Na nemocničním lůžku operačního sálu leží postarší muž a čeká na příchod lékařů. Teprve při pohledu zblízka je zřejmé, že se jedná o figurínu. „Máme ještě další hyperrealistický simulátor s vysokou věrností zobrazení člověka, kde se jedná o figurínu mladé ženy, a té se všichni leknou,“ popisuje Petr Štourač, přednosta Ústavu simulační medicíny.
Stojíme v operačním traktu Simulačního centra (SIMU) Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, největším a nejmodernějším svého druhu v Evropě. Štourač je jedním z duchovních otců této cvičné nemocnice, která je svým vybavením srovnatelná se skutečným zařízením. Jen pacienti tu nejsou z masa a kostí. „Jednoznačně je prokázané, že jestli něco zlepšuje efektivitu systému a jestli něco zvyšuje bezpečnost pacientů, je to právě trénink,“ říká Štourač.
Centrum slouží především studentům všeobecného lékařství a stomatologie. Pro studenta stomatologie je nácvik důležitý, protože si hned po ukončení studia může otevřít vlastní praxi. Svou část tu mají i nelékařské zdravotnické studijní programy, jako například dentální hygienista, všeobecná sestra nebo záchranář. Vedle mediků tu navštěvují kurzy i praktikující lékaři. Mohou tu třeba natrénovat medicínské postupy při kritických situacích na operačním sále. Jak se trefně píše na webu, SIMU je místem, kde není hříchem udělat chybu.
Investice do vybavení simulačního centra vyšla na 300 milionů a z toho polovinu spolklo zubní patro. Celková investice do výstavby SIMU pak přesáhla jednu miliardu korun a náklady plně pokryly evropské dotace.
Levnější je mít opravdové vybavení
Centrum vlastní přes 1000 simulátorů, přičemž desítky z nich se dají označit za pokročilé. Aby se přístroje daly využít v simulacích, musí být upraveny tak, aby například nespouštěly alarm. Největší devízou hyperrealistických figurín je to, že ošetřovatelé nabudou dojmu, že před nimi leží skutečný pacient. Naopak na těch jednoduchých s nižší mírou věrnosti si medici nacvičují resuscitaci, tedy stlačování hrudníku, nebo třeba kanylaci žíly.
„Paradoxně maketa je dražší než reálné svítidlo,“ ukazuje Štourač na světlo nad nemocničním lůžkem. Jeho výrobce podle něj kvůli prestiži stát se dodavatelem největšího simulačního centra v Evropě nabídl v tendru velmi příznivou cenu. Vybavení cvičné nemocnice je tedy z větší části reálné od investičně nákladných nemocničních lůžek až po drobnější instrumenty jako pinzeta či injekční stříkačka. Například aby byla maketa nemocniční postele funkční, vyšla by podle Štourače daleko dráž. Životnost takového lůžka je navíc oproti prostředí skutečné nemocnice i dvojnásobná.
Simulační centrum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Na urgentním příjmu v suterénu budovy stojí i reálná sanitka, která je kompletně předělaná na simulační výuku. Nejedná se sice o nejnovější model, ale je schopna výjezdu do terénu. Na střeše budovy je také heliport, ovšem vrtulník na něm neuvidíte. „Ten nám je k ničemu, nejsme záchranka. Pro nás je důležitý moment předání pacienta z vrtulníku,“ vysvětluje Štourač. SIMU si nicméně pro radost nechá vyrobit maketu helikoptéry.
Mezi špičkou v Evropě
Mediky školí lékaři z fakultních nemocnic včetně Štourače, který je zároveň praktikující anesteziolog. SIMU do výuky zapojuje i proškolené studenty jako studentské lektory. „Akcentujeme zaměření na tzv. day one skills. To znamená, co má doktor vědět, když první den vchází do nemocnice,“ říká Štourač.
Magnet zvýší úspěšnost umělého oplodnění. Dokáže odstranit poškozené spermie
V úvodním ročníku medici například nacvičují první pomoc. Další dva ročníky se v rámci propedeutiky učí, jak se orientovat v nemocnici, jak se správně umýt a převléct, co obsahuje zdravotnická dokumentace nebo jak pozdravit a základně vyšetřit pacienta. „To se dá všechno naučit v reálu, ale je to neefektivní a některé procedury mohou být ve skutečnosti na určitých pacientech i nebezpečné. Simulační medicína má zvyšovat bezpečnost tohoto procesu,“ popisuje Štourač. „Nejvíc problémů v celé medicíně je překvapivě nikoliv technického rázu, ale komunikačního,“ dodává.
Stáhněte si přílohu v PDF
Od otevření v roce 2020 prošlo simulačním centrem téměř osm tisíc unikátních studentů. Medici ale chodí do zařízení opakovaně. „Je tu reálně odučeno statisíce tzv. studentohodin, vytížení je opravdu vysoké,“ říká Štourač. Masarykova univerzita nabízí doktorský studijní program simulace v medicíně a do dvou let by Štourač měl rád v této oblasti první doktorandy a následně i docenty a profesory.
SIMU zažádalo o evropskou akreditaci, a pokud ji v květnu získá, o čemž Štourač nepochybuje, ještě více se zvýší jeho prestiž, a to hlavně v zahraničí. V Česku by bylo určitě první s tímto osvědčením, v Evropě jich je několik desítek. Dnes si do brněnského centra jezdí pro radu zástupci lékařských fakult z různých koutů Evropy od Polska přes Slovinsko až po Švýcarsko.
SIMU také navštívil například světoznámý plastický chirurg Bohdan Pomahač a mluvil o něm pochvalně. „Moc nás potěšilo, když řekl, že ještě nic podobného neviděl. To už něco znamená, protože Amerika je Mekkou v simulacích,“ říká Štourač.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovace ve zdravotnictví.
Simulační centrum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
