Když nefunguje stát, nefungují ani občané. Jak je možné, že se toho nebojí ani dnešní vláda?

Je to jednoduché, náš stát je příliš složitý. Schéma důsledků je prosté: stát toho po nás a od nás chce moc, všechno je to příliš komplikované, tvoří to v našich životech překážky, vzbuzuje to v nás silně negativní emoce a my to pak všechno státu vracíme nedůvěrou v instituce státu, toho času demokratické, tedy nespokojeností s demokracií a tím, čemu říkáme „politika“.

A nespokojení jsou dnes už snad skoro všichni. I vzdělaní a dobře situovaní, i střední třída. Ta možná nebude rovnou volit Andreje Babiše nebo Tomia Okamuru, i z ní se ale pomalu vytrácí naděje, že se zde po třiceti letech budování moderní demokracie objeví solidní politici, kteří před volbami nelžou a po volbách dokážou veřejné věci promyšleně zlepšovat. Ze současné vlády Petra Fialy takový pocit mít nemohou. Jakkoliv je tu stále ještě cítit vděk alespoň za to, že byly strany dnešní vládní pětikoalice v posledních sněmovních volbách solidní alternativou k populistům a extremistům.

Úsporný balíček dnešní vlády je pochopitelný, nezbytný a například střední třídě nijak zásadně neublíží. Jeho podoba ale onu zmíněnou skepsi prohlubuje a řada nepopulárních kroků jistě povede ke ztrátě preferencí demokratických stran. A přitom by stačilo splnit jeden dávný slib, dodat občanům Česka výměnou za vyšší daně a nižší sociální pomoc lepší stát.