne pocit skutečného spojení s okolní přírodou, s níž navíc dokonale splývá. Jeho základem je hliníkový rám, konstrukce se skládá z hranolů lepených nadélku (KVH), jako izolace slouží ovčí vlna, střecha je z hliníku, vnitřní obložení z topolu a vnější se zhotovuje z termoborovice, která není náročná na údržbu. Domeček o rozloze osmnácti metrů čtverečních vás vyjde okolo milionu a půl korun podle vybavení a momentálně je poptávka na jeden kus měsíčně. „Původně jsme chtěli konkurovat chatám, nabídnout levnější verzi kvalitního bydlení v přírodě, ale nakonec se nám dostalo především poptávky za účelem krátkodobých pronájmů. V takovém případě je návratnost domečku okolo dvou let,“ vysvětluje Kolmistr, ale dodává, že právě staví pro dva klienty také domečky k běžnému žití v dražší, soběstačné variantě.

Když pečete kachnu a do toho si fénujete vlasy, systém vypne topení

Do verze, která není připojena k sítím, si můžete zvolit chemický, kompostovací nebo spalovací záchod, počítá se s 300litrovou hliníkovou nádrží na vodu integrovanou do gauče a zajištěn je i zdroj energie. „Řešením může být plynový nebo benzinový generátor, vodní nebo větrná elektrárna a samozřejmě fotovoltaika. V zimě vás ale rozhodně nezachrání jen dva fotovoltaické panely, protože podle našich výpočtů by jich bylo potřeba až několik desítek, aby utáhly spotřebu domku,“ vysvětluje.

Minimalistické dřevostavby

Dalších 12
fotografií

Název modelu Neo napovídá, že se jedná o bydlení se spoustou technologických prvků a vychytávek nejen pro digitální nomády, jako je vestavěný 5G modem, zabudované nabíjecí body USB nebo chytrá domácnost, která umožňuje řídit spotřebu energie a řadu funkcí obsluhovat na dálku – díky ní si ohlídáte bezpečnost, vnitřní vlhkost nebo zbývající plyn v lahvích. A také se nestane, že si přetížíte vlastní síť vysokým příkonem spotřebičů.

„Když pečete kachnu, máte puštěné topení a u toho si fénujete vlasy, nevyhodí se pojistky, protože technologie vypne topení, dokud si hlavu nevyfénujete,“ vypráví Kolmistr a jedním dechem dodává, že právě bezpečné umístění nejrůznějších technologií dalo během stavby nejvíce zabrat. „A také nás překvapila náročnost napojení PB lahve, kdy bylo potřeba pozvat několik specialistů,“ upozorňuje na možná úskalí Kolmistr, který se momentálně věnuje rozšíření své nabídky minimalistických dřevostaveb například o dvojdomek propojený izolovanou verandou nebo projektu celých vesniček z malých domků, které by měly v brzké době vzniknout hned na několika místech – například u Proboštského rybníka nebo v Orlických horách.

Kouzlo novodobých maringotek

Mnohé z minimalistických dřevostaveb plní převážně účel luxusního ubytování v přírodě, jak je tomu například u maringotek projektu Hideandseek. Ty se vyznačují designovým provedením, precizním řemeslem a chytrým využitím technologií. I proto se staly jedním ze symbolů tuzemského glampingu, tedy luxusního kempování.

Elegantní, útulné, autentické a do posledního detailu promyšlené stavby s měkkými oblými tvary, které ale zároveň působí soudobě a svěže, jsou dílem architekta Martina Kožnara. Asi ta nejznámější, Aranka, za niž získal mnoho architektonických ocenění, je umístěna na atypickém výsuvném ocelovém podvozku a splňuje všechny silniční limity pro tažení za osobním autem. Mohlo by se nabízet, že jde také o tiny house. „Žádná přesná definice ale neexistuje. Klasická maringotka je sice vysoká okolo 2,10 metru, těžší a koncipovaná tak, že ji lze táhnout za náklaďákem nebo traktorem, ale v určité chvíli tradiční typy domečku na kolech opouštíte. A já rád říkám, že jde o novodobou maringotku,“ vysvětluje Kožnar.

Podobnou maringotku si můžete postavit na zahradě, louce, v lese, na molu i na rybníce. Přestože právě splynutí s přírodou a sledování hvězd bez světelného smogu je lákavé, opět je ale důležité respektovat územní plán a komunikovat s úřady. „V krajině se podle zákona nebydlí, ale pokud nechcete stát v chatařské kolonii nebo v zastavitelném území na kraji obce, můžete to risknout, domluvit se s majitelem daného pozemku a chovat se šetrně,“ radí Kožnar, podle kterého je také důležité zohledňovat veškeré limity. Například když navrhnete ponton, který v maximu unese sedm tun, ale při 7,5 se potápí, musíte počítat s váhou mokrého sněhu, bagáží, lidmi, návštěvou i silným větrem.

