Zrcadlící skla i osvětlená fasáda jsou pro ptáky smrtící pastí

Jsou jako zrcadlo pověšené volně v prostoru. Krajinu, okolní stavby či třeba oblohu odrážejí tak věrně, že necvičené oko jen stěží rozezná odraz od reality. Například ptačí oči nevidí skla a jim podobné plochy fasád, takže do nich letící opeřenci v plné rychlosti narazí. Podle dat České společnosti ornitologické (ČSO) na světě uhyne po srážce s čirou nebo zrcadlící se výplní více než miliarda opeřenců ročně. Kolik ptáků se takto zabije v Česku se přesně neví, odhady ČSO se pohybují okolo jednoho milionu ročně. Situace je o to horší, že ptáků v Evropě beztak ubývá. Celkově starý kontinent přišel od roku 1980 o přibližně 600 milionů divokých opeřenců, zemřel každý šestý jedinec.

„Jde o velký problém. Náraz do prosklené plochy patří vedle sražení autem a úhynu na drátech a sloupech vysokého napětí k nejčastějším důvodům, proč u nás divoce žijící ptáci hynou. Problém ale není tolik viditelný. Zatímco mrtvé ptáky na silnicích nebo pod vysokým napětím vidíme často, ty, kteří zahynou po nárazu do skleněné plochy, úklidové čety velmi rychle odstraní,“ podotýká Lukáš Viktora, odborník České společnosti ornitologické.

A poukazuje na paradoxní situaci poslední doby. „Nebezpečí nárazu ptáků do skel vnímá stále více lidí a snaží se problematické plochy efektivně zabezpečovat. Přesto se dál staví mnoho nebezpečných budov – většinou moderních s proskleným pláštěm. Za poslední roky se tedy počet ptáků, kteří zahynou po nárazu do skla, příliš nemění,“ krčí rameny Viktora. Mezi oběti skleněných ploch patří jak malí pěvci, jako například červenka nebo sýkora, tak i větší draví ptáci, jako je poštolka či krahujec.

I když opeřenci vidí skvěle, v jejich přirozeném prostředí je pro ně sklo neviditelné. Problematické jsou dva typy prosklených ploch – průhledné a odrazivé, tedy zrcadlící. Průhledné mohou být například rohy budov, prosklená zábradlí nebo spojovací krčky mezi domy. „Pták má pocit volného prostoru k rozletu a do skla v plné rychlosti narazí. V případě odrazivých prosklených ploch, například fasád domů, ve skle vidí například strom, na který si chce sednout. Rozlétne se tedy ke sklu, aniž by si uvědomoval, že jde o odraz,“ vysvětluje Viktora. Nejvíce problematickým obdobím roku bývá podzim, kdy ptáci ve velkých hejnech migrují na jih a přitom musí čelit mnoha proskleným překážkám.

Na jednu stranu lidé problém vnímají, na druhou vzniká stále více budov s prosklenou fasádou.

Nahusto nalepit fólie

Aby okřídlenci do staveb nenaráželi, je pro ně potřeba tyto nebezpečné plochy zviditelnit a myslet na to už při plánování stavby. Je možné použít sklo se vzory po celém povrchu nebo využít alternativní materiály, například matné, mléčné sklo. „Pokud se ale ochranné prvky nepodaří vyřešit již během stavby, lze je často přidat dodatečně, může jít například o fólie,“ doporučuje Viktora.

Fólie by přitom měla pokrývat souvisle celou plochu skla a při její aplikaci platí pravidlo jedné dlaně – jednotlivé prvky by od sebe neměly být dále než deset centimetrů. Jinak by pták mezi prvky chtěl proletět. Fólie by se měly lepit zvenku a měly by být minimálně pět milimetrů široké. Pokud chce člověk aplikovat tečkované vzory, měly by pokrýt alespoň 25 procent plochy při průměru pět milimetrů nebo 15 procent při průměru 30 milimetrů.

Zrcadlící skla i osvětlená fasáda jsou pro ptáky smrtící pastí

Dalších 5
fotografií

Viktora uznává, že bez prosklených ploch si například administrativní budovu v současnosti lze jen těžko představit. Je ale podle něj možné pracovat se skly tak, aby nepředstavovala pro ptáky smrtelné nebezpečí. „Zásadně zmírnit riziko kolizí mohou třeba i zahradnické úpravy v bezprostředním okolí vznikající nebo již existující stavby. Lze použít i skla s nízkou reflexní povrchovou úpravou nebo opatření před rizikovými prosklenými plochami – pergoly, dekorativní dřevěné obklady, žaluzie a podobně,“ dává příklady Viktora. Možností je ale třeba i sešikmený obvodový plášť, který neodráží okolí stavby.

Naopak siluety dravců, které se ještě stále prodávají v obchodech a jež lidé používají, nejsou účinné. „Ptáci je nevnímají jako dravce a do takto vybavených skel narážejí. Proto používání siluet důrazně nedoporučujeme,“ připomíná Viktora.

Stát ptáky zákonem nechrání

Žádný zákon, který by developerům nařizoval stavět domy tak, aby byly pro ptáky bezpečné, ovšem v Česku neplatí. Současný stavební zákon zavazuje všechny, kdo se na vzniku staveb podílejí, chránit životní prostředí pouze obecně. V ostatních evropských zemích řeší ochranu ptáků jednotlivá města nebo obce. Ovšem například v USA musí každá budova postavená z veřejných prostředků splňovat standardy prevence kolizí ptáků se skly.

