Dnes jsme na to už zapomněli, ale řada velkých, spontánních pozdvižení lidu středoevropských zemí proti komunistické vládě začala už masovým protestem východních Němců proti radikálně komunistickému režimu Waltra Ulbrichta a Wilhelma Piecka. V létě 1952 bylo na stranické konferenci SED (roku 1946 byla na sovětský příkaz sloučena komunistická a sociálně demokratická strana) přijato rozhodnutí o „plánovité výstavbě socialismu“ podle sovětského příkladu.

Zahrnovalo to urychlenou sovětizaci společnosti, přenesení moci na vrcholové stranické a státní orgány, pozemkovou reformu a radikální kolektivizaci zemědělství, ale také zestátnění průmyslu, přechod k plánovanému hospodářství a rázný boj proti evangelické církvi a věřícím. Výsledkem byl hospodářský kolaps, zesílený tím, že NDR musela platit reparace Sovětskému svazu, vydržovat více než půlmilionovou okupační armádu a zejména urychleně vybudovat vlastní armádu. Tyto tři položky zabíraly pětinu státního rozpočtu, který se nedařilo vyrovnat – a půjčit si nebylo kde. V roce 1953 zela v rozpočtu „díra“ větší než jedna miliarda marek.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.