Inspirace v kabinách letadel, lodí i vlaků

Kromě Aranek, pro něž byla inspirací klasická kočovnická nebo lesnická maringotka, se podle jeho návrhů realizovaly ještě maringotky Popelky. Ty ale nemají možnost nasunout se na podvozek. Zatím jen u návrhu skončila „obnažená“ Jasněnka z vícekomorového polykarbonátu, což je 4,5 cm silný průsvitný plášť, do něhož se domeček obalí, střecha je pak kompletně fotovoltaická.

Oproti technologiemi nabité Jasněnce nabízí další z návrhů – archetypální vajíčko Madlenka, jež má navozovat pocit matčina lůna – ubytování bez využití moderních vymožeností. Vystačíte si v ní se svíčkou, petrolejkou, plynovou bombou na vaření, kamny a vodu si musíte napumpovat do nádrže. Pro odstřižení od shonu všedních dní navíc budou do pláště ukryty kabely s rušičkou telefonního signálu.

„Při navrhování jsem sledoval maringotkový, karavanový i tiny house svět. Kvůli zacházení s prostorem mě ale zajímaly také kabiny letadel, lodí a vlaků. V Madlence třeba najdete jídelní stůl, který když stlačíte dolů, máte z něj palandu, což je u lodí běžné řešení,“ říká Kožnar a vysvětluje, že v Arance, kde si také lze vychutnat západ slunce nebo pozorování hvězd na střeše, mu zase šlo především o civilní charakter, praktičnost a zaměnitelnost – tedy, abyste ve chvíli, kdy má Aranka zavřenou okenici, získali pocit, že stojíte před útočištěm myslivců.

Důležitá je lokalita i hospodaření

Co se týká konstrukce, první Aranka ji měla ze dřeva, další dvě z oceli. Fasáda je z lehkého hliníku, izolace foukaná z polyisokyanurátové nebo minerální vaty, ale možné jsou i ekologičtější materiály. Interiér zdobí ořechová dýha. Energeticky téměř nezávislý ostrovní systém pak nabízí solární panely na střeše, bateriové úložiště, krbová kamna, která vyhřívají i saunu, a karavanová plynová teplovzdušná kamna zároveň ohřívající vodu.

„Odpadní voda ze sprchy a kuchyně jde do vsaku a z karavanového světa jsme si vypůjčili chemickou toaletu na kazetu. Ekologičtějším řešením ale může být kompostovatelný záchod,“ radí architekt. Aranka si také od druhé generace sama filtruje dešťovou vodu na pitnou a pomocí chytré technologie zjistíte třeba i to, zda bude pršet.

Problémem ale není ani období, kdy je obloha často zatažená a brzy se smráká, protože solární panely jsou nastavené kolmo, aby pochytaly sluneční paprsky ze všech stran. I přesto je ale třeba přemýšlet, do jaké lokality maringotku umístit. „Jednou jsme ji přistavili do lomu, kde se tvoří rotační vítr, což bylo specifikem daného místa. Vítr nám ale během týdne polámal okenice,“ upozorňuje Kožnar na to, že je třeba zvážit nejen místní podmínky, ale i to, jaký typ oken zvolit. Ta mohou být klasická, plexisklová nebo s dvojitým sklem.

Se čtyřmi nocležníky Aranka přečká bez jakéhokoliv dalšího zdroje až čtyři dny, ale záleží na počasí i na hospodaření. „Byli u nás klienti, kteří za dva dny vyčerpali 800litrovou nádrž, ale úplně běžně lze s dvaceti litry vydržet i několik dní, když se koupete v potoce,“ říká Kožnar.

Nejrozšířenější stavba v Česku? Posed!

Modulární, soběstačné a designově čisté maringotky vyrábí s ohledem na přírodu také společnost Bayaya. I když se stále vejdou do rozměru, na nějž není potřeba stavební povolení, za osobní auto už je ale kvůli velikosti nezapřáhnete. „I proto jim říkáme chaty na kolech. Umožňují totiž veškerý komfort a naši klienti v nich plnohodnotně bydlí. Většinou jde ale o lidi, kteří oceňují především použití přírodních materiálů, než že by vyhledávali levnější alternativy bydlení. Přece jen nejsou naše maringotky úplně cenově dostupné,“ říká majitel společnosti Ladislav Trpák o modelu Extasy, který začíná na 1,5 milionu korun.

Luxusní maringotky vás vtáhnou ještě blíž do náruče přírody díky prosklení od stropu až k zemi nebo možnosti zelené střechy, která může sloužit také jako forma přírodní klimatizace. Pro lepší spánek jsou pak instalovány speciální LED světla s oranžovou fází bez modré složky a maringotka je kompletně připravena i na provoz bez sítí.