Developeři o problému nárazů ptáků vědí. Někteří jej řeší již v návrhu staveb, jiní až zpětně. „U typu výstavby, jakou jsou bytové domy, ve většině případů není nutné bránit nárazům ptactva do skel, protože uzavřené prostory za oknem působí jako překážka, které se pták přirozeně vyhýbá. Ve vybraných a opodstatněných případech ale na sklo umísťujeme polepy,“ sděluje Renata Vildomcová, ředitelka marketingu a komunikace společnosti Skanska.

Developer Trigema zase na projektech, kde je to potřeba, využívá podle doporučení odborníků k zabezpečení skleněných výplní venkovní žaluzie nebo jiné prvky, které se umísťují před skleněné plochy. „Tvoří výrazný vzor, například mřížku, pruhy nebo konstrukci pro popínavé rostliny. Dále používáme sklo, které již z výroby obsahuje úpravu, která jej činí neprůhledným. Případně aplikujeme na průhledné skleněné plochy dodatečný venkovní polep,“ popisuje Petra Martínková, tisková mluvčí Trigemy. Jeden z největších developerů bytových domů Central Group pak případnou instalaci různých samolepek či fólií nechává na uživatelích jednotlivých bytů.

Viktora říká, že developeři ptáky z vlastní inicia­tivy příliš nechrání. Ovšem pokud jim úřady při schvalování projektové dokumentace takovou povinnost přímo uloží, pak ano. „Vlastní iniciativa je v tomto ohledu dosud vzácná. Přičítáme to ale spíše než nezájmu malému povědomí o okolnostech a důsledcích nárazů do rizikových ploch pro ptáky. Situace se však zvolna lepší s tím, jak k odborné veřejnosti pronikají relevantní informace,“ všímá si Viktora. Například studenti vysokých škol – budoucí architekti a projektanti, kterým tuto problematiku experti z ČSO přednášeli, berou prý zabezpečení budov proti nárazům ptáků jako profesní výzvu.

Nový standard, který ale není závazný

Na konci loňského roku vznikl v Česku zatím průlomový dokument, který by mohl situaci ptáků alespoň trochu zlepšit. Vytvořily jej Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Jde o standard s názvem Opatření v rámci prevence kolizí ptáků s transparentními a reflexními materiály, které nabízí řešení pro existující i nově vznikající budovy. Nový standard doporučuje stavitelům postupy a opatření při zabezpečování průhledných nebo reflexních ploch, na kterých se odráží okolní vegetace.

„Standard doporučujeme využít nejen při projektování nových staveb, ale také pro dodatečné zabezpečení již realizovaných staveb. U stávajících staveb pomohou například polepy a mechanické úpravy povrchu výplní, venkovní žaluzie, závěsy před okny, ochranné sítě a pergoly. Důležitým faktorem je také úprava zeleně v bezprostředním okolí prosklených ploch – důležité je, aby ptáky nelákala. Například volit stromy či keře bez plodů, které ptáci s oblibou vyhledávají jako potravu, prosvětlovat koruny a podobně,“ zmiňuje Karolína Šůlová, mluvčí AOPK.

Na nových stavbách zase standard doporučuje zaměřit se zejména na správný typ stavebního materiálu, konstrukci a design obvodového pláště nebo atrií. „Důležité je zmínit, že zrcadlící efekt okolí se nevytváří pouze na stavebních sklech, ale i na leštěných kovech nebo obkladech z leštěného kamene. Pokud je především kvůli snížení energetické náročnosti provozu budovy nutné, aby celoskleněná fasáda byla opatřena reflexní úpravou, může být při její konstrukci použito stavebních materiálů s nerovným povrchem, který odraz okolí deformuje. Výsledný nerealistický obraz pro ptáky není atraktivní,“ doporučuje Šůlová. Pozornost by se podle jejích slov měla věnovat také počtu, velikosti a umístění oken, pokud existuje v okolí riziko předpokládaných nárazů ptáků.

A vypichuje ještě jeden fakt, o kterém se často nemluví. Dalším rizikem při kolizích ptáků je totiž vnější i interiérové osvětlení. „Noční osvětlení ptáky přitahuje a zároveň závažným způsobem narušuje jejich orientační smysl. Dezorientovaní ptáci pak narážejí do různých překážek – osvětlených i neosvětlených budov, vodičů a jiných lanových a kabelových konstrukcí nebo antén,“ upozorňuje Šůlová.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Standardy jsou ale pro stavitele pouhým doporučením, tedy developeři se jimi nemusí řídit a jejich dodržování se nedá právně vymáhat. Pokud ale pro stavbu chtějí například využít dotace, řídit by se jimi měli. Standardy AOPK totiž slouží jako podklad pro zadávání, kontrolu nebo přebírání prací financovaných z dotačních programů. „Ve většině případů tyto standardy využívají i jiné orgány ochrany přírody jako například správy národních parků, krajské úřady, obce a podobně,“ dodává Šůlová. Tyto standardy jsou zatím prvním a jediným opatřením ze strany státu, které ptáky před nárazy do budov chrání.

Opeřence však lze na stavbách podporovat i jinými způsoby. Podle Viktory někdy stačí málo. V podstatě jen chránit ptáky před nebezpečím, které vytváří člověk. „Stačí tedy, pokud budeme tolerovat ty, kteří se u nás například rozhodli zahnízdit, a nebudeme jim nijak komplikovat život. To se typicky týká například jiřiček, které si staví hnízdo v rozích oken. Na balkoně, a někdy dokonce na parapetu nám mohou zahnízdit například hrdličky zahradní, holubi hřivnáči, kosi nebo například i poštolky,“ vyjmenovává Viktora. Je také možné instalovat budky pro rorýse. „Pokud budeme okřídlené sousedy tolerovat, potěší na jaře a v létě tím, že nás budou zbavovat tisícovek much, komárů a housenek,“ slibuje Viktora.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.