Prozatím je základem Extasy také do detailu promyšlená modulární konstrukce architekta Petra Šindeláře z ateliéru Vllnna, který celý systém vymyslel už před lety kvůli realizaci rekreačních objektů. V minulosti už tak „vyrostlo“ několik maringotek založených právě na jeho systému, jehož úpravou nakonec vznikl typový návrh právě pro Bayayu. „Jeho největší výhodou je rychlá modifikace na základě přání klienta a možností daného pozemku. Zohledňuje se například, jak je pozemek orientovaný vůči světovým stranám, sousedům i výhledu. Systém je totiž navržen tak, aby se dal poskládat pokaždé jiným způsobem a splnily se všechny důležité parametry,“ vypráví Šindelář s tím, že pokud bude třeba, vše lze zase bez problémů rozebrat na jednotlivé díly a druhotně opět složit v odlišné sestavě, protože díly na sebe navazují a skla lze použít opakovaně.

Stále větší popularitu pro rekreační bydlení získávají také posedy, dřevěné domečky rozkročené na čtyřech nožkách, díky nimž nezískáte jen nezávislost, ale možná i tak důležitý životní nadhled. A rozhodně nemusíte být vyznavači klasické myslivosti. „Dnes jsou po rodinných domech nejrozšířenější stavbou v Česku, je jich tady okolo 400 tisíc,“ říká Ladislav Trpák, jehož společnost Bayaya celoročně obyvatelné posedy vyrábí.

Nemění se však jen role soudobých posedů, ale i jejich vzhled, kdy jsou tradiční materiály často kombinovány s kovem či velkými prosklenými plochami. Z architektonického hlediska mnohdy velmi oceňované dřevostavby se konstruují tak, aby co nejméně narušily ráz okolní krajiny a podněcovaly k dokonalému souznění člověka s přírodou, k němuž přispívá i prosklení prostoru od stropu k zemi. Společnost Bayaya navíc při stavbě pracuje pouze s přírodními materiály, jako je křížem lepené smrkové dřevo nebo konopná izolace. Jeden takový posed je pak sestaven až z 50 dřevěných dílců.

Statika posedů musí vydržet vichřici i party

Až tři a půl metru vysoký posed může vyrůst na zahradě, v lese nebo klidně na vodě, přesto se musí opět respektovat územní plán. Pokud je vaším pozemkem zahrada určená k rekreaci nebo stavební parcela, nemusíte řešit žádné stavební povolení ani ohlášení. Náročnější disciplínou už je výstavba obyvatelného posedu v lese, kde mají zelenou pouze stavby určené pro tamní hospodaření. Nejsnazší cestou je domluva s myslivci z honitby, pod niž daný les spadá, ti totiž pod sebe mohou posed zaregistrovat.

„V chráněných krajinných oblastech je potřeba obrátit se přímo na správce, což je sice složitý proces, ale jde to. Navíc se nejedná o stavbu, ale o objekt, který není pevně spojen se zemí. My totiž posedy nebetonujeme, ale umísťujeme na zemní vruty, nejsou ani napojeny na inženýrské sítě. Pokud by je tedy někdo chtěl odstranit, za dvě hodiny je vše pryč,“ vysvětluje Jiří Veselka, obchodní ředitel společnosti, jejíž klienti většinou posedy využívají jako zdroj příjmu pro glamping a do dvou let mají investici zpět. Druhou skupinu pak tvoří lidé toužící po alternativním a zážitkovém ubytování.

Ceny posedů se pohybují v rozmezí od půl milionu po milion korun, vše záleží na vybavení. Loni nabízela společnost Bayaya dva druhy posedů, které se nyní dočkaly vylepšení a rozšíření. Například v aktuální verzi posedu Krabička se vyspí čtyři lidé, nově v něm najdete skládací sprchu i kompostovací záchod a samozřejmostí je příprava na připojení solárních panelů, bateriového úložiště, plynového vytápění, případně kamen či infračervených panelů a vlastní malé nádrže na čistou i odpadní vodu. Další změnou je pak třeba i to, že do sendvičové střechy byla přidána přírodní izolace z dřevovlákna.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

„Během stavby posedů nás asi nejvíce překvapilo, jak je potřeba dimenzovat statiku. Snažíme se totiž, aby vydržely cokoliv – vichřici, sníh, party nebo zavěšení zásobníku na kubík vody. Také nebylo vůbec jednoduché najít někoho, kdo by dokázal uspokojit naše vysoké nároky na kvalitu – například spojovat truhlářské desky tak, aby v interiéru nebyl vidět žádný železný vrut ani spoj nebo váš každý dotek se dřevem. Je to díky několikanásobnému systému broušení,“ svěřuje se Trpák s překážkami, na něž narazili.

Pokud by se vám snad ale zdálo, že byste podobný posed zvládli postavit bez předchozích zkušeností, měli byste počítat s tím, že přestože jde o malou stavbu, málo času na ní rozhodně nestrávíte. Zabere vám minimálně 300 hodin intenzivní práce. „Často za námi ale stejně někdo přijde a řekne, že by to celé postavil za 50 tisíc. Přitom jen cena křížem lepeného dřeva včetně opracování na CNC stroji je přes 160 tisíc,“ dodává s úsměvem Trpák.